Nejhorší obrana, beznadějně poslední místo, sedm zápasů za sebou bez bodu. Taková je vizitka střížkovských Bohemians, včerejšího návštěvníka stadionu v Srbské ulici.
Co proti němu dokázali domácí Brňané vyprodukovat? "Téměř nic, proto utkání mohlo skončit maximálně 0:0," uvedl výmluvně trenér Miroslav Beránek. "Náš výkon je pro mě velkým zklamáním."
Pro fanoušky, a těch už moc není, byl přímo utrpením. Brňané sice hned v úvodu dvakrát zahrozili po rohových kopech, od té doby se však mohl Střížkov cítit v naprostém bezpečí. "Neměli jsme žádné stoprocentní šance, proto se nám nepovedlo dát gól. Chyběla nám kvalita dopředu, měli jsme hrát kolměji," posteskl si brněnský obránce Josef Dvorník.
Je pravda, že jeho tým konečně před svou bránou nepořádal den otevřených dveří, ale to bylo spíš tím, že hosté o podobnou atrakci ani neměli zájem. V podstatě celý zápas se jen bránili. "Chtěli jsme uhrát dobrý výsledek, kterým pro nás remíza je. Tomu jsme přizpůsobili hru a věděli jsme, že Brno se do naší obrany bude těžko dostávat," sdělil střížkovský trenér Jaromír Jindráček.
Je fakt, že Brňané by se těžko dostávali i na nestřeženou louku, natož do chráněného lesa. Včerejším výkonem názorně ukázali, proč už sedmkrát za sebou nevyhráli. "Je to deka, člověka to ubíjí," utrousil Dvorník. "Teď budeme trénovat a připravovat se na další zápas. Snad ještě do konce sezony vyhrajeme."
Na to mají Beránkovi svěřenci ještě dva pokusy, ale tomu, že je promění, po včerejšku věří asi jen oni. Kde se vzala taková krize? Je pravda, že Brno zasáhla série zranění. "Chybí nám šest hráčů směrem dopředu," prohodil trenér. "A ti, kteří hrají místo nich, sice dostávají šancí dost, ale na můj vkus je velmi málo využívají."
Ovšem absence hráčů není to jediné, co Brno ubíjí. Tým působí mrtvým, odevzdaným dojmem. Už teď se zdá jisté, že v příští sezoně u něj nebude trenér Beránek. Otázka však je, jestli nemocné Brno nepotřebuje mnohem rozsáhlejší ozdravnou kůru než jen tu trenérskou.
Debutant Šamánek: Pár minut? I ty mě těšíSkončil zápas a do tunelu pod stadionem se trousili hráči. Jeden zklamanější než druhý. Jen jediný Brňan na první pohled vypadal, že se mu hlavě honí i lepší myšlenky než jen ty na remízu s beznadějně posledními Bohemians Praha. Rostislav Šamánek totiž konečně zažil premiéru v Gambrinus lize. "Jsem rád, že jsem nastoupil i na těch pár minut. I když remíza mi dojem kazí," povídal hráč, který se včera na hřiště dostal v 85. minutě. Proč konečně? Šamánek přišel do Brna o ligové pauze z Jihlavy, v přípravě se mu podařilo i několikrát skórovat a trenér Miroslav Beránek jej chválil. Jenže dál než na lavičku ho nepustil. "Pořád jsem čekal, jestli už ano, jenže ono pořád nic," líčil světlovlasý útočník. Zkusit si nejvyšší českou soutěž však mohl až tři kola před koncem ročníku potom, co na sebe o víkendu upozornil v zápase juniorky. I když se do ní vrátil po dvoutýdenní pauze, dokázal vstřelit branku. "Fyzicky jsem na tom ale byl o víkendu hodně špatně. Výkonem za béčko jsem trenéra Beránka rozhodně nemohl oslovit," usmíval se Šamánek, jehož možná už včera čekala natažená ruka kapitána Jana Trousila. První ligové utkání se bez přispění do týmové pokladničky určitě neobejde. "Zápisné už splácím a teď budu muset přidat ještě něco za první start," vypočítával útočník, jenž v Brně nosí dres s číslem 28. Že by po něm ale spoluhráči chtěli miliony, to odmítl: "Zas tak velké peníze to nejsou, ale přece jsem si to raději rozložil." Přitom nechybělo moc a Šamánek mohl místo do brněnské kasy platit do sparťanské. Rodák z Jemnice na Vysočině totiž v dorostu oblékal sparťanské triko. "Ve Spartě se ale sešlo hodně dobrých hráčů, necítil jsem perspektivu a raději se vrátil do Jihlavy, odkud jsem do Prahy šel," zavzpomínal brněnský útočník a hned dodal, že svého rozhodnutí nelituje. Kdyby ho neudělal, třeba by si první ligu dodneška nezahrál. "Těší mě, že jsem v Brně. Snad ještě letos nastoupím a i na ten gól dojde." Martina FOJTŮ |
