„Kazachům“ Černému a Chlebounovi zkazil náladu jen sestup

Fotbalisté Hradce Králové Jakub Chleboun a Pavel Černý za sebou mají rok v kazachstánském klubu tamní nejvyšší soutěže Akžajyk Uralsk a na východ by se rádi vrátili i v příštím roce.

Jakub Chleboun | foto: Martin Veselý, MAFRA

Dva lednové týdny trénovali fotbalisté Jakub Chleboun a Pavel Černý s kazachstánským týmem Žetisu Taldykorgan na soustředění v Turecku. S vedením klubu byli dohodnuti na podmínkách, druhý den měli podepsat smlouvy. Večer předtím se ale od manažera dozvěděli, že klub slíbené peníze nemá a že je s velkou pravděpodobností nesežene. Z naplánovaného ročního angažmá tak najednou nebylo nic.

"Bylo to nečekané," netají Chleboun. "Zaskočilo mě to," přidává Černý.

Jakub Chleboun

■ Osmadvacetiletý obránce, odchovanec Hradce, který v roce 2004 odešel do pražské Slavie, aby se po roce stráveném tam a po dalším v Xaverově do Hradce v roce 2006 vrátil.
■ Do Kazachstánu odešel loni v lednu, má tak v týmu Akžajyku Uralsk za sebou dvě kompletní sezony.
■ V té letošní v tamní Super League nechyběl ve 32 zápasech ani jedinou minutu, navíc ke svým dobře zvládnutým obranářským povinnostem přidal i tři vstřelené góly, loni jich za Akžajyk Uralsk vstřelil dokonce pět.

Naštěstí pro dva hráče Hradce Králové tato nejistota trvala jen do druhého dne. Během noci totiž došlo k jednání a rychlé dohodě, oba fotbalisté se stali znovu hráči Akžajyku Uralsk, kde působili i v minulém roce.

"Jen jsme si sbalili věci, protože nás bylo dokonce šest, tak jsme si ráno objednali minibus, přejeli do jiného hotelu, kde byl na soustředění Akžajyk a ještě ten jsme trénovali s jeho týmem," přibližují oba zvláštní start svého druhého angažmá v kazachstánské nejvyšší soutěži. "Vedení Akžajyku bylo rádo, protože moc hráčů v té chvíli nemělo a najednou jich přes noc šest získalo."

Pro obránce Chlebouna a útočníka Černého díky tomu neskončila jejich snaha strávit druhý rok daleko na východě hned na začátku, Do složitější situace by se určitě dostal Černý, protože jako volný hráč by si musel rychle sehnat nějaké angažmá, zatímco Chleboun byl a je stále hráčem Hradce, kde má platnou smlouvu.

Nic podobného ale fotbalisté řešit nemuseli a v březnu odstartovali svoji druhou kazachstánskou sezonu. Tu první loňskou absolvoval Chleboun celou, Černý jen její část, protože do Kazachstánu odešel až v létě. Černý tak nezažil skvělý vstup Akžajyku do loňského ligového ročníku, kdy se tehdejší nováček pohyboval v popředí tabulky.

Pavel Černý

■ Osmadvacetiletý útočník, který odehrál s výjimkou ročního působení v Jablonci až do loňského odchodu celou kariéru v hradeckém klubu.
■ Do Akžajyku Uralsk odešel loni v létě na druhou polovinu tamní ligy, která se hraje systémem jaro podzim.
■ V letošní sezoně ve stejném klubu jako loni odehrál 31 utkání, chyběl jen v jediném kvůli bolesti zad.
■ Nastřílel sedm gólů, což byl druhý nejvyšší počet v týmu, který nakonec skončil poslední a sestoupil
.

Nakonec se sice propadl na osmou příčku, ale i tak s tím v klubu byla maximální spokojenost. "Bylo to jejich nejlepší umístění v historii," připomíná Chleboun. Historie se letos na jaře opakovala. Ale s jedním zásadním rozdílem: pozvolný pád po nadějném úvodu sezony totiž skončil sestupem. I díky tomu, že klub na začátku léta ztratil šest bodů za to, že neměl na výplaty.

"V té chvíli odešli čtyři hráči včetně nejlepšího střelce Zenkoviče, přestalo se nám dařit, přišel nový trenér, nové vedení a než se vše dalo dohromady, bylo pozdě. Sestup se už nepodařilo odvrátit," vysvětlují hradečtí fotbalisté.  "K záchraně by nám stačily jen ty odebrané body."

Právě sestup byl jedinou vadou na kráse jejich fotbalového roku. Oba totiž patřili do základní jedenáctky a odehráli téměř všechny zápasy, navíc Černý se stal druhým nejlepším střelcem mužstva. A ani finanční problémy, jenž sezonu týmu výrazně poznamenaly, nakonec nedolehly na samotné hráče. "Všechno se vyřešilo a co před sezonou slíbili, to také splnili," tvrdí svorně.

Také proto jsou oba rádi, že před sebou mají velkou naději strávit i příští rok v tamní nejvyšší soutěži. Jen s jedním zásadním rozdílem, po dvou letech v Kazachstánu a předcházejících v Hradci Králové se jejich cesty rozejdou, každý bude hrát jinde.

Nezničitelný Chleboun za rok nevynechal ani minutu

Jakub Chleboun při středečním tréninku s hradeckým mužstvem, jehož je stále hráčem.

Kdyby se pro fotbalisty v Kazachstánu v tamní lize vyhlašovala soutěž o železného muže, jejíž hodnocení by spočívalo v tom, kdo během roku odehraje nejvíc zápasů a minut v nich, dostal by se Jakub Chleboun do nejužšího finále.

Ve dvaatřiceti zápasech Akžajyku Uralsk totiž nechyběl ani jedinou minutu, celkem tak odehrál plných 2 880 minut. "Když se k tomu přidají tři utkání v poháru, tak to za rok bylo celých pětatřicet zápasů," doplňuje osmadvacetiletý střední obránce.

K tomu navíc tři góly, takže můžete být maximálně spokojený.
S tímhle určitě ano, ale bohužel jsme sestoupili, což všechno trochu kazí. Přitom k záchraně nechybělo moc, v základní části nám vzali šest bodů, což by pro nadstavbu, kde se získané body dělily dvěma, dělalo tři, ale i ty by nám na záchranu stačily.

Jak v Akžajyku celou situaci se sestupem přijali?
Na konci až překvapivě klidně a postavili se k tomu čelem, ale v průběhu sezony to moc příjemné nebylo. Hlavně poté, co nám na začátku léta odečetli body, odešlo několik opor a my začali prohrávat.

Co se dělo tak nepříjemného?
Nejdřív je třeba říct, že se v tu dobu sešla řada nepříjemných věcí. Nejenže odešli důležití hráči, ale vyměnil se také trenér a přišel i nový ředitel. Snažili se náš pád zastavit, absolvovali jsme hodně pohovorů, do kabiny chodili i lidé z vedení města.

V Česku se také v podobném případě často sahá k pokutám, jak to bylo v Kazachstánu?
Tak na tohle nedošlo. Možná i proto, že z nás cítili maximální snahu, v tom problém nebyl, ale my jsme v létě vlastně začali dohromady dávat tým, bylo nové vedení. A pak nám nakonec k záchraně chyběly právě ty tři sebrané body za to, že nebyly peníze.

Tým z Uralsku tak v nejvyšší soutěži vydržel jen dva roky, zvládne rychlý návrat?
Nevím, ale mluví o něm. Sestupu je škoda, protože třeba rezerva Akžajyku vyhrála tamní juniorskou ligu, potenciál v klubu je velký.

Vy už u toho ale nebudete, nebyl zájem z klubu?
Snad i byl a mluvili jsme o tom, ale chci zůstat v nejvyšší soutěži. Proto když se objevily nabídky, vybíral jsem z nich.

Kterou jste vybral?
To si raději nechám pro sebe. Jen řeknu, že mám smlouvu s výhodnými podmínkami na stole, je před podpisem, ale je třeba ještě dohodnout podmínky hostování s Hradcem. Nerad bych to zakřiknul, stačila mi zkušenost ze začátku letošního roku. Jde o klub, který patří ke špičce a bojuje o poháry.

Prý se po dvou letech rozloučíte s Pavlem Černým, je to pravda?
Pokud vše dopadne tak, jak to teď vypadá, tak ano. Já měl tři nabídky, jedna byla společná, pak přišla ta, která je nejzajímavější.

Předpokládám, že hlavně finančně. Je o tolik výhodnější hrát ligu v Kazachstánu než v Česku?
Je to individuální, ale v mém případě by to teď mohlo být tak, že to, co v Hradci vydělám za těch sedm, osm měsíců, co se hraje, bude v Kazachstánu za měsíc, navíc jde o čistý příjem. I proto jsem rád, že trenér i vedení Hradce jsou ochotní mi další působení tam umožnit.

Opravdu je tak velký rozdíl ve financích, které se v tamním fotbale pohybují?
Hlavně špičkové týmy jako Aktobe, Šachťor Karaganda či Kajrat na tom jsou velmi dobře, třeba právě Kajrat má prakticky neomezený rozpočet a může si nakoupit koho chce.