Pilařova cesta zpět: ranní vstávání, cesty do Prahy a plavání

Více než tři měsíce už nemůže hrát fotbal český reprezentant Václav Pilař. Po operaci pravého kolena, které si zranil v srpnovém utkání národního týmu na Ukrajině, nyní usilovně pracuje na svém návratu.

FOTBALOVÁ EXTÁZE. Kdy Václav Pilař znovu zažije gólovou radost? | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Ve čtvrtek vpodvečer si Václav Pilař dojde před pohárovým zápasem Hradce s Plzní pro dres s číslem 6, se kterým odehrál řadu sezon za Hradec Králové. Možná si ho i obleče, ale určitě to nebude proto, aby v něm zápas odehrál. Dostane ho jako poděkování za působení v hradeckém klubu, jehož vedení mu určitě také bude přát hodně štěstí, a to nejen fotbalového, v novém angažmá.

Kdy si však Pilař bude moci obléknout dres Wolfsburgu, jehož je už od léta hráčem, a vyběhnout v něm k utkání, na to zatím nedokáže nikdo přesně odpovědět. "Měl bych být přesně v polovině od operace do doby, než bych mohl začít s fotbalovým tréninkem," řekl český reprezentant a nyní určitě nejslavnější současný fotbalista, který za Hradec hrál.

Rehabilitace v Praze

Čtyřikrát až pětkrát v týdnu ráno ve tři čtvrtě na šest vstane a přesně v šest hodin a deset minut vyráží z Převýšova směr Praha, kterou pak po Jižní spojce objíždí až do Stodůlek. "Od osmi tam začínám první část rehabilitace. Když dorazím na Černý Most ve čtvrt na osm, je to pozdě," vysvětluje Pilař, proč nyní prožívá režim, který není pro fotbalisty právě obvyklý.

Pilař se pojede představit trenérovi Allofsovi

Letní dřinu pod Felixem Magathem si Václav Pilař sice užil, ale na bundesligové zápasy pod jeho vedením už nenastoupil. Než se totiž český reprezentant po svém letním zranění stačil uzdravit, Magath byl od týmu Wolfsburgu kvůli špatným výsledkům vyhozen. Pilař si tak bude muset zvykat na nového, kterým bude bývalý výborný německý útočník Klaus Allofs. "Jedu se mu koncem týdne představit," uvedl Pilař. Přestože v současnosti pobývá převážně v Česku, o událostech v klubu je dobře informován: "Často mi volá Honza Polák, který tam hraje. Jemu změna pomohla, protože pod Magathem nehrál, zatímco teď ano. Podle mě ale měl hrát už dřív." Wolfsburg se po mizerném startu do sezony zvedá. "Na hře kluků je vidět uvolnění, na začátku byli hodně unavení, kouč Magath nezvolnil, ani když začala liga," poznamenal Pilař.

Deset týdnů po operaci přetrženého vazu v koleně, kterou podstoupil 10. září v německém Augsburgu, je Pilařův program v těchto dnech téměř neměnný. Rehabilitace začne v osm a trvá do jedenácti hodin, někdy i déle. "Začínám na přístroji, který pomáhá k lepšímu hojení a regeneraci. Využívají ho téměř všechny kluby italské Série A, Chelsea a Barcelona, léčili se na něm také tenisté Nadal a Djokovič, před finálem Davis Cupu i Radek Štěpánek, se kterým jsem si tam mohl povídat," popisuje svůj současný pracovní den Pilař.

Další dvě hodiny se věnuje cvičení v tamním fitness centru, kde střídá různé přístroje. A pak ještě často následují tzv. lymfatické drenáže. "Jde o výbornou věc, která zabraňuje tomu, aby koleno otékalo. Tohle jsem měl k dispozici už po operaci, koleno mi nikdy neoteklo a stále je pohyblivé," vysvětluje.

Nejpozději v poledne, i kvůli rannímu vstávání, má hotovo. "Vyhovuje mi to. Mohl bych sice jet ještě déle, ale pak bych ze dne nic neměl. Takhle se můžu odpoledne připravovat i doma," vypravuje. Z Prahy pak zamíří k rodičům do Převýšova, dvakrát či třikrát v týdnu to ještě vezme do hradeckého bazénu, ke slovu často přijde i kolo. "Pro mě nyní znamená ideální trénink, který posiluje koleno, nehrozí u toho nějaký špatný pohyb."

Podruhé stejné koleno

Současné nefotbalové období začalo pro čtyřiadvacetiletého odchovance Nového Bydžova a Hradce Králové v polovině srpna, kdy si v přípravném utkání české reprezentace přetrhl přední zkřížený vaz v pravém koleně. Na operaci šel až téměř za měsíc. "Bylo to kvůli otokům, musely úplně splasknout, proto ta prodleva," vysvětluje fotbalista.

Po operaci nemohl týden chodit, z druhého kolena totiž lékaři odebrali štěp. Kvůli tomu, že už pravé s tímhle operované měl, musel být větší. Pak ale věci nabraly rychlý spád. "Měl jsem v Augsburgu skvělou péči a už po čtyřech dnech jsme na tom byl jako u předchozí operace po měsíci," uvedl.

Pro srovnání opravdu nemusel chodit daleko, vždyť stejné zranění ho postavilo mimo hru ještě v Hradci. "Bylo to přesně před třemi lety," vzpomíná si.

Návrat snad v únoru

V současné době už na jeho pohybu nepoznáte, že by jeho koleno něco trápilo: "Mohl bych začít prý už běhat, ale doktor mi říkal, že mi v tuto chvíli nic neuteče, že je lepší, až bude nový vaz víc přirostlý k chrupavce." Na kontroly jezdí pravidelně do Augsburgu, tu poslední absolvoval v závěru minulého týdne. Jejím příznivým výsledkem bylo, že může koleno více zatěžovat.

"V příštích dnech mě to čeká a uvidíme, jak bude koleno reagovat. Ale nebojím se toho, zatím všechno probíhá podle předpokladů," je optimistou fotbalista.

Pokud se to tak bude vyvíjet i dál, zhruba na začátku února by mohl být připravený na fotbalový trénink. "Do té doby musím koleno posilováním pořádně posílit. Proto bych to spíš viděl až na konec února," plánuje.

Pak už by se konečně mohl blížit termín vysněné bundesligové premiéry, kterou zranění odložilo.

Příprava s Magathem? Medicinbaly mi padaly do příkopu, vypráví Pilař

Teď už to budou i pro Václava Pilaře jen veselé historky pro pobavení okolí, ale když letním martyriem, které ho mělo připravit na vstup do prestižní bundesligy, procházel, měl k smíchu hodně daleko.

"Petr Jiráček mi před začátkem přípravy říkal, že se mám připravit na pořádný záběr, ale i když jsem se o to snažil, skutečnost nakonec překonala očekávání," vypravuje český fotbalista, jenž v létě společně se svým bývalým spoluhráčem z Plzně trénoval pod manažerem Felixem Magathem.

Jeho tréninkové metody jsou dlouhá léta vyhlášené. Vy jste je zažil na vlastní kůži, opravdu jsou tak tvrdé?
Tvrdší, než jsem si uměl představit, a je i dost těžké je popsat tak, aby si to uměl představit někdo jiný. Vlastně to ani snad nejde.

V Čechách se přece v přípravě trénuje také hodně tvrdě...
S tím, co po nás chtěl Magath, se to ale nedá srovnat. On navíc uměl přípravu zpestřit tak, že dala opravdu zabrat.

Čím třeba vám?
Třeba tím, že několik z nás často netrénovalo ani s mužstvem. Já, Petr Jiráček, Brazilec Diego a ještě asi tři další jsme často dostali kondičního trenéra a běhali jsme a běhali. Třeba na dráze, kde jsme měli tréninky přesně na čas. Ostré osmistovky, a pokud někdo byl třeba jen o dvě vteřiny pomalejší, hned to trenér manažerovi žaloval.

RYCHLOSTNÍ SOUBOJ. Václav Pilař si vede míč, na zádech má polského obránce Lukasze Piszczeka.

Pověstné jsou také Magathovy výběhy. Jaké jste zažil vy?
Bylo jich dost, ale nejvíc vzpomínám na ten s medicinbaly. Postavil nás pod kopec, na jehož vrchol jsem ani neviděl, do každé ruky nám dali jeden medicinbal a už jsme běželi. Byl to záběr, medicinbaly mi několikrát spadly do příkopu, snad poprvé v životě jsem měl pocit, že nedokončím trénink.

Dokončil jste?
Doběhl jsem tam, odložil ty medicinbaly, přišel manažer a jen mi řekl: "Pilař, bylo to pomalu."

Do tisku se dostalo i to, že vám manažer schovával pití. Je to pravda?
Stalo se to, ale měl i jiné speciality. Přiletěli jsme třeba v jednu v noci na soustředění a už před sedmou ráno šla naše skupina běhat. Naplánoval nám hodinu dvacet. Tak běžíš a po čtyřiceti minutách víš, že jsi v polovině. A když doběhneš, za chvíli začne normální trénink a odpoledne další. Mezi tím jsem po obědě lehl a tři hodiny tvrdě spal.

Všechno jste zvládl, přesto jste si kvůli zranění zatím bundesligu nezahrál.
To je smůla. Přípravu jsem přežil, i přes únavu se mi v zápasech docela dařilo, hrál jsem poslední přáteláky, snad bych byl v sestavě i v lize.