První dva góly jste soupeři doslova darovali svými chybami. Souhlasíte?
Určitě se to tak dá říct. První gól padl z penalty, druhý po ztrátě míče. Byli jsme roztažení a hráči Fiorentiny jsou tak geniální, že tam tu vzniklou mezeru vidí. Já jsem se ještě snažil zachránit situaci, ale špatně jsem trefil balon. No a tím pro nás zápas prakticky skončil.
Bylo klíčovým momentem zápasu brzké odstoupení vašeho kolegy ze středu obrany Davida Hovorky?
Myslím, že jo. David je pro nás důležitý stoper, navíc jsme si spolu před zápasem něco říkali a zkoušeli jsme se na tréninku sehrát. Když pak po čtvrthodině střídá a jde tam další pravý bek Milan Nitrianský, je to těžké... Ale myslím, že jsme to spolu neodehráli špatně.
Místo stopera je pro vás netradiční. Jak jste to zvládal?
Už od úterý jsem věděl, že tam budu hrát. Máme takovou marodku, že kdo má ruce a nohy, ten hraje. Doufám, že se David Hovorka nezranil na dlouho a nezůstanu na postu stopera natrvalo.
Je to pro vás velký nezvyk?
Stopera jsem kdysi v dorostu hrával, ale postupně jsem se posouval na kraj, tak jen doufám, že se teď zase neposunu zpátky. Ale jak jsem říkal, myslím, že jsme to s Milanem Nitrianským odehráli docela slušně na to, že jsme oba praví obránci.
Zůstali jste s jedním bodem poslední v tabulce. Jak vidíte případnou naději na postup ze skupiny?
Ztrácíme šest bodů a jestli to ještě není úplně matematicky vyloučené, tak se o postup popereme. Ale určitě budeme chtít vyhrát doma s Karabachem, abychom potěšili liberecké fanoušky a zlomili nepříznivou sérii, kterou doma máme. Ať už to na postup vyjde, nebo ne, budeme chtít hrát svůj fotbal a uvidíme, na co to bude stačit. Naši fanoušci už by si výhru zasloužili.
Ale už v neděli vás čeká domácí bitva se Spartou...
To je vždycky prestižní zápas. Sparta i my máme svoje problémy. Ale nebudeme se na nich vymlouvat a chceme Spartu doma porazit. Vzhledem k naší marodce to vypadá, že nebude zbytí a znovu to budu muset přežít na místě stopera.
