„Nebylo to nic jednoduchého. Šel jsem sám do Prahy, bydlel na intru,“ vzpomínal levonohý záložník či obránce Mareš při předsilvestrovském turnaji v Tachově, kam přilákal i spoluhráče z Mladé Boleslavi Jana Chramostu či Adama Jánoše.
Takže to nebylo tak, že byste se do Prahy těšil?
Ne, ne. Když mě Slavia oslovila, nekývl jsem hned, vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou. Úplně se mi tam nechtělo. Rodina i všichni kolem ale říkali, že taková šance už se nemusí opakovat, takže jsem ten krok udělal. A zatím se to vyplácí.
Byla už tehdy Slavia váš oblíbený klub?
To bylo dílo náhody. Hrál jsem za výběr Plzeňského kraje a všiml si mě tam skaut Slavie. Za týden jsem tam jel na trénink a hned chtěli, abych podepsal přestupní lístky.
Do ligy jste se nakonec prosadil trvaleji až později v Hradci Králové. Proč to nevyšlo ve Slavii?
Když jsem končil v dorostu, měla Slavia hodně silný tým. Hrálo se o titul, poháry. Bylo to těžké. Navíc jsem byl zraněný, praskaly mi kůstky v chodidle. To byla další komplikace. Nastoupil jsem na pár minut v Poháru UEFA, v lize asi potom na chvilku až o rok později.
Přelom roku bývá také příležitostí k bilancování. Jaký byl rok 2016 z vašeho pohledu?
Nemůžu ho hodnotit jinak než pozitivně. Postoupil jsem s Hradcem Králové do první ligy. Pak sice zavládlo zklamání, protože jsem v nejvyšší soutěži moc nenastupoval, ale všechno vygradovalo přestupem do Mladé Boleslavi a premiérou v nároďáku.
V reprezentaci vám dal šanci trenér Karel Jarolím, který si vás kdysi vytáhl i do áčka Slavie. Je mezi vámi nějaká bližší vazba?
(usměje se) To nevím, asi ne. Od té chvíle, co si mě vytáhl z dorostu Slavie, uteklo spoustu času. Ale možná si mně pamatoval, i když jsme se oba hodně změnili.
Co očekáváte od roku 2017?
Přál bych si, aby byl stejně úspěšný jako konec toho minulého. Samozřejmě, že bych ještě aspoň jednou rád nakoukl do reprezentace.
Mladá Boleslav byla dlouho na špici, ještě po 11. kole jste ligu vedli, ale po podzimu nakonec ztrácíte na Plzeň osm bodů. Co se stalo?
To je častá otázka, hodně si ji klademe i my sami... Bylo to, jako když mávnete proutkem. Nedařila se nám naše hra, nedávali jsme góly a tím pádem nevyhrávali. Nedokážu říct, čím to přesně bylo.
Vybavíte si zlom, kdy to přišlo?
Jediné co mě napadá, že nás zlomil zápas s Brnem, kdy jsme dostali v 92. minutě vyrovnávací gól na 3:3. Pak jsme prohráli se Zlínem a úplně se rozsypali, nedokázali jsme se už pořádně sebrat.
Kde tedy vy osobně vidíte favorita na zisk titulu?
Čelo je hodně vyrovnané. Asi jako každý rok to bude Sparta a Plzeň. A mým černým koněm je Slavia. Bude to ještě boj.
Zmínil jste Slavii, je ve vás touha vrátit se tam?
Bylo by to hezké, asi bych její nabídku neodmítl. Ale teď jsem v Mladé Boleslavi, dala mi šanci a snažím se jí to splácet.
