Brňané vlétli do jara pěti výhrami, ještě s podzimními úspěchy jejich série čítala sedm zářezů. V neděli však na vlastním stadionu narazili se soupeřem z druhé půlky druholigové tabulky. "Hra nebyla ideální, ale určitě se to dalo zvládnout, šancí jsme měli dost. Doteď jsme měli štěstí, teď se k nám nepřiklonilo," litoval Simerský. "Snad se nic hrozného nestalo. Musíme se z toho poučit a zkusit na tu naši sérii navázat."
Ve vápně Vlašimi to v závěru vypadalo jako při bombardování, z oblohy každou chvíli přilétl centr. Hosté ovšem nápor Zbrojovky ustáli. "Při studiu brněnské hry jsem zjistil, že hrají jednoduchý fotbal s dlouhými nakopávanými míči, není tam žádná velká mezihra. A když vidím kvalitu hřiště, vůbec se tomu nedivím. Na tom nic jiného hrát nejde," podotkl vlašimský trenér Luboš Urban.
I proto se diváci fotbalem příliš bavit nemohli. Zbrojovce navíc tentokrát chyběl bonus v podobě buldočí rvavosti, kterou předváděli v předchozích duelech. "Všechny zápasy jsou dost podobné. Kdo je důraznější, ten je většinou lepší, to nám teď chybělo. Proto jsme se asi trochu trápili," přemítal Simerský.
Brněnský kouč se na oraniště vymlouvat nechtěl. "Vím, že máme špatné hřiště, na kterém nejde hrát kombinační fotbal. Ale nevyužité šance na jeho vrub nespadají a katastrofální chyby v obraně také ne. Chybělo nám větší nasazení a větší chuť se porvat o gól," uvedl Petr Čuhel, jehož týmu na šestém místě nyní chybí na postupovou příčku sedm bodů.
A co že ho tak rozčílilo? Nebyla to situace z poslední minuty, při níž Petr Švancara tváří v tvář brankáři nepřesně přihrál? "To se stává. Kritizoval jsem dvě obrovské chyby v obraně," objasnil Čuhel.
