V neděli na Strahově pískala Damková zápas střížkovských Bohemians s týmem Českých Budějovic. V nejvyšší soutěži řídila utkání po více než dvou a půl letech.
Říkalo se i psalo, že vaše dlouhá pauza v první lize byla způsobena ne zrovna ideálními vztahy s šéfem komise rozhodčích Macelou.
S panem Macelou jsme si nedávno sedli a všechno jsme si vyříkali. Týká se to čistě jen nás dvou, tak po mně nechtějte podrobnosti. Prostě jsme se shodli a to je to podstatné. Můžu říct, že naše současné vztahy jsou v naprosté pohodě.
Takže jste tušila, že si brzy zapískáte první ligu?
Když pan Macela na stránkách iDNES.cz řekl, že já a kolegyně Adámková si na podzim první ligu zapískáme, potěšilo mě to. Ale že to bude už ve druhém kole, to jsem netušila.
Prý jste také měla problémy s kondičními testy. Abyste totiž mohla pískat nejvyšší soutěž, musíte splnit mužské limity. A ty jste nesplnila ani na nedávném semináři rozhodčích v Táboře. Zatímco limity pro ženský fotbal jste plnila i v rámci FIFA a UEFA.
Zrovna na tom semináři jsem měla svalové zranění. A předtím mi ve splnění mužských limitů bránily zdravotní problémy taky. Ale v minulých dnech jsem ty mužské testy udělala v Praze na Strahově.
Říkala jste, že do nedělního utkání jste šla s očekáváním. Jak jste to myslela?
Že na mě prostě bude pohlíženo jinak. Jednak jako na ženskou a pak také proto, že jsem na prvoligové scéně tak dlouho nepískala. Ale řekla jsem si, že to musím odpískat jako každý jiný zápas. A snad mi to vyšlo. Po zápase mi děkovali hráči i vedení obou mužstev. A to je vždycky signál, že to bylo v pořádku.
V utkání Střížkova s Budějovicemi žádný problém na hřišti nenastal. Takže situaci vám zkomplikovala jen bouřka a liják.
To je pravda. Když jsem po přestávce vyšla na hrací plochu, hráči obou mužstev už na ní postávali, ale byli takoví nervózní, protože blesk stíhal blesk. Tak jsem je ze hřiště pochopitelně odvolala s tím, že počkáme. A bylo na nich vidět, jak se jim ulevilo. Byla jsem rozhodnutá okamžitě, protože bezpečnost je na prvním místě.
Ale ani když jste druhou půli začínali se zpožděním, počasí ideální nebylo.
Zrovna se zase pořádně zablýsklo, ale bylo znát, že bouřka ustupuje od Strahova pryč. Tak jsme začali, protože dál už se blýskalo jen hodně v dálce. A já byla ráda, že ani na tom mokrém terénu, na němž o hrozivě vypadající fauly nebývá nouze, se zápas nijak nezvrhl. Jen po jedné žluté na každé straně.
Za jak dlouho by mohl přijít váš další prvoligový zápas?
To se ptáte na nepravém místě. Ale dvacátého odlétám pískat na mistrovství Evropy žen do Finska, tam si říkám, že do té doby by příprava v podobě prvoligového zápasu přijít mohla.
Zatímco v Česku jste v první lize chyběla, na mezinárodní scéně jste zářila. Takže bez domácí nejvyšší soutěže jste rozhodně nelenošila.
O nějakém lenošení nemůže být řeči. Doma jsem pískala třetí ligu a venku jsem například před dvěma lety pískala na ženském mistrovství světa v Číně a o rok později finále ženského olympijského turnaje taky v Číně. Prostě jsem se nenudila, ale z návratu do naší první ligy mám radost velkou.
Pamatujete si váš poslední prvoligový zápas před tou dvaatřicetiměsíční pauzou?
Samozřejmě. Byl to zápas Teplice - Slavia v listopadu 2006. Slávisti vyhráli čtyři jedna nebo čtyři dva a ještě si vzpomínám, že vedli už čtyři nula.
Duel Teplice - Slavia se hrál 27. listopadu 2006, skončil 2:4 a slávisté do 77. minuty skutečně vedli 4:0.
