„Jsme tam namočení už pár kol a už je jasné, že hrajeme o záchranu. Takže prostě musíme skončit třetí od konce. Teď už je jedno, jestli budeme desátí či čtrnáctí, prostě nesmíme být poslední nebo předposlední,“ pragmaticky hodnotí ústeckou situaci kapitán Jan Martykán.
Po třinácti kolech patnácté místo, pouhých 7 bodů a už čtyřbodové manko na čtrnáctý Most. To jsou následky pátečního krachu s Frýdkem-Místkem.
„Bohužel nás to vrací tam, kde jsme byli před změnou trenéra. Je to škoda, domácí zápasy musíme zvládat. Pod novým koučem jsme k tomu měli nakročeno, kdybychom aspoň vyhrávali doma a pokusili se něco přivézt z venku, je to řešení. Teď jsme zase padli tam, kde jsme byli před třemi týdny,“ štve kapitána. Kdyby Ústí dobře rozehraný duel dotáhlo k výhře, stáhlo ztrátu na Frýdek na 4 body. Takhle mu jeho soupeř naopak utekl o deset.
„Mohli jsme se dotáhnout na víc soupeřů a dostat je aspoň pod nějaký malý tlak. Takhle pořád hrozí, že na chvostu druholigové tabulky to bude o třech, nebo nedejbože dokonce jen o dvou mančaftech,“ obává se Martykán.
V kabině si kapitán po poslední porážce slovo nevzal, proslovů už prý bylo dost. „Já nevezmu hodinky a nevrátím čas o dvě hodiny nazpátek. Každý si to musí uvědomit sám. My si jen pořád povídáme, ale musíme to převést na hřiště. Po zápase jsou proslovy k ničemu, už jsme si toho napovídali až až.“
Ústí a záchrana, proč vlastně? V posledních letech se ho týkaly spíše bitvy o postup, bavilo skvělým ofenzivním fotbalem.
„Prostě se to tak sešlo. Poslední roky tady byly hody, dobrá generace, teď nastaly nějaké změny. Ale podle mě už i o tom bylo řečeno dost.“ Víc než slovy chce kapitán bojovat činy, na podzim zbývají ještě tři soupeři. „A poslední relativně přijatelný byl právě Frýdek. Jedeme do Sokolova, máme doma Karvinou, pak do Znojma. Bohužel jsme si to zkomplikovali, tak se musíme rvát. Každý bodík bude hrát roli.“
