„Myslím, že jsem docela tvrdý člověk. Přiznávám, že jsem slzel. Ne protože jsem vyhrál ligu, ale byl jsem velice dojatý z Mariána. Kdybych titul, na který jsem čekal třicet dva let, mohl vyměnit za to, aby Marián Čišovský byl zdravý, tak bych to okamžitě udělal,“ prohlásil trenér Miroslav Koubek.
Byly to dojemné chvilky, při kterých někteří hráči nebo fanoušci nezadrželi slzy.
Bývalému obránci a slovenskému reprezentantovi, který za Plzeň odehrál 64 ligových zápasů (poslední v březnu 2014), pomohli na provizorní pódium kapitán Pavel Horváth a sportovní manažer Adolf Šádek. Jedenáct tisíc fanoušků v tu chvíli stálo a skandovalo jeho jméno.
„Titul pro Čišu,“ bylo napsáno obřím písmem před pódiem. A stejný text měli hráči také na mistrovských tričkách, na kterých bylo rovněž číslo dvacet osm. Právě to Čišovský v Plzni nosil na dresu.
„Věříme, že to Marián ještě zvládne, vidíme v něm ten chtíč. Bohužel s tímhle nezmůžeme nic. Hrozně mu fandíme. Průběh téhle nemoci je hrozně těžký, ale ještě není konec. Doufám, že Marián bude bojovat, jako bojoval na hřišti,“ řekl kapitán Horváth.
A pokračoval: „Udělal pro nás strašně moc. I když v téhle sezoně nenastoupil, tak podíl na titulu má úplně stejný jako třeba já. Život je někdy krutý. Tenhle titul je pro Čišu a tím to hasne.“
Vedení plzeňského klubu na začátku roku oznámilo, že slovenského fotbalistu trápí vážná nemoc, kterou ovšem nespecifikovalo. Podle deníku Blesk má amyotrofickou laterální sklerózu, nevyléčitelnou chorobu napadající mozek a způsobující ztrátu buňek ovládajících svalové pohyby.
Když rozhodčí ukončili vítězný zápas proti Jihlavě (2:0), hráči postupně chodili k Čišovskému, jenž stál u lavičky náhradníků. Dlouho se objímal s brankářem Matúšem Kozáčikem, obránce a zástupce kapitána David Limberský si několikrát utíral slzy.
A pak, když křepčení na provizorním pódiu skončilo, všichni hráči se kolem Čišovského shlukli, takže vzniklo obří klubko.
Ale samozřejmě došlo i na klasické mistrovské oslavy.
Fanoušci hned po závěrečném hvizdu vběhli na trávník a gratulovali šťastným hráčům. Šampaňské, pivo, vítězné doutníky, hymna vítězů We are the champions... Nic z toho nechybělo.
Z pódia šlehaly plameny a hlasatel předčítal jména nových fotbalových mistrů.
Záložník Patrik Hrošovský měl kolem pasu omotanou slovenskou vlajku.
František Rajtoral naznačoval, že si o plameny zapálí vítězný doutník. Pokuřovali i další.
A s bývalými spoluhráči slavil také útočník Marek Bakoš, od zimy hráč Liberce. Vždyť na titulu se podílel na podzim.
Když na pódium vešel trenér Koubek, záložník Václav Pilař ho polil pivem z obří sklenice. A to šťastného kouče čekalo v kabině ještě překvapení - tatér. Když totiž přišel do Plzně, slíbil, že se za titul nechá tetovat.
Pak si všichni hráči nasadili symbolické královské koruny, protože mistrovský pohár dostanou až po třicátém ligovém kole. Nad fotbalisty létaly červenomodré konfety a večer oslav teprve začínal...
Koubek: Titul bych vyměnil za Mariánův život:
