I jemu se určitě vybavilo 1. kolo, kdy jeho tým doma vládl nad nováčkem Olomoucí o dvě branky, jenže pak Sigma senzačně v nastavení dvěma zásahy dorovnala na 2:2.
„Vůbec se mě neptejte, co mi v těchhle chvílích blejská hlavou. Protože kdyby mi tam ten film běžel, nepůjdete na něj. Hlavou se mi honí hrozné věci,“ povídal Vavruška rozverně. „A Olomoucí už mě nestrašte, rád bych se vyspal,“ křenil se.
Skláři si dvougólový bonus vypracovali díky mazákům: Vachoušek skočil rybičku před brankářem Zlámalem a hlavou otevřel skóre už v 8. minutě, necelou hodinu poté narazil Ljevakovičovi, který vletěl do vápna a bodlem zvýšil.
„Ale herně šlo asi o nejmíň učesaný výkon za dobu, co jsem tady,“ nezapíral Vavruška. „Nicméně tím neshazuji hráčskou práci, která tam byla. V životě taky není všechno jen růžové, nebo černé. Měli jsme dobré momenty i úseky, kdy jsme neudrželi balon, zkazili přihrávku a hra byla rozháraná.“
Díky šťastné teči Schicka po dlouhém autu se v posledních 8 minutách musely Teplice ohánět. Vyrovnat jako nedávno na Dukle zkoušel brankář-střelec Zdeněk Zlámal, ale tentokrát ve vápně nepochodil.
„Už jsem myslel, že mám míč na hlavě, ale někdo mě zatáhl za rameno a já se k balonu nedostal,“ myslel Zlámal zákrok Hoška. „Faul to byl, ale kdyby rozhodčí pískl takovou penaltu v 90. minutě, tak nevím...“ nenařídil by ji ani on.
Stejně to viděl Vavruška. „Rozfázovat, co se děje ve vápně při rozích a standardkách, najdu 200 faulů; sto na jejich a sto na naší straně. Pískali bychom 18 penalt pro domácí, 18 pro hosty a hráli bychom 19:18,“ glosoval to trenér. „Takže mi neříkejte, že tam byl v 93. minutě faul, z toho jsem vyřízenej.“ Ale vítr ze Zlámalova výletu měl. „Kdyby dal gól znovu, má postavenou sochu.“
Nakonec se nesochalo a Teplice se s 8 body posunuly do středu tabulky. „Výsledek je tentokrát důležitější, než co jsme na hřišti předvedli. Byl by velký problém nevyhrát, když jsme ze 6 kol hráli čtyři doma. V profesionálním fotbale potřebujete výsledek jako razítko na to, co děláte. Spadl mi kámen ze srdce.“
