Přišel po sedmi jarních zápasech bez vítězství. Trýznivé čekání! „Proč jsme na výhru čekali tak dlouho? Protože se hraje vždycky po sedmi dnech, tak ono to trvá. Hrát obden, bylo by to rychlejší,“ zubil se vtipálek Veverka. „Ale vážně: spadla na nás deka. Jako na podzim na Varnsdorf, který zase zkraje jara neprohrával. V tom je fotbal hezký.“
Zrovna pro Ústí to moc hezké období nebylo. I hráči si malovali, jak se zapojí do boje o postup, jenže špička mezitím frnkla.
„Vždycky jsem říkal, že když jsme tenkrát postoupili do ligy, oslavil jsem to na pytel. Zpětně vím, že bych to oslavil líp. Chtěl bych to zažít znova,“ netají Veverka.
Michal Leibl z Ústí nad Labem hlavičkuje, Ladislav Volešák z Vyšehradu na míč nedoskočil.
Ale zároveň nenosí růžové brýle, takže ví, že to letos na postup nebylo. „Kvalita v týmu je, ale zkušenosti nemáme jako ostatní. Ostatní kluby mají víc peněz, dotáhnou si protřelé hráče. My máme tým pro budoucnost,“ soudí Veverka. „Třeba teď nastoupil mladý Procházka, je šikovný, sice jsem mu to připravil před prázdnou bránu, ale hned dal gól. Fanoušci ať jsou trpěliví, kluci se musejí vykopat.“
Skladba ústeckého týmu ve zlaté éře vypadala jinak než nyní. Ač Veverkovi ještě není ani třicet, už je pamětník a může srovnávat: „Když se postupovalo do ligy, bylo tu víc zkušených než mladých, dneska to je obráceně. Mně je osmadvacet a jsem čtvrtý nejstarší. Když mi bylo pětadvacet, byl jsem tu nejmladší.“
Ústí se přesto drží v popředí, bojuje o čtvrté místo. Ale žádné mety si mužstvo nevytyčilo. „Není prvořadé dávat si nějaké cíle, ať pak není člověk zklamaný. Pro mě to není hra na PlayStationu. Půjdeme zápas od zápasu a uvidíme, co z toho bude,“ nekouká Veverka moc dopředu.
A když se podívá dozadu, za zlomový vidí hned první jarní zápas a porážku 1:2 ve Znojmě. „Někdo si myslí, že jsme tam odehráli dobrý zápas, ale ztratili jsme ho nesmyslně v poslední minutě. A možná to na nás pak dolehlo. Diváci vidí a my vnímáme, že nehrajeme fotbal, co na podzim. Asi je to česká psychika; prostě se nedaří a nedokážeme si s tím moc dobře poradit.“
Schází i um špílmachra Jana Martynkána, který je celé jaro ve stavu marodném. „Martyho kvality budou vždycky znát, chybí na hřišti i v kabině. Je kapitán, a navíc každý pozitivní člověk je v téhle situaci dobrej,“ míní Veverka, sám nezdolný optimista.
Ležící Jan Peterka z Ústí nad Labem se ještě pokouší zastavit unikajícího soupeře z Vyšehradu.
I když ne tak docela. „Taky na mě dolehlo, že na podzim jsem nehrál a týmu se dařilo, teď hraju a týmu se nedaří. Takže to pro mě nebylo jednoduché. Proto jsem rád, že jsem proti Vyšehradu pomohl dvěma přihrávkami. Teď už si počítám jen asistence, ne góly,“ směje se.
Vyšehradská čtyřka by mohla Ústí nastartovat pro zbytek jara, tedy pro posledních pět zápasů. „Nevyhrát teď, tak už asi neporazíme nikoho. Vyšehrad byl nejslabší soupeř, jaký tady hrál,“ řekl otevřeně Veverka. „I když začátek utkání snadný nebyl, jejich prazvláštní taktiku jsem nepochopil. Zdržovali od první minuty, každý aut trval 30 vteřin, to mi hlava nebere. Alibismus.“
Nakonec Miskovičův exkluzivní zásah z dálky ze závěru první půle odšpuntoval ústeckou kanonádu. „Vstřelili jsme gól a bylo vidět, že to z nás spadlo. Když jsme dali balon na zem, hráli jsme ten kýžený fotbal. A přišlo mi, že Vyšehrad to vzdal.“ Zato Ústí ještě jaro nevzdává. První nadechnutí má za sebou.
