Náhradníci se připravují. Hlavně Anglie, USA, Itálie a Brazílie. "I když se o tom nemluví oficiálně, panuje velká obava, že to Jižní Afrika nestihne. Zvlášť pokud podlehne panice, že ji tlačí čas," prohlásil předseda českého svazu Pavel Mokrý.
Příští týden proběhne v Curychu kongres evropské i světové federace a rok 2010 má být zásadním bodem zákulisních jednání. "Už jen to, že se diskutuje o náhradním řešení, je vážný signál," řekl Mokrý.
V Jihoafrické republice zatím nestojí stadiony, odhadované náklady na ně se povážlivě zvyšují a všechny straší zoufale vysoká kriminalita.
Na 100 tisíc obyvatel v zemi je ročně 47,53 vraždy! Třeba v Česku je ukazatel 2,2. "Bezpečnost může být největší problém," připustil Mokrý.
Světový fotbal má poprvé v historii zavítat do Afriky a prezident federace FIFA Sepp Blatter nepochybuje, že to bude velkolepá událost.
"Jestliže Jižní Afrika nebude nejlepší kandidát, mám v zapečetěné obálce ještě jednu zemi jako alternativu. A tou je Jižní Afrika," prohlásil Blatter pro únorové číslo časopisu New African.
Blatter věří, Evropa moc ne
Jenže všude okolo bují obavy. Jen v Evropě je spousta států, které by sportovní megaakci mohly téměř okamžitě pořádat. Ale rozhodlo se, že šampionát bude kolovat po kontinentech.
Rok 2010 se stal rokem Afriky. V konkurenci Tuniska, Libye, Egypta aMaroka jasně vyhrála nejrozvinutější země – Jihoafrická republika.
Africké otázky - o čem se před MS mluví1. Bude se hrát mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice? Snad ano. Konání šampionátu by mohla zastavit jen přírodní katastrofa, vážné politické nepokoje nebo zoufalé zpoždění ve výstavbě stadionů. |
Danny Jordaan, šéfpořadatel mistrovství, se brání, že problémy nejsou tak vážné, jako se to v zahraničí prezentuje.
Například všechny stadiony mají být hotovy nejpozději do října 2009, kdy se podrobí několika zátěžovým zkouškám. Země má podporu špiček světové federace, jejíž šéf Blatter nedůvěru Evropy přikládá "koloniálnímu pohledu" na Afriku.
"Zvládneme to bez problémů. Už jsme přece úspěšně zorganizovali jiné velké sportovní akce," připomínáKeith Badenhorst, mladý podnikatel s výpočetní technikou z města Polokwane. Velké sportovní akce? Myslí tím světové šampionáty v ragby či kriketu.
"Nebál bych se ani kriminality," dodává. "Fanoušci stejně přijedou hlavně v organizovaných skupinách, kde je průvodci vezmou bezpečně od hotelu až na stadion."
Jihoafričtí politici neberou hrozbu zločinnosti na lehkou váhu, vždyť v některých místech je země vyloženě nebezpečná. Představte si, že by lupiči podřízli nějakého zámořského fanouška nebo hráče cestou na hřiště.
Image šampionátu by byla v troskách. Do roku 2010 má proto stoupnout počet policistů o 40 tisíc a kamerový monitoring bude rozmístěn na hlavních ulicích a v okolí stadionů.
Na šampionát se intenzivně připravují i soukromníci, hlavně hoteliéři a dopravci. Mimochodem, městská hromadná doprava je po celé Africe dost zmatečná. Zajišťují ji minibusy, které jsou často v zoufalém stavu. Neexistuje něco jako zastávky, lidé zastavují narvaná vozidla mávnutím.
Navíc každý potenciální zákazník musí znát místní prstovou abecedu, aby mohl na dálku ukázat řidiči, do které části města má vlastně namířeno. Pro neznalé turisty žádný med.
A teď si představte, že se v létě 2010 přihrne do země nejméně milion fanoušků z celého světa! Jihoafričané chystají nová autobusová nádraží s přehledným označením, řidiči projdou testy znalostí i slušného chování, minibusy se mají modernizovat a napříště se má také dodržovat předepsaný počet pasažérů ve vozu.
Jeden z johannesburských řidičů si stěžuje, že se musí vzdát svého starého miláčka: "Vláda nám na nové minibusy přispěje polovinu, ale kde mám já sebrat dalších 50 tisíc randů? (150 tisíc korun)" Jedenatřicetiletý Lebo Malepa, který vlastní jediný hostel v Sowetu, černošské čtvrti se špatnou pověstí, se na mistrovství těší. Očekává, že se mu vyprázdněná ubytovna zaplní.
Na plácku před hostelem chce udělat hřiště, kde se budou v průběhu turnaje utkávat místní s jeho zákazníky.
Potkám na ulici lva?
Jestli něco v organizaci mistrovství opravdu nemá skluz, je to internet. Třeba stránky www.southafrica.info.
Máte na nich nutný servis a dozvíte se odpovědi i na otázky typu "Jak chutná jihoafrické pivo?" nebo "Mohu na ulici v JAR potkat lva?".
Přemnožení lvů nebo nedostatečná kvalita místního piva jsou věci, které fanoušky trápit nemusí. I tak Evropané neskrývají obavy, naopak Afričané vítají fotbalový svátek s obrovským očekáváním.
Jako by se s konáním turnaje měl změnit jejich dosavadní život. Mají vzniknout desetitisíce alespoň dočasných pracovních míst, jihoafrická firma Grant Thornton odhaduje, že hrubý domácí produkt získá v roce 2010 díky fotbalu přibližně 150 miliard korun navíc.
Zatímco v Evropě a Americe už se připravují náhradníci, v Jižní Africe si neúspěch připouští málokdo.
Sýčkují jen starší běloši. Nemohou přenést přes srdce, že by černoši, které desetiletí drželi v podřízeném postavení, mohli dosáhnout úspěchu s tak náročným projektem, jako je fotbalové mistrovství světa.
|
Vydělají i sousedi JAR? "Až přijedou Němci na mistrovství, určitě se budou připravovat tady ve Swakopmundu," rozhodně říká Consta Ipunge. Namibijský mladík se těší, že slavné týmy, které se kvalifikují na fotbalový šampionát 2010, si pro svou přípravu a nutnou aklimatizaci vyberou právě jeho zemi. Proto se sousedé Jihoafrické republiky na šampionát připravují hodně důkladně. Už si dokonce mužstva rozdělují, ač ještě ani nezačala kvalifikace. A aniž se svazů fotbalových mocností na jejich plány někdo zeptal. Třeba Mozambičané jsou přesvědčeni, že právě k nim kvůli společnému jazyku přijedou portugalsky hovořící Brazilci. Na staré koloniální vazby s Německem, respektive Británií věří Namibie a Zambie. Zimbabwané zase naivně doufají, že by do jejich země mohla špičkové hráče přilákat krása Viktoriiných vodopádů. Ani Jihoafričané nejsou proti. Danny Jordaan, předseda organizační komise, dokonce nedávno vyzval světovou federaci, aby změnila svoje pravidla, která nařizují, že během mistrovství musí všechny týmy pobývat na území pořadatelské země. Jordaan navrhuje, že by fotbalisté ze svých základen od sousedů mohli k zápasům v JAR létat. Nejaktivněji se do příprav na šampionát pustila Zambie, která podle statistik patří mezi dvacítku největších světových chudáků a která navíc s Jihoafrickou republikou ani nesousedí. "Stavíme tři nové stadiony, abychom tu mohli v přátelských zápasech důstojně pohostit světové týmy," tvrdí prezident tamní asociace fanoušků Peter Makembo. O tom, zda se stadionová megainvestice desetimilionové zemi vyplatí, nepochybuje ani náznakem. Od konání mistrovství se očekávají divy: příliv rozmařilých turistů, ekonomický rozkvět, rozšíření nabídky pracovních míst a hlavně celosvětové zlepšení mizerné prestiže Afriky. Něco podobného tomu si před 20 lety prožila Jižní Korea po úspěšném zorganizování letní olympiády v Soulu. Politici africkému boomu hodlají pomoci. Minimálně během šampionátu chtějí zjednodušit vízové procedury, do roku 2010 má být také pospojováno několik národních parků do velkých přeshraničních celků, aby si turisté mohli vychutnat divokou africkou přírodu v plné dokonalosti. Hranice, které dosud strážily ostnaté dráty nebo nášlapné miny, jež bránily v pohybu zvířatům i lidem, mají zmizet. Díky fotbalu se má urychlit sjednocování Afriky, které dosud nemělo mnoho valných výsledků. Tedy pokud se fotbal v červnu 2010 na jih Afriky opravdu odstěhuje. Podle zákulisních informací totiž panuje vážná obava, že Jihoafrická republika šampionát uspořádat nestihne, byť je to země s nejlepší infrastrukturou na kontinentu. Byla by to velká rána pro celou Afriku. Podobnou šanci už možná nikdy nedostane. TOMÁŠ NÍDR |
