Takový skok se často nevidí, zvlášť, když vezmete v úvahu okolnosti. Las Palmas, nováček ligy, měl po pětadvaceti kolech jenom jednadvacet bodů, krčil se na sestupovém osmnáctém místě, za sebou sérii tří prohraných utkání v řadě a jedinou výhru z posledních osmi zápasů.
Zdálo se, že naděje na udržení pomalu mizí kdesi na dně oceánu, který tým z Kanárského ostrova Gran Canaria odděluje od všech ostatních účastníků La Ligy. Do konce soutěže sice ještě zbývalo třináct kol, ale i hráči si pomalu přestávali věřit.
„Všechno jsem viděl úplně černě,“ přiznal kapitán David García. „V kabině vládl pesimismus,“ přidal se jeho zástupce Ángel López.
Teď je všechno úplně jinak. Ve třech kolech, vměstnaných do pouhých osmi dní, hráči Las Palmas třikrát vyhráli, navíc nedostali ani jeden gól. Porazili Eibar, Getafe rozstříleli dokonce 4:0 a to nejlepší si schovali na minulou sobotu: zvítězili na hřišti čtvrtého Villarrealu.
Trenér podivín: na fotbal nekouká, raději hraje šachyDo La Ligy jako trenér poprvé nakoukl až loni, v sedmapadesáti letech. Quique Setién, kouč Las Palmas, se nikdy nikam necpal a vlastně se trenérem ani nikdy stát nechtěl. „Kdyby mi kdysi v Santanderu neřekli, že mě potřebují, nezačal bych s tím,“ přiznává. „Nechci být slavným trenérem, jen se snažím, aby na mě všude lidi vzpomínali v dobrém.“ Ve Španělsku ho mají tak trochu za podivína. Po angažmá v Santanderu a Ejidu si dal dva roky pauzu, pak vyrazil za exotickým angažmá do Rovníkové Guineje. V rozhovorech si několikrát postěžoval, že fotbal zničily peníze a dokonce přiznal, že než koukat na zápasy v televizi, raději si zahraje šachy. Naživo má fotbal rád. Prozradil, že když viděl hrát svého oblíbeného svěřence Juana Valeróna, občas plakal štěstím. A při setkání s Lionelem Messim argentinského kouzelníka prosil, aby vydržel hrát do šedesáti. V Las Palmas teď prožívá nejlepší období. Proč? „Sluníčko tady žene lidí ven z domů, ulice jsou plné života. V takovém prostředí vyrůstají šikovní, techničtí hráči.“ |
Aby byl příběh ještě stylovější, nečekané vítězství trefil hlavou právě kapitán García. Čtyřiatřicetiletý záložník hraje v Las Palmas skoro celou kariéru, ale první ligu do léta nikdy neokusil. A až proti Villarrealu se dočkal premiérového gólu, který může mít na konci sezony obrovskou cenu.
Devět získaných bodů vytáhlo tým z „mořského dna“ bezpečně na souš, tedy na patnácté místo tabulky. Na sestupovou pozici má najednou náskok čtyř bodů a novináři na Gran Canarii jsou v euforii. „Tenhle tým nám plní sny,“ píší.
Prvním splněným snem byl už postup do La Ligy, kterou žádný tým z Kanárských ostrovů nehrál od roku 2010.
Tehdy na jednu sezonu do nejvyšší soutěže nakouklo Tenerife, v devadesátých letech tradiční účastník, hned ale zase spadlo. Las Palmas se mezi elitu naposledy podívalo v sezoně 2001/2002, od té doby se trápilo a dva roky dokonce hrálo jen třetí ligu.
Postup z play-off byl proto velkým úspěchem, ale také náročnou výzvou. Na tým ve žlutomodrých dresech najednou čekali hvězdní soupeři, což v kombinaci s náročným cestováním dávalo hráčům zabrat.
Vzhledem k poloze souostroví, které má vzdáleností mnohem blíž k africkým než evropským břehům, pro ně téměř každá cesta na hřiště soupeře a zpátky znamená 4 000 kilometrů a hodiny strávené v letadle.
V neděli si dalekou cestu odpustí, do ráje dovolenkářů přiletí speciál z Madridu naplněný hvězdami. Ještě před pár dny by takový zápas vzbuzoval obavy, teď naopak vyvolává nadšení. „Sem s Realem,“ stálo po víkendovém vítězství v titulku jednoho z místních deníků.
Je docela pravděpodobné, že madridské hvězdy euforii zase zmírní. Na druhou stranu - když se povedlo zvítězit ve Villarrealu... Vždyť tým z přístavního města předtím čtrnáct zápasů v řadě neprohrál, dokonce 620 minut nedostal ani gól.
Zlomit takovou série dokáže jen silný tým. A na Gran Canarii teď doufají, že takový zase konečně po letech mají.
