Fotbalisté Zlína prožili týden na hotelu, sladkosti jsou letos povoleny

K čemu je dobré vyrazit s týmem na kondiční soustředění? „Kondici můžeme nabírat i v domovském prostředí. Ve Zlíně máme výborné podmínky pro běhání i regeneraci,“ říká Marek Kalivoda, trenér fotbalistů Zlína.

Zlínští fotbalisté poslouchají na zimním soustředění pokyny trenéra Kalivody (vpravo) | foto: Jan Karásek, MAFRA

S šestým týmem druholigové tabulky přesto vyrazil na týden do hotelu Vega v Pozlovicích. „Jde o soudržnost mužstva. Hráči jsou celý týden pohromadě, spousta věcí se dá vyříkat, urovnat. Ať už na úrovni hráč–hráč nebo hráč–trenér. Mám dost času, abych se pověnoval všem hráčům individuálně,“ vysvětluje kouč Tescomy.

Přesun z rušného Zlína do klidného okolí lázeňských Luhačovic hráči přivítali.

„Po několika letech zažívám pravou zimní přípravu i včetně sněhu,“ připomněl obránce Lubomír Kubica, který prožil poslední roky v Kazachstánu, Slovinsku, Izraeli či Ázerbájdžánu. „Tam jsme častěji hrávali přípravné zápasy, aspoň dva za týden, protože jsme spoustu času prožili na soustředěních v Turecku a podobně. Tolik jsme neběhali, spíš jen sprinty.“

Při pohledu na sněhem zasypané louky se Kubica jen neubrání povzdechnutí, jak rád by některý z běžeckých tréninků vyměnil za lyžařskou výpravu ve stopě. „Zimní sporty mám moc rád. Běžky jsem si užil, když jsme dostali předepsané tréninkové dávky mezi svátky, to jsem vyrazil na hory,“ vypráví 31letý obránce.

A nadšeně popisuje půlhodinky v posilovně, kde týmu určuje program kondiční specialista Boris Káňa.

„Byl jsem navyklý na klasické kruhové tréninky. Trenér Káňa ale přišel se zajímavými novými cviky, které jsou zaměřené na dynamiku. Baví nás to, i když různá hecování k tomu taky patří. Ale z posilovny odcházím propocený, což se mi dřív moc nestávalo,“ říká Lubomír Kubica.

Na únavu platí kromě vydatného spánku také sladkosti, které kouč Kalivoda na rozdíl od loňského trenéra povolil. „Pro jistotu jsem si doma od dětí vzal část sladkostí, jak se ale ukázalo, nebylo to zapotřebí. Něco malého si můžeme koupit i tady,“ říká s úsměvem záložník Roman Dobeš.

Po soustředění v Luhačovicích už se bude Zlín připravovat až do začátku března, kdy startuje jarní část druhé ligy, v domácích podmínkách.

„Herní soustředění letos nemáme výjezdní. Souvisí to i s finančními možnostmi. Navíc cesty na slunný jih mají své opodstatnění u týmů první ligy, které pak budou hrát na vyhřívaných trávnících. Nás čekají v prvním měsíci nepříjemné zmrzlé terény, na což se musíme nachystat,“ uzavírá trenér Marek Kalivoda.

Posilování je teď zábavnější, říká kondiční kouč Káňa

Asi to taky moc dobře znáte: navštívíte poprvé posilovnu, ale po dlouhém trápení s podivnými složitými stroji jste tak otrávení, že už příště ani nechcete přijít. Fotbalisté Zlína však poslední půlrok nacházejí v posilovně zalíbení. Zásluhu na tom má Boris Káňa, který si k pozici hlavního kouče zlínské juniorky přibral i práci na kondici prvního týmu.

„V běžném životě ubývá fyzické práce, proto by ji posilovna měla nahradit. Cviky se proto podobají aktivitám typu přehození pytle cementu, přenesení nějakého předmětu. Pohyb by měl být co nejpřirozenější, aby zapojil celé tělo, žádné specializované cviky,“ vysvětluje Káňa svou filozofii.

Kde jste získal zkušenost s kondiční přípravou?
J sem sice klasický fotbalový trenér, ale mám osvědčení na fitness. Ve fitku jsem dřív pracoval. Snažím se věci z klasického kulturistického tréninku přenést směrem k fotbalu.

Jak často se tým posilování věnuje?
Během sezony je času na posilování mnohem méně, ale věnujeme se tomu pravidelně. Teď kluci mají posilovnu třikrát týdně. Ale je to hodně dynamický trénink, který trvá 35 až 40 minut.

Jak takový trénink vypadá?
Věnujeme se novému trendu CrossFit, který právě teď letí. Trošku to vychází ze vzpěračského tréninku.Neděláme klasické cvičení, které se zaměřuje jen na určité partie, ale vždycky zapojíme celé tělo.

Je možné do posilování zapojit soutěživost?
CrossFit je na ní hodně založený, protože tato skupina cviků se provádí na čas.

Razí  stejný trend i ve špičkových světových klubech?
Věřím, že ano. Mám zkušenost, že podobnou formu posilování praktikují třeba ve Slavii, v Anglii a hlavně na americkém kontinentě.

Jsou mezi zlínskými fotbalisty i takoví, kteří se do posilovny vyloženě těší?
Povedlo se nám dosáhnout toho, že devadesát procent kluků se na takový trénink opravdu těší, i když z posilovny odcházejí úplně propocení. Je to totiž nesrovnatelně zábavnější a taky mnohem kratší oproti starým známým kruhovým tréninkům, které trvají strašně dlouho. I ten je ale nutný, aby hráč nabral úplně základní svalovou hmotu, bez které nejde dělat nic. Tomu se ale kluci věnují hlavně sami v rámci individuální přípravy.

Kdo ze zlínských fotbalistů se v posilovně nejlépe vyjímá?
Jsou tady hráči, kteří jsou výborně silově disponovaní. Hlavně přírodní typy, kluci pocházející z vesnice, kteří jsou zvyklí dělat. Třeba David Rokoz, Michal Malý, Kuba Jugas.

Takže mladí hráči.
Je to díky tomu, že jsem teď na Vršavě tři roky pracoval s mládeží.U prvního týmu byla tato příprava trošku zanedbaná, teď to srovnáme.

A najdou se i hráči, kteří se posilování snaží „ošulit“?
Mám opravdu výborný pocit z toho, že hráči po zjištění, že je nečeká hodina a půl skákání ze stroje na stroj, působí tak, že je to baví. Trošku se tím protrápí jen Jindra Skácel, což je u něj ale dané i genetikou, výškou.