Je to spíš sen, ve skutečnosti je taková možnost mizivá. Šestadvacetiletý záložník by musel získat české občanství. Jenže lednovým přestupem ze Slavie do Hamburku tuto možnost téměř ztratil.
Možnost reprezentovat Česko už zmínil v prosinci při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz. Teď s tím přišel německý deník Bild.
O reprezentaci se Tavares bavil také s trenérem Petrem Radou. "Ale teď tomu nepřikládám velkou pozornost. Soustředím se hlavně na to, abych se prosadil v Hamburku," prohlásil Tavares.
Reprezentační kouč potvrdil, že s Tavaresem v minulosti o možném startu v českém národním týmu hovořil. "Bylo to dřív a spíš neformální. A teď je to už pro mě stejně uzavřená věc. Tím, že zamířil do Německa, padla šance, že by získal naše občanství. Aby taková možnost existovala, musel by působit na českém území," řekl Rada.
Netajil se tím, že Tavares by možná do jeho plánů zapadal. "Je to rozhodně zajímavý a kvalitní hráč. To jsem mu také řekl," poznamenal Rada.
I kdyby ale Tavares ve Slavii hrál dál, dostával by se k českému občanství a pasu velmi složitě. Aby je cizinec získal, musel by v Česku mít trvalý pobyt minimálně pět let. Navíc by se musel vzdát svého původního občanství a Tavares má vedle francouzského i kapverdský pas po své babičce. Po rodičích by mohl hrát za Senegal. "Vím, že by cesta k českému občanství byla velmi složitá," uznal Tavares.
Nabídku startovat za národní týmy obou afrických zemí už v minulosti několikrát odmítl. Tavares si tak stále může vybírat, protože žádný reprezentační dres ještě neoblékl.
"Kdybych si měl vybrat mezi těmi třemi zeměmi, tak bych zvolil Francii. Přece jenom má největší šanci dosáhnout na nějaký velký výsledek. Tím, že jsem začal hrát v Hamburku, se moje šance možná zvýšily," míní Tavares.
S myšlenkou reprezentovat Česko si začal pohrávat během úspěšného působení ve Slavii, kam přišel v létě roku 2007. Pražanům jako jeden z klíčových hráčů pomohl k premiérové účasti v Lize mistrů a po 12 letech také k zisku ligového titulu.
Snahy získat do služeb české fotbalové reprezentace zahraničního hráče jsou velmi vzácné. Na konci druhé poloviny devadesátých let stál národní tým o chorvatského zadáka Sladjan Ašanin. Bývalý slávista si dokonce v rodné zemi už měl zařizovat formality spojené se změnou občanství. Ale nakonec k tomu nedošlo.
Pro české reprezentační týmy v kolektivních sportech však angažování zahraničních posil úplně nezvyklé není: basketbalisté zlanařili amerického rozehrávače Maurice Whitfielda, házenkáři zase ruského dirigenta hry Alexandra Radčenka. "Osobně si myslím, že se ta bariéra brzy prolomí i ve fotbale," dodal Rada.
