Fotbalová Brazílie už zase šlape. Nehraje totiž brazilsky

Brazílie už zase válcuje fotbalový svět. Nehraje totiž brazilsky, ale srdnatě, efektivně, důrazně. Bez zbytečných kudrlinek a fint, které sice pobaví fanoušky, ale obvykle zdržují hru a bývají neúčelné.

Brazílie- USA, brazilští fotbalisté Kaká (vlevo) a Luis Fabiano se radují z gólu | foto: Reuters

Těžko by jinak Brazilci v neděli večer otočili téměř ztracené finále Poháru FIFA. O přestávce prohrávali s Američany 0:2 a vypadali nervózně, ale na konci vyhráli 3:2.

"Prohrávat o dva góly, to je pořádně těžká rána na psychiku. Ale my si byli jisti sami sebou a tím jsme ukázali vysokou úroveň profesionalismu," řekl pětačtyřicetiletý trenér Dunga. "Byli jsme spolu 29 dní a kráčeli za svým cílem. Věděli jsme, že to dokážeme."

Dungovi muži

Kaká
Nejlepší fotbalista světa za rok 2007 před pár týdny přestoupil z AC Milán do Realu Madrid. Skvělý driblér, ale zároveň týmový hráč. Zbožný muž, žádná primadona.

Luis Fabiano
Trochu zlobivka, která čas od času vybuchne. Jinak excelentní kanonýr ze Sevilly. V reprezentaci má báječnou bilanci: 31 zápasů, 20 gólů.

Lúcio
Kapitán, stoper Bayernu Mnichov. Na něm je postavená obranná hra Brazílie. Neústupný bek s výbornou hlavičkou. To on rozhodl finále Poháru FIFA.

Júlio César
Jednička do branky, na Brazilce až nečekaně spolehlivá. Za poslední dva roky vynechal borec z Interu Milán jediný zápas. Gomes, Helton či Doni jsou náhradníci.

Gilberto Silva
Dungův nástupce v roli defenzivního štítu uprostřed hřiště. V Arsenalu mu říkali Neviditelná zeď, teď hraje za Panathinaikos, bude mu už 33.

Ačkoli byl útočník Luis Fabiano nejlepším střelcem, záložníka Kaká zvolili největší hvězdou turnaje a brankáře Césara kdekdo chválil, hlavní roli při pohárovém triumfu měl trenér. Carlos Dunga je právě ten muž, který nedbalé brazilské hračičky proměnil v srdcaře.

"Jsem nekompromisní a zásadový. Nedělám rozdíly mezi tím, jestli někdo hraje fotbal v Brazílii, Moskvě nebo v Realu Madrid. Každý má u mě šanci," prohlásil před třemi lety, když ho bez větší trenérské zkušenosti dosadili na brazilskou lavičku: "Tehdy si celá Brazílie myslela, že vydržím dva měsíce, že jsem nula. Ale já neměl strach. Věděl jsem, že jsem ten pravý."

Pravý? To se potvrdí až za rok, pokud vyhraje mistrovství světa. Nic jiného Brazílii nezajímá. Navíc, dosud žádný vítěz Poháru FIFA nezískal o rok později světový titul. Dunga může být první.

A proč by ne? V reprezentaci zatím ze 45 zápasů prohrál jen čtyřikrát, posledních 16 duelů je neporazitelný. Mužstvo si věří i bez božského technika Ronaldinha, kterého kouč kvůli horší formě opomíjí. "Kritizovat mě můžete, já to ustojím," reagoval Dunga.

"Věřím svým názorům. Je přece lepší něco zkusit a třeba udělat chybu, než jen sedět na židli a chtít se zalíbit všem. Nikdo se nemůže zalíbit všem. A zvlášť já ne."

Svatá slova, vždyť být trenérem Brazílie, to znamená žít v permanentním stresu, protože fotbal pro Brazilce znamená víc než náboženství.

Už jako hráč šel Dunga proti proudu. Byl to totiž špičkový defenzivní záložník, jenž kryl záda báječným technikům, kteří na obranu nemysleli, ale fanoušci je milovali. "Jenže bez Dungovy pracovitosti bychom se nikdy nestali mistry světa," tvrdí Carlos Alberto Parreira, trenér šampionů z roku 1994.

Carlos Caetano Bledorn Verri, neboli Dunga, byl tehdy kapitán, pan Nepostradatelný. Pořád zůstává stejný, má ostré rysy, přísný pohled, účes na ježka. Jen trochu zestárnul.

Mimochodem, Dunga znamená v portugalštině Šmudla, čili jeden ze sedmi trpaslíků. Malému Carlosovi tak říkal strýček, který nevěřil, že z toho prcka vůbec někdy vyroste chlap. Zmýlil se. Ze Šmudly vyrostl přísný fotbalový král.