Když jsem hledal ubytování před výletem na ostrov Jeju, kam se na „seminář“ v podání brazilských fotbalistů sletělo několik desítek tisíc čínských nadšenců, upoutala mě nabídka noclehu v Buddhově klášteře. Najít ho nebylo snadné. Klášter Gwangmyeoung-sa leží v městečku Jungmun, což je téměř půlhodinka autobusem ze Sogwipa, kde se zápas hrál. V tiskovém středisku byli z mé otázky zjevně v rozpacích a o existenci kláštera neměli ani tušení, natož o jeho poloze.
Můj dotaz je navíc asi pobavil, protože se začali smát. Věřím však, že to bylo jen z nejistoty, jak bývá u Korejců zvykem. Byl jsem svědkem situace, kdy na silnici jeden řidič nadával druhému, který mohl svou neopatrností způsobit nehodu, a ten měl na tváři široký úsměv. To však neznamenalo, že by se mu vysmíval, ale značilo to pocit zahanbení.
Klášter jsem nakonec našel. Leží na krásném místě nad mořem, v zeleni. Přivítali mě dva mniši. Jim Ju Bang a jeho pomocník. Ukázali mi místo, kde jsem se mohl po cestě umýt, a začal první obřad. Podával se čaj. Pití čaje má v tomto případě své zákonitosti. Byl jsem teoreticky dobře připraven, proto jsem je snad neurazil. Obsah šálku musíte vypít natřikrát, nelze tedy čaj do sebe vyklopit na jeden zátah. Pijí se tři šálky, pokud chcete ještě, položíte šálek na tácek před sebe. Pokud ne, držíte prázdný šálek v dlaních, dokud ostatní nedopijí. Nakonec poděkujete: jalma-syuss-sup-ni-da.
Zatím jsme absolvovali jen krátkou večerní meditaci. Moje představy se rozcházejí se skutečností jen nepatrně. Mniši nosí slušivá šedivá roucha a žádné ženy jsem tu také neviděl, zřejmě tedy opravdu dodržují asketické podmínky života.
To, že si všichni dali večer na podlahu své polštářky a tradičně vsedě sledovali v televizi zápas Japonsko - Rusko, přičítám jen velké fotbalové horečce, která zasáhla celou Asii, a jak je vidět, dotkla se i života mnichů. Uvidíme, jak se mě pro změnu dotkne začátek zítřejší ranní meditace. Přijdou mě vzbudit ve 3.30.