Na jedné straně Pavel Horváth a další Ligou mistrů vyzkoušení borci, a na druhé tiskař, prodavač či pracovník muzea. Byl to nerovný souboj. Přesto si ho obě fotbalová mužstva v úterním odpoledni užila.
A výsledek? Ten nebyl podstatný. "Bylo to až symbolické. Střetl se předposlední tým z té nejnižší soutěže s druhým v první lize," usmíval se po zápase 48letý Roman Vacík, nejstarší hráč v sestavě Hlohové.
Ač poslední mistrák v Luženicích o víkendu nedohrál pro zranění, zápas s úřadujícím mistrem si nemohl nechat ujít. Podobně na tom byli i jeho spoluhráči, v Luční ulici se jich sešlo sedmnáct. Bylo jich dokonce víc než dresů, ty si museli půjčovat. A to ve vesničce s necelými třemi stovkami obyvateli bývá často problém dát dohromady fotbalovou jedenáctku.
Hned na úvod se pokusili viktoriány zaskočit neotřelou fintou. "Ono jich je dvanáct," upozorňoval asi po třech minutách hry pomezní rozhodčí hlavního. "Tak je nechte. Vždyť je to jedno," kontroval dobře naladěný plzeňský kouč Pavel Vrba. V úterý to bylo právě pět let, co poprvé usedl na lavičku Viktorie.
Plzeňský Roman Hubník v utkání proti TJ Sokol Hlohová.
Plzeňský Milan Petržela v utkání proti TJ Sokol Hlohová.
Teď ji vedl proti nezvyklému soupeři. Ten viktoriány obdaroval před zápasem koláčem se znaky obou klubů, ale plzeňští fotbalisté vlétli na Hlohovou zhurta. Za dvacet minut vedli 6:0. Když pak plzeňský forvard Wágner přestřelil snad z metru prázdnou branku reagoval jeden z protihráčů. "Nám za to nadávají a podívej. Stane se to i v první lize," křikl směrem k lavičce Hlohové. Ta v poločase prohrávala už 0:10.
"Stejně nás šetří. Mohli by nám nasázet mnohem víc gólů," měl jasno Roman Vacík. Jeho spoluhráči neztráceli humor ani v této situaci. Na dotaz rozhodčího, jak dlouhou chtějí poločasovou přestávku, zaznělo z hloučku fotbalistů v černých dresech: "Chvilku. Dáme klobásu a jedeme dál."
Po přestávce se dočkali i branek v síti Viktorie. Sami jich inkasovali zase deset. A když vstřelil Hubník jubilejní dvacátý gól, nešla nastavit na ukazateli skóre dvacítka. Na takový příděl asi výrobce nebyl připraven.
"Pojďte. Dáme jim aspoň bůra," zavelel pak za stavu 20:4 jeden z útočníků Hlohové. Obecenstvo, které sem z vesničky na Domažlicku dorazilo autobuse, rozesmál, ale jeho přání bylo vyslyšeno. Zápas skončil 20:5.
Fotbalisté Plzně a TJ Sokolu Hlohová po přátelském utkání v rámci akce Kopeme za fotbal.
"Myslím, že je to super nápad. Pro soupeře je určitě zážitek, zahrát si tady. A pro nás je to příjemné zpestření přípravy," říkal záložník Milan Petržela s tím, že už má vyhlédnutého i protihráče, se kterým si po zápase zkusí vyměnit dres. "Je tam jeden takový starší pán s gumotextilníma kopačkama," usmál se Petržela.
"Spousta kluků si na dnešní zápas vzala dovolenou, aby tady byli včas. Snad jim to dodá větší chuť do fotbalu," říkal hrající trenér a duše oddílu Jiří Šimka.
Hlohová má letos zajímavý rok. "Jeden vrchol střídá další," smál se Roman Vacík, který za zdejší oddíl hraje už dlouhých 38 let. Na jaře je trénovali v rámci akci Kopeme za fotbal Luboš Kozel z Dukly a slávista Martin Poustka. V létě je zase prověřili hokejisté Škody Plzeň, ti na Domažlicku vyhráli 7:1.
Na první výhru v sezoně si ale Hlohová musí počkat. Ve čtvrté třídě má bilanci dvou remíz a čtyř porážek. Kdo ví třeba si spraví chuť v sobotu doma s béčkem Osvračína.
