Bylo to poslední srpnovou sobotu a třiatřicetiletá Ratajová coby pomezní asistovala hlavnímu rozhodčímu Pavlu Fraňkovi při zápase 7. kola Příbram - Dukla 0:2.
"Pan Franěk je výborný zkušený rozhodčí, takže jsem před zápasem žádnou trému neměla. A pak i při utkání proběhlo všechno v pohodě. Spolupráce s hlavním sudím, na které vždycky moc a moc záleží, byla bezproblémová," vzpomíná na své druhé vystoupení v první lize Ratajová. Prvoligový debut si coby asistentka odbyla letos 1. června při utkání Brno - Slovácko 1:3.
Na listině českých rozhodčích pro profesionální soutěže jsou pouze dvě ženy. Mezi hlavními brněnská Jana Adámková a mezi asistenty Lucie Ratajová z Benešova. Obě rovněž figurují na mezinárodní listině FIFA. V domácí nejvyšší soutěži se v tomto ročníku jako první objevila Ratajová ve vzpomínaném utkání v Příbrami, nominace Adámkové jako hlavní je podle kuloárních informací na spadnutí.
"Mým rozhodcovským vrcholem je určitě letošní mistrovství Evropy žen ve Švédsku, kde jsem mávala v pěti zápasech. A to je hodně solidní porce," říká dále subtilní plavovláska s melírem Ratajová. "Samozřejmě musím vzpomenout i na finále Ligy mistryň před dvěma lety ve Fulhamu, tenkrát jsem při vítězném zápase Lyonu s Postupimí asistovala dnešní šéfce českých rozhodčích Dagmar Damkové. A k mým dosavadním vrcholům určitě patří i mistrovství světa sedmnáctiletých děvčat loni v Ázerbájdžánu."
Jak jste se vlastně k práci fotbalové rozhodčí dostala?
Osm až devět let jsem v Drachkově u Benešova hrála ženský fotbal. Partu jsme měly skvělou a tři roky jsme dokonce byly v první lize. Jenže někdy kolem roku 2003 se náš klub rozpadl a já chtěla u fotbalu, který prostě miluju, zůstat. Objížděla jsem po Benešovsku nejrůznější zápasy a nakonec jsem se dala na rozhodčí. Pomohli mi k tomu kolegové z práce, kteří taky byli rozhodčími. Šla jsem na nábor a dneska jsem tam, kde jsem.
A do funkce asistentky jste se vyprofilovala jak?
Nějak to prostě vyplynulo. Ze začátku jsem pískala i mávala, prostě podle potřeby. A když se před čtyřmi lety dělala česká nominace na listinu asistentek FIFA, byla jsem mezi vybranými. Takže jsem na této listině už od roku 2009. A na české listině těch nejlepších mezi asistenty figuruju druhý rok. Ale jako hlavní pískám v domácích ženských soutěžích, v juniorské lize a v první dorostenecké lize. Takže píšťalky si pořád užiju dost.
Jaké je vaše civilní povolání?
Víte, já vždycky měla sen být buď policistkou nebo vojákem. V Praze jsem vystudovala policejní akademii a teď pracuju v Benešově jako kriminalistka, dělám na všeobecné kriminalitě.
V podzimní části druhé ligy jste byla šestkrát na lajně a většinou s velmi dobrým hodnocením. Co byste k tomu řekla?
Snažím se na každý zápas ce nejlíp koncentrovat a samozřejmě na mé pozici je to taky hodně o štěstí. Zatím si na nic stěžovat nemůžu.
Prozradíte něco o svém největším přehmatu ve funkci asistentky?
Musím to zaklepat, ale žádná taková hrozivá situace mě ještě nepotkala. Zatím jsem nic nepokazila, ale jak už jsem říkala, je to hodně o štěstí. Zkrátka o tom, jak složité situace při zápase přijdou.
Jaké máte fotbalové cíle?
Moc ráda bych zase na nějaký velký turnaj, přeju si, aby nezůstalo jen u toho letošního mistrovství Evropy. Například příští rok je ženské mistrovství světa dvacítek v Kanadě, v roce 2015 je v Kanadě velké ženské mistrovství světa, přitom v kvalifikaci o tento šampionát jsem už mávala. No a příští rok je v Kostarice světový šampionát sedmnáctiletých děvčat. Takže tohle všechno, stejně jako zápasy Ligy mistryň, jsou pro každou rozhodčí obrovské lákadlo.
Zbývá vám vedle zaměstnání a fotbalu čas na nějaké koníčky?
Nějaké volné chvíle se najdou. A protože jsem vždycky tíhla hlavně ke sportu, věnuju se mu, jak jen to jde. S bývalými spoluhráčkami si chodím zahrát fotbal, hodně času strávím v posilovně, mám ráda plavání, tenis, pingpong a tak dále. Prostě co nejvíc sportuju.
