Slávisté i Olomoučtí měli před polednem odletět společným speciálem k úvodním čtvrtečním zápasům prvního kola Poháru UEFA. Pražané mířili do Ženevy za týmem Servette, olomoucká výprava měla pokračovat za španělským soupeřem Celta Vigo.
Leška s Kubíčkem jako by tušili, že po úterním šíleném leteckém teroristickém útoku na Spojené státy se zajíkne i starý kontinent. Proto byli na Ruzyni v doprovodu dalších činovníků coby předvoj svých leteckých výprav a zjišťovali, jak se situace na evropských vzdušných linkách vyvíjí. A mohou se vůbec lidi bavit fotbalem, když na jiném místě zeměkoule byly tak hrůzostrašným způsobem zmasakrovány tisícovky nevinných lidí? - ptali se v duchu zároveň.
První důležitá fotbalová zpráva přišla oběma klubovým bosům od generálního sekretáře fotbalového svazu Petra Fouska před půl jedenáctou. "Evropská fotbalová unie prý předběžně odvolala dnešní a zítřejší zápasy Ligy mistrů a Poháru UEFA," hlásil Kubíček nejbližším spolupracovníkům. "Máme počkat pět deset minut na oficiální potvrzení z UEFA."
Autobus s olomouckými fotbalisty byl tou dobou už přes tři hodiny na cestě z Hané a blížil se k Ruzyni. "Počítejte s tím, že se vrátíte," oznamoval Kubíček mobilem trenérovi Leoši Kalvodovi.
Leška zase volal kouči Josefu Pešicemu, aby autobus s hráči z jejich domovského stadionu ve vršovickém Edenu raděj vyrazil. "Pro jistotu," vysvětloval Leška. "Kdyby se nakonec hrálo, tak abychom odlet nezdržovali."
Za deset minut už bylo všechno jinak. Svazový generální sekretář Fousek potvrdil, že středeční a čtvrteční pohárové zápasy jsou definitivně zrušeny. Tu už olomoučtí hráči postávali u svého autobusu před letištěm.
"Ani se tomu moc nedivím," poznamenal Pavel Hapal. "Když jsem včera v televizi viděl tu hrůzu, moc náladu na zápas nemám. Vrátíme se do Olomouce a odpoledne si zatrénujeme." Hapalova spoluhráče Aleše Urbánka by pod dojmem otřesného zážitku u televizní obrazovky zápas ve Vigu také nelákal. "Ale aspoň se na ně líp nachystáme," poznamenal věcně.
Slávistický autobus to otáčel zpátky sotva od stařičké dřevěné tribuny vyjel. "Vraceli jsme se odněkud z Vinohradské," sděloval brankář Michal Václavík. "Jeli jsme ve dvoupatráku, hráči byli nahoře, tak jsme ani nevěděli, co se vlastně děje. Až když jsme na platu před tribunou vystupovali, řekli nám to trenéři. Já bych se tedy letět nebál, ale samozřejmě mě napadlo, jestli se vůbec poletí."
Václavík pak přidal, že i jemu šel z úterních televizních záběrů z New Yorku mráz po zádech. "A to si představte, že já tam nahoře v jedné z těch výškových budov Světového obchodního centra před pár lety byl. Hráli jsme s dorostem Vítkovic v New Yorku turnaj a tuhle vyhlídkovou restauraci jsme si nemohli nechat ujít," zavzpomínal Václavík. "Ani nedovedu popsat jak mi bylo, když jsem viděl, jak se ty mrakodrapy propadají k zemi."
Když pak před polednem přední kluboví činovníci ruzyňské letiště opouštěli, Leška s Kubíčkem se shodli, že fotbalové poháry jsou vedle úterní americké tragédie úplnou nicotností. "Divím se, že se pohárové zápasy nezrušily už včera," prohlásil Leška. Kubíček dodal: "Jestli nám to něco komplikuje? Každý musí pochopit, že fotbal je v téhle chvíli na vedlejší koleji."
