„Bylo období, kdy jsme tam byli snad tři týdny v kuse. Nemůžete nic dělat, jen čekáte na trénink, odtrénujete a jedete zpátky na hotel,“ líčil Jankto.
„Řekli, že nás to má posílit, že to nemáme brát v negativním světle. Ale jak to jako nemáme brát v negativním světle?“ divil se dvaadvacetiletý záložník na reprezentačním srazu před přípravou s Austrálií a Nigérií.
Přípravné duelykdy a kde hraje národní mužstvo
|
Drželi vás takhle na hotelu často?
To bylo úplně neuvěřitelný. Za celou sezonu jsme tam byli snad dva nebo tři měsíce. Já už se pak trochu cítil jako otrok... Prohrajete tolik zápasů v řadě a ještě vás naštvou tímhle způsobem. Chápu, že vedení nebylo spokojené, ale zavřením týmu na hotel si jenom přitížíte, protože hráči, hlavně ti, kteří mají rodiny a děti, byli úplně na odpis. Někteří brali prášky na spaní, aby mohli vůbec usnout. Byli jsme na nejhorším hotelu v Udine, špinavé záchody, pokoje nebyly upravené. V tomhle směru tragédie.
Stmelilo vás to aspoň?
Právě naopak, zhoršovalo se to. Všichni byli naštvaní. Místo toho, abychom řešili, jak vyhrát, jak konečně získat nějaký body, tak se řešilo, abychom nejezdili na hotely. To je strašně špatně. Dokonce jsme i míň trénovali, přitom by to mohlo být naopak. Já už potom i říkám: Pojďme víc trénovat, pojďme pro to udělat víc na hřišti, ale jejich mentalita je: radši vás zavřeme na hotel a budete si odpykávat trest tam.
Co celé dny na hotelu děláte, jak tam trávíte čas?
Byla trochu výhoda, že jsme tam byli s Tondou Barákem dva Češi. Ale bylo to těžký, můžete si povídat, ale když jste zavřený dva měsíce na hotelu, tak se po dvou třech dnech už není o čem bavit. Snažili jsme se zabavit filmy, pokerem, kartami, ale bylo to složitý.
Měli jste večerku?
Až takhle přísný to nebylo, mohli jsme sejít na recepci, dát si kafe... Ale ven jsme nemohli. My to vlastně čekali, i minulou sezonu, kdy jsme skoro celou dobu hráli o desáté místo, jsme byli v jednu chvíli třeba tři týdny na hotelu. Pro mě to nebylo nic nového. Na přelomu roku jsme snad v devíti zápasech v řadě udělali body, pak jsme doma prohráli a zase nás chtěli zavírat na hotel. To je prostě mentalita Udinese a s tím nejde nic dělat.
Nenapadne člověka, jestli to vůbec má zapotřebí?
Říká si to hodně lidí. Už před sezonou jsem říkal, že tyhle věci by se neměly stávat. Tresty by měly fungovat jinak - zkusme pozměnit sestavu, víc trénovat, ale ne, že hráče pošlete na hotel. Zejména ty, kteří mají děti, vždyť oni najednou ani nevědí, kam je dát, kdo je bude hlídat. Těch mi bylo opravdu líto, já byl ještě relativně v klidu.
Nestál byste po takových zkušenostech o přestup?
Bude se to řešit, situace nebyla ideální. Už když jsem přišel do Udinese, tak jsem říkal, že v Itálii nechci strávit celej život. Ale když nemáte výsledky, tak vám tohle všichni dávají hned sežrat. Něco naznačíte a obrátí se to proti vám. Od diváků jsem kolikrát slyšel pískot, přestože jsem třeba dal dva góly.
V Itálii spojují vaše jméno třeba s AC Milán, Interem, AS Řím, Arsenalem, Evertonem... Dostal jste nějakou nabídku?
Abych pravdu řekl, tak jsme se o možnostech s agentem bavili. Ale říkal jsem mu: Podívej, chci dohrát sezonu, zachránit se s Udinese a až to skončí, můžeme se o něčem bavit. Teď zatím nic na stole není.
Z fotbalového hlediska jste se sezonou v Udinese spokojený?
Začali jsme nadějně, vypadalo to, že budeme hrát o Evropu. Ale na jaře přišla série jedenácti proher. Nevím, jestli tolik zápasů za sebou ještě někdy prohraju. Bohužel se to všechno navalilo. Desetkrát za sebou jsme dostali gól ze standardky. A prohráli jsme i zápasy, které jsme hráli výborně.
Přijde v takové situaci třeba majitel do kabiny?
Jsou tam dva - Gino a jeho táta Giampaolo. Gino je skvělej chlap a skvělej prezident, co se týče jeho táty, toho komentovat nechci. Gino nám hodně pomohl, v závěru sezony byl na každým tréninku i zápase, snažil se nás povzbudit.
Klub po sérii proher odvolal čtyři kola před koncem podruhé v sezoně trenéra, místo Massima Odda přišel Igor Tudor. Prý má zase skončit.
Oni už platí asi čtvrtého trenéra... S Tudorem jsme se zachránili, skončili jsme nakonec čtrnáctí, úplně stejně jako minulej rok. Nevím, co na další sezonu udělají, ale vzhledem k tomu, že ho ještě nepotvrdili, tak asi bude vyměněnej.
Před příchodem Tudora se hojně spekulovalo o návratu Andrey Stramaccioniho, co jste na to říkal?
Hodně lidí mi psalo - jestli už přišel, jestli už tam byl. Ta možnost existovala a já byl zvědavej, protože jsem ho měl první rok v Udine.
Byla série porážek hodně náročná vzhledem ke vztahu s fanoušky?
Všechno tam je složitý. Vztah s fanoušky, vztahy mezi hráči, vztah trenér-hráč. Člověk by si to musel zažít, aby doopravdy pochopil, jaká těžká situace to byla.
Po individuální stránce jste s uplynulým ročníkem spokojený?
Samozřejmě to vždycky může být lepší i horší. Pro mě bylo důležité, že proti minulé sezoně jsem se dostával častěji do šancí, měl jsem i víc asistencí. Bohužel jsem i některé šance neproměnil, ale přesto, že jsme prohrávali, jsem cítil něco, co minulou sezonu ne. Po individuální stránce to zas tak špatné nebylo.
Ještě máte před sebou přípravu s Austrálií a Nigérií, co od toho očekáváte?
S Nigérií jsem v životě nehrál. Africký tým hraje hodně do těla, bude to náročné, hodně soubojů... Něco jiného, než na co jsme zvyklí. Austrálii popravdě neznám. Ten sraz můžeme využít k sehrání, k přípravě na Ligu národů, která pro nás je hodně důležitá. Můžeme se líp poznat, vytvořit lepší partu. I když ta už tu je velmi dobrá, s tou v Udinese se to nedá vůbec srovnat.
