Může vás ještě nějak trenér Kalvoda zviklat pro Olomouc?
Schůzku máme příští týden, ale i jemu jsem říkal, že moje priorita je ještě zůstat v zahraničí, pokud bude nabídka.
A ty máte.
Mám, momentálně je řeším. Trenéra Kalvodu si rád vyslechnu, rád si s ním popovídám, protože v mé kariéře hrál velikou roli. Proto si s ním taky chci dát schůzku.
Pod trenérem Kalvodou jste v Olomouci začínal. Je to váš oblíbený kouč?
On mi dal první šanci v B-týmu Sigmy a po půl roce přecházel jako hlavní trenér k A-týmu, kam si mě vytáhl z juniorky. Tehdy jsem dělal náhradníka Michalovi Kováři, Oldovi Machalovi a Martinu Kotůlkovi a vlastně jsem nakukoval do áčka.
Leoš Kalvoda mi řekl, že na vás má páky i přes svou dceru, která dělala závodně akvabelu s vaší manželkou...
To ale nebude hrát největší roli. Jeho dcera a má žena se vážně dobře znají, jsou kamarádky. Možná to zkusí touto cestou.
Sledoval jste Sigmu ve druhé lize?
Sledoval jsem, jak se jí ze začátku nedařilo a pak měla spanilou jízdu. Kluci to zvládli. Do Olomouce liga patří a bylo by fajn, kdyby se už nikdy nesestoupilo, podchytit to výsledky i předvedenou hrou, budovat tým a doufat, že to bude zase Sigma, kdy jsme hrávali o třetí místo a poháry.
Oldřich Machala, sigmácká legenda, se obává, že pokud Olomouc neposílí, tak se tyhle časy nevrátí.
Nevím, co Olomouc chystá. Co jsem četl rozhovor s panem Minářem (sportovním ředitelem Sigmy - pozn. red.), chtějí posilu do každé řady. Aby hráli aspoň klidný střed, bylo by to potřeba.
Podpořil jste veřejnou výzvu na pomoc Sigmě. Potřebuje podle vás pomoc?
Já Sigmě vděčím za hodně, hrál jsem tam od přípravky, dostal první smlouvu, nakoukl do jedenadvacítky. Ano, na Sigmě mi pořád záleží a výzva nebyla o tom, že by někdo někoho pomlouval, ale aby zlepšila chod klubu. Za výzvou stály osobnosti, které si prošly evropskými kluby - Tomáš Ujfaluši s Pavlem Hapalem. Mohli Sigmě pomoct. Postoupilo se do první ligy, ale musí se pořád makat, zlepšovat, aby byly výsledky a mohli v klubu dál růst kvalitní odchovanci. Pokud to někde skřípe, tak se to vynoří. Je to jako lidské tělo: bolí vás koleno, ale problém je jinde. Doufám, že i když výzva nedopadla, bude se Sigma snažit zlepšovat a půjde jenom dopředu.
I Sigma vám může být vděčná: vydělal jste jí spoustu peněz na výchovném.
To je pravda. Jsme si navzájem vděční.
Teď o vás kromě Sigmy stojí nováček nejvyšší francouzské soutěže Ajaccio z Korsiky. To je lákavá destinace...
Já se od začátku, když mi Lille nenabídlo smlouvu, netajil tím, že chci zůstat ve Francii, to byla priorita. Nabídky jsou z první ligy, ale nechtěl bych být konkrétní, protože je to teprve v jednání. Jakýkoliv tým z první francouzské ligy je zajímavý a rád bych ještě hrál francouzskou nejvyšší soutěž, protože si pořád myslím, že na ni mám.
Takže není ve hře jen Ajaccio?
Jsem rád, že zájemců je víc. Proběhla první jednání, oťukávání. Uvidíme. Třeba budu mít na výběr tři týmy, třeba žádný.
Kdy byste chtěl mít jasno?
Co nejdřív. Nechtěl bych to prodlužovat. Třeba Olomouc začíná přípravu sedmnáctého, ve Francii ke konci června. Do konce příštího týdne by to bylo super, ale nejde nic slibovat, protože vím, jak to probíhá. Například zrovna do Lille jsem šel na hostování odpoledne poslední termín v srpnu.
Je pro vás hezká vizitka, že ve 34 letech o vás stále stojí kluby ze špičkových lig?
Je to pro mě, dá se říct, ocenění mé práce, přestože jsem minulý rok nepatřil do základní sestavy, ale odehrál jsem nějakých dvacet tři soutěžních utkání, což je dobrá porce na hráče, který nehraje v základu. A myslím si, že jsem ta utkání zvládl, proto mají zájem z první ligy. Pořád se můžu držet na evropské úrovni a v mém věku, ve 34 letech, je to určitě potěšující.
V Lille jste byl pět let, což je vaše nejdelší angažmá. Těžké loučení?
Přesně tak. Tajně jsme doufali, že to v Lille půjde, ale změnil se trenér. Já vyjádřil klubu svůj názor, že bych rád zůstal. Čekalo se na vyjádření trenéra, který se rozhodl jít svou cestou, preferuje jiné hráče. Bohužel jsem se to dozvěděl po telefonu, což bylo smutnější, protože jsem tam byl přece jen pět let. Bylo to angažmá, které nám hodně sedělo - jak po fotbalové, tak lidské stránce. Bylo to smutné, ale už jsme se z toho, v uvozovkách, šoku dostali a jdeme dál.
Jak jste po třicítce nesl roli třetího stopera, prvního náhradníka?
Ze začátku, když jsem přicházel do Lille - to udělali double - z Hamburku, kde o mě neměli zájem, jsem to bral jako vysvobození. Nehrál jsem pravidelně, ale odehrál jsem první sezonu dost zápasů. Potom druhá třetí sezona byla těžší, protože většinu kariéry jsem hrával v základu, i když byly týmy, kde to bylo nahoru dolů, ale převládalo pozitivum. Já jsem určitě hráč, který chce hrát všechny zápasy, dávám do toho všechno. A potom jsem první náhradník...
Smířil jsem se s tím, uvědomil si věk a mou pozici, že to není tak špatné, že jsem přece jen pořád hrával. Nebylo to tak, že bych hrál tři zápasy za sezonu, každý rok jsem přesáhl hranici dvaceti utkání jak s poháry ve Francii, tak evropskými, což ve finále není tak špatné. Poslední dvě sezony jsem to bral jako výzvu, kdy jsem třeba tři měsíce nehrál a pak jsem během tří týdnů odehrál čtyři zápasy, když byli kluci zranění nebo vykartovaní. A většinou jsem to odehrál na nějaké úrovni, nebylo to tak, že by šla hrát menší kvalita. Čekal jsem na šanci, dával do toho všechno, a tím pádem jsem byl připravený. Všechno zlé bylo k něčemu dobré. Poslední dva roky jsem si svou nelehkou situaci - jestli to tak můžu nazvat - užíval.
Je to kromě kvalit v tomto věku hlavně o psychice? Přijmout roli náhradníka.
Určitě, myslím, že jsem to prokazoval, protože kolikrát jsem šel na hřiště už do dvacáté minuty, kdy se kluci bohužel zranili, bez rozcvičení - a zápasy dopadly dobře. Nebyl tam z mé strany žádný propadák. Je to hlavně o psychice, ale i fyzičce, připravenosti. Nesmíte podlehnout názoru: No, teďka nehrávám, tak nemusím tolik trénovat.
V kariéře jste si prošel hodně kluby v Evropě. Býváte ještě vůbec nervózní z toho, když jdete do nového prostředí, jak by většina lidí asi přirozeně byla při změně práce, domova, země?
Už jsme hodně znalí těchto věcí, hlavně žena, která to prožívá, protože já se sbalím a odjedu, většinou bylo na ní zařizovat stěhování, já jsem neměl možnost. Ale teď je to trošku jiné, bohužel od konce června nemám smlouvu, dřív jsem měl nějakou jistotu, ta teďka není. Když nic nepřijde, tak nikde není napsané, že angažmá získám. Ovšem věřím, že ještě přijde. Pravda je, že to bude změna pro mě po fotbalové stránce, pro rodinu po soukromé. My se ženou jsme na to zvyklí, ale máme malé děti - skoro osmiletého kluka a dvouletou dceru. Pro ni to bude možná složitější, ale věřím, že ještě nejsou tak velcí, aby to tak moc chápali, a že si rychle zvyknou.
Upřednostňujete Francii. Je to soutěž, země, kultura, která vám nejvíc sedí?
Úplně všechno, co jste jmenoval. Důležité je, co má hráč doma. Pokud jsou všichni spokojení, funguje to, máte pohodu, tak je to v profesionální kariéře snadnější a promítne se to i na hřišti. Hlavně pro malého kluka to bylo ze začátku těžké po jazykové stránce, ale teď jsme si čtyři roky užívali. Proto chceme zůstat ve Francii, kde nám sedí mentalita a hlavně to tam známe - nemusíme se učit nový jazyk. Ve Francii jsem si udělal největší jméno.
Učarovala vám natolik, že byste v ní zůstal žít natrvalo?
Momentálně to nemůžu říct přesně. Ale u mě převažuje návrat do Česka.
Zájem je o vás i ve Spojených arabských emirátech. O tom byste uvažoval?
Máme nějaké priority a Emiráty jsou hezká záležitost na konec kariéry, což už na konci jsem, ale ještě mi jde o kvalitu ligy, která určitě nedosahuje francouzské ani belgické. Ale byla by to asi taková poslední možnost.
Během kariéry jste poznal spoustu top spoluhráčů. Byl tím nejlepším Eden Hazard v Lille, nyní hvězda Chelsea?
Musel bych začít od začátku - třeba už v Olomouci jsem potkal top hráče jako Pavla Hapala, Radka Látala, Oldu Machalu. Tenkrát to pro mě byly hvězdy, které měly neskutečnou kvalitu, myšlení a vliv na mužstvo. V zahraničí jsem prošel spoustu klubů a Eden Hazard bude tím nejlepším, kterého jsem mohl potkat. V reprezentačním týmu bych nechtěl zapomenout na Pavla Nedvěda, to je vzor pro všechny, co se týče přístupu. Dále samozřejmě Petr Čech, Tomáš Rosický... Také v Anglii jsem hrál s top hráči. Vždy jsem měl štěstí v neštěstí, že jsem měl konkurenty reprezentanty, hnalo mě to dopředu. Ale jak říkáte - nejlepší hráč, který mohl sám rozhodnout zápas, byl Hazard.
David Rozehnal s Pavlem Nedvědem v průběhu utkání proti Itálii na mistrovství světa v červnu 2006.
Už v Lille byl za hvězdu, ale přesto - překvapilo vás, jak září v Premier League?
Nepřekvapilo mě to, protože jsem tajně doufal, že mu to v Chelsea vyjde. Zvolil si dobře, třeba v Manchester City je to jméno na jméně, a i když i v Chelsea jsou kvalitní hráči, tlak na něj nebyl takový. Šel hodně nahoru, má na tom podíl trenér Mourinho, protože ho dokázal vyburcovat k ještě lepším výkonům a zlepšit ho v bránění. Je to skvělý hráč, pohodový člověk, nehrál si na žádnou hvězdu, i když věděl o tom, že je nejlepší. Když se mě anglická televize při jeho přestupu na něj ptala, řekl jsem, že by mohl být jednou nejlepší na světě. Třeba mi tohle proroctví vyjde. Má na to, hraje v jednom z nejlepších týmů a je stále mladý. Jeho fotbalový růst bude ještě pokračovat a třeba Zlatý míč zvedne nad hlavu.
To si myslí i jeho spoluhráč John Terry, který jej už teď srovnává s Messim.
Řekl bych, že není daleko od pravdy. Brzy v top trojce bude.
Jste ještě v kontaktu s reprezentačními exspoluhráči?
Někdy si zavoláme s Jardou Plašilem, ale jinak moc ne. Reprezentace se od doby, kdy jsem skončil, hodně změnila. Jsou tam mladší kluci, které neznám osobně. Teďka jsme se synem spíše fotbaloví fanoušci a koukáme na každý zápas reprezentace.
Trenér Vrba vás nekontaktoval s tím, že pokud budete hrát pravidelně francouzskou nejvyšší soutěž...
...ne. Já to ani nečekám, protože si myslím, že v reprezentaci by měli být hráči, kteří hrají pravidelně v kvalitních soutěžích anebo hrávají kvalitní zápasy, a potom je na trenérovi, jestli jim dá šanci.
Budete mít čas se podívat na Euro jedenadvacítek, které se hraje i v Olomouci, a zavzpomínat, jak jste s „lvíčaty“ vyhrál evropský šampionát ve Švýcarsku?
Doufám, že mi to vyjde. Je to velká akce pro český fotbal. Na kluky bude velký tlak. Euro jednadvacítek je specifické tím, že můžete strašně rychle vypadnout nebo být ve finále. Nám to vyšlo. Snad postoupí ze skupiny a budou se bít o nejvyšší příčky.
Pro vás bylo malé Euro z roku 2002 klíčové, odrazil jste se z něj do Brugg a ke skvělé kariéře v zahraničí.
Rozhodně. Řadím to ke třetímu místu z mistrovství Evropy z Portugalska, i když je to něco jiného. Do jednadvacítky jsem tehdy naskočil velmi rychle po výkonech v Sigmě a po Euru jsem v ní skončil. Za jednadvacítku mám odehraných osm zápasů, ale asi jsem na Euru něco předvedl, protože se mi ozvaly jiné kluby a stěhoval jsem se.
V semifinále jste gólem pomohl porazit Itálii 3:2. Vybavíte si tu trefu?
Bylo to roh nebo standardka, hlavičkoval jsem v záklonu a spadlo to pod břevno. Ani jsem to pomalu neviděl, protože jsem se otáčel. Ale byl jsem za to moc rád, neboť první zápas mi moc nevyšel, udělal jsem chybu a Francouzi nás porazili 1:0. Potom jsme jim to vrátili ve finále. Trenér mě podržel a byl to krásný zážitek.
Čas letí a vy abyste pomalu přemýšlel, co budete dělat po kariéře. Chtěl byste pracovat třeba pro Sigmu?
Vždycky jsem říkal, že nad tím budu uvažovat, až přijde čas, a teď jsem si uvědomil, že čas možná nastal. Chci, aby rodina dělala, co ji baví. Díky fotbalu jsem se zajistil. Třeba u fotbalu zůstanu, třeba budu podnikat. V hlavě to ještě konkrétně nemám.
