"Jsem rád, že jsem dostal druhou šanci," úslužně děkoval za návrat do kabiny ligového áčka, kterou během podzimu opustil. Přitom po svém přestupu na Stínadla plzeňský rodák a obdivovatel Cristiana Ronalda bavil publikum svými technickými finesami.
Co se stalo, že vaše kariéra nabrala strmý pád?
Můj přístup k fotbalu nebyl tak stoprocentní, jak měl být. Za trest jsem musel do juniorky, byla to výchovná lekce. Svými góly a výkony jsem si vydobyl aspoň šanci dostat se zpět do áčka. Chci ukázat všem, že to byl jen chvilkový zkrat a že všechno bude zase v pořádku.
Co jste vyváděl?
Řekli jsme si, že už se o tom nebudeme bavit. Je lepší zapomenout, poučit se. A vrátit se zase k tomu lepšímu, pomoct týmu.
Někteří fotbalisté se polepšovali tak dlouho, až jim kariéra utekla.
U mě šlo o poslední kapku toho špatného. Co se stalo, mě změnilo natolik, že bych se v tom už v nikdy životě nechtěl ocitnout. Věřím, že to bylo tak silné, že nehrozí, aby se něco takového opakovalo. Mám poslední šanci. Buď ji využiju, anebo jiná už nepřijde.
Někdy se mladým fotbalistům zatočí hlava z peněz. Co vám?
Tenhle problém to nebyl. A ani si nemyslím, že by moje životospráva byla špatná.
Chválil jste si trenéra Radu, že na vás byl přísný. Co Ščasný?
I on na mě má ten správný recept. Ale chyba byla ve mně, ne v panu trenérovi. Chtěl mi pomoct, stejně jako celá teplická kabina. Ale tam byly takové výkyvy v těch věcech, o kterých se nechci bavit, že na to ani neměli vliv.
Ščasný říkal, že by vám pomohlo, kdybyste změnil kabinu nebo i město. Dotklo se vás to nějak?
Trenér by měl mít vždycky pravdu. Minimálně mě to nastartovalo. Chci dokázat pár lidem, kteří už nade mnou zlomili hůl, že se v určitých věcech mýlili. Že to byla jen chvilka mé nerozvážnosti a já nevěděl, kudy kam.
Někdy zlobivé sportovce uklidní svatba, dítě. Pomohlo by vám to?
Taky už mi bylo řečeno, že by to byl i pro mě asi nejlepší recept. Ale já mám kamarádek spoustu. Jedna mi může vařit, druhá prát, třetí uklízet. Myslím, že s tím problém není. Ale něco stálého asi ne.
K BRANCE SOUPEŘE. Teplický záložník Egon Vůch vede útočnou akci, stíhá ho plzeňský středopolař Vladimír Darida.
Jak na vás působí rodiče?
Pro mě jsou hodně důležití. Já je nemít, asi tady nejsem. Pomáhali mi ze začátku psychicky i finančně. Jsem v Teplicích sám, ale když potřebuju, z Plzně přijedou a jsou tady se mnou. Podporují mě.
Vaše rodina je prý kolotočářská. Světští drží hodně při sobě, že?
Mamina v téhle rodině působila, než začala s mým tátou. Už se v tom deset patnáct let nepohybuje. Výhoda je, že mám atrakce po celé republice zadarmo. Kamarádi využívají toho, že to mám grátis, tak se občas povozíme. Pár slov padlo i v kabině, ptali se Pražáci Krob a Grigar. S mými nejbližšími navštěvujeme rodinu, kterou máme v Praze.
V Praze jsou známí Kočkovi, kteří šéfují Matějské pouti.
Dá se říct, že to je rodina.
Mimochodem, na čem se vozíte?
Já na to moc žaludek nemám. Rád bourám na autodromu a tyhle menší atrakce. K centrifugám a podobně nemám moc důvěru.
Jak vás ovlivnila sázkařská aféra? Figurujete v ní jen jako svědek.
Nebylo mi to příjemné z hlediska bezpečnosti. Když se objevilo mé jméno v novinách, měl jsem strach. Bál jsem se, že lidé, kteří to dělali, toho můžou zneužít. Přitom se říkalo, že se to nezveřejní, že to bude utajené... Ale pak to utichlo.
Uctíváte Cristiana Ronalda. Ještě sníte o velké kariéře?
Kdybych nesnil, fotbal bych nehrál. Mám nějaké cíle - a ty jsou vysoké. Dejme tomu, že mám ještě deset až dvanáct let kariéry, chci to stihnout.
Teplice na podzim hrály ofenzivně. Asi by vám to vyhovovalo, co?
Myslím, že ano. Fotbal se tady hodně posunul, je útočnější. Což mi svědčí. Ne že mi defenziva nic neříká, ale nemám ji rád. Jako většina technických hráčů.
