S Příbramí podepsal tříletý kontrakt a uvažuje tom, že v klubu zůstane v nějaké roli působit i po kariéře. "Ve městě bydlím, mám tu rodinu. Jsem nesmírně šťastný, že jsem se na stará kolena vrátil," uvedl obránce, jenž má na kontě čtyři reprezentační starty.
Počkejte, vy si připadáte starý?
Ne, starý se ještě necítím, ale už mi přece jen je 33 roků a mám nějaké zkušenosti. Já jsem to viděl teď nedávno na Spartě, kde Příbram odehrála vynikající zápas, chybělo jí tam kousek štěstíčka. Mohla tam něco udělat, jenže právě ta zkušenost tomu trochu chyběla.
Když jste viděl Příbram na vlastní oči, co jste o jejím týmu usoudil?
Že je tu dobrý tým, mladý tým. Já jsem přišel klukům pomoci.
Je pro vás důležité, že se nejedná o krátkodobý kontrakt, ale o tříletou smlouvu?
Je to velká úleva pro hráče. Jsem rád, že mám dlouhodobou smlouvu. Jak už jsem říkal novinářům po zápase na Slovácku, na Spartě už jsem necítil důvěru. Bylo to takové divné, ani na tréninku jsem se necítil moc dobře. Tady jsem vstoupil do kabiny a hned to ze mě spadlo, zase mě začal bavit fotbal.
Takže se neloučíte se Spartou v dobrém?
Proti Spartě nic nemám, každý fotbalista asi touží za ní hrát, já jsem tam byl dva a půl roku a jsem rád, že jsem si to zkusil. Musím jí poděkovat, že mi dala šanci.
Ale ten konec jste si asi představoval jinak...
Je to těžké. Začalo to mým zraněním, marodil jsem s kolenem, s chrupavkou. Ale teď v létě jsem odjel celou přípravu naplno. My starší hráči už jsme prostě cítili tu nedůvěru od některých lidí z realizačního týmu.
Od pana Hřebíka?
Dá se říct, že taky. Ale nechci být k nikomu kritický, to se stává, to je fotbal, věřím že nová štace bude úspěšná.
Co bylo takovým posledním impulsem, po němž jste se utvrdil, že ze Sparty odejdete?
Nedostával jsem šanci v základu. Když naposledy postavili mladýho Jakuba Brabce, tak vás to naštve. Je vám 33 let a oni dají přednost devatenáctiletýmu klukovi. Já jsem chtěl hrát, pořád věřím ve svoje kvality.
Nepokazily se vaše vazby s trenérem Vítězslavem Lavičkou?
S panem Lavičkou mám pořád nadstandardní vztah, něco jsme spolu zažili už v Liberci, byl jsem tam pod ním kapitán. Jenže teď ve Spartě jsem nastupoval na pravým beku a ne na tom postu, na němž jsem chtěl hrát. Je pravda, že si hráč nemůže vybírat, jako krajní obránce jsem dal i nějaké góly, škoda toho zranění.
Jak tedy celkově angažmá ve Spartě hodnotíte?
Neudělat ve Spartě za tři roky ani jeden titul, to je hrozný, to mě asi bude trápit hodně dlouho. Já tam šel s tím, že ho uděláme každý rok a budeme bojovat o Ligu mistrů. Vezmu si z toho to pozitivní, že jsem mohl trénovat v největším klubu, že jsem tam poznal lidi a hráče. Už jezdit jako fotbalista na Letnou byl zážitek.
Ve Spartě vás naštvalo, že dostal v sestavě přednost Brabec. Ale teď zřejmě vytlačíte ze sestavy jednoho ze stoperů...
Počkejte, takhle na to nechci koukat. Chci, aby Hájovský i Mišůn byli dobří a pomohli týmu. Není to o tom, že jsem přišel někoho vyřadit ze sestavy. Už to začíná na tréninku, kluci se mohou zlepšovat. Uvidíme, jak se dál bude ta sestava tvořit.
Byl jste zvyklý hrát na vrcholu tabulky. Jaké ambice budete mít v Příbrami, která hraje spíš jen o záchranu?
Nechci se spokojit jen s bojem o udržení, i když to bude nesmírně těžké. Svůj cíl mám v sobě, samozřejmě to chce trošku času, všechno se seběhlo narychlo. Pozitivním začátkem může být dobrý bod ze Slovácka, i když já jsem vždycky kritický a inkasovaný gól mě tam o víkendu naštval.
Takže ty ambice sahají kam?
Já mám v hlavě evropské poháry. Proto jsem rád, že jsme stále v Poháru České pošty, že Příbram přes Táborsko postoupila do další fáze. Jsou to vysoké ambice, ale ty já měl vždycky.
Obránce Tomáš Zápotočný (uprostřed) po přestupu do Příbrami
Věříte, že se po vašem příchodu zvedne v Příbrami návštěvnost?
Kamarádi už mi psali, abych jim zajistil lístky na pondělní zápas proti Teplicím. Z mého okruhu přijde hodně kamarádů i lidí z rodiny.
Co říkáte jako zkušený hráč na současnou sázkařskou aféru?
Dotýká se mě to hodně. Fotbal mám rád, sám bych nic podobného nikdy neudělal. Děje se to, znám to z Turecka, tam padají velké tresty. Rozrostlo se to, je tam namočený i Ivan Hodúr, můj kamarád z Liberce. Mouše by neublížil, ale nějak do toho spadnul. Výsledkem pak je, že je obraz fotbalu negativní a chodí málo lidí.
Nakousl jste Turecko, kde se vám dařilo. Vzpomínáte často?
Turecká liga je u nás strašně podceňovaná. Já bych vám přál vidět, jaké tréninkové zázemí má Besiktas nebo Bursaspor. Každý hráč tam má svůj pokoj, starají se o vás číšníci, uvaří vám cokoliv. Nikdo tam nesměl, areál byl uzavřený pro A tým. Je to samozřejmě o financích, ale přesto se divím, že Sparta podobné zázemí nemá. Kdyby se udělal někde kousek za Prahou podobný areál, měli by tam hráči víc klidu. Je to třeba námět do budoucna.
Takže je turecká liga kvalitnější než česká?
Ano. Jsou tam technicky vybavení hráči, plné stadiony. Turecko má sedmdesát milionů obyvatel a všichni žijí fotbalem. Je obrovský zážitek tam působit.
