Nejvyšší německá soutěž byla loni nejnavštěvovanější fotbalovou ligou na světě s průměrem přes 45 tisíc diváků na zápas. A rodák z Uherského Hradiště v ní už pátým rokem působí coby opora Bayeru Leverkusen.
"Bundesliga šla v posledních letech hodně nahoru, máme čtyři místa na Ligu mistrů a v klubovém koeficientu už jsme předehnali Itálii a blížíme se Anglii a Španělsku. To při mém příchodu nebylo," upozorňuje na strmý vzestup soutěže osmadvacetiletý obránce, který do Leverkusenu přišel v létě 2008 z pražské Sparty.
"Každý rok se píše o rekordním počtu permanentek, letos jich osmnáct bundesligových klubů prodalo přes půl milionu. To je neuvěřitelné. Je vidět, že se bundesligou lidé baví, je to dělané pro ně. Mají skvělý servis na stadionech, v televizi běží přenosy všech zápasů a důkladné rozbory."
Jiný svět. Jinak se o bundeslize ve srovnání s českou Gambrinus ligou ani nedá mluvit. Dokládá to už jen průměrná návštěvnost, která je v Česku přesně desetinová.
Tlak, který s enormním zájmem německé veřejnosti souvisí, si Kadlec příliš nepřipouští. "Sparta už byla taky sledovaná. Já jsem tam zažil známé období s trenérem Hřebíkem, kdy byl na nás snad ještě větší tlak než tady. Furt se něco psalo, každý den jsme byli v médiích. Pak skončil v týmu Karel Poborský, to taky nebylo jednoduché," vybavuje si. "Občas se samozřejmě objeví nějaký problém i v bundeslize, ale Němci se snaží na fotbal dívat víc pozitivně," všímá si.
"Kolín je živější město než Leverkusen, proto žiju tady"
Vzhledem k tomu, že není Němec, a navíc není v obraně tolik na očích jako útočníci, přiznává, že zájem místních novinářů o něj není nijak přehnaný. Bundesligoví hráči však podle něj mají taky řadu mimofotbalových povinností.
"Chodíme na návštěvu dětí v nemocnici, na výstaviště, když tam má firma Bayer coby náš vlastník svůj stánek, na setkání se skupinami fanoušků. Když je začátek sezony, třeba čtyři hodiny v kuse podepisujeme kartičky," poznamenal Kadlec. "Je spousta lidí, kteří píší, že chtějí podepsat dres, kartičku a podobně. A to nemáme fanoušků tolik jako Schalke, Dortmund nebo Bayern, tam to musí být úplný blázinec."
I když o něm fanoušci místního klubu s přezdívkou Werkself zpívají i jeden ze svých chorálů, přílišnou slávu nepociťuje. "Když byl táta v Kaiserslauternu, bylo to jiné. Bylo to nejlepší období klubu. Nám bylo blbé i chodit do restaurací, protože od nás šéfové podniků ani nechtěli zaplatit útratu," vzpomíná s úsměvem na angažmá otce Miroslava. Ten do Kaiserslauternu odešel v roce 1990 na osm let, s klubem získal dva německé tituly a českou reprezentaci dovedl k evropskému stříbru.
Když Michal Kadlec do Leverkusenu přestoupil, rozhodl se koupit byt v Kolíně. Na stadion to totiž má z rýnského nábřeží jen něco málo přes deset kilometrů. "A lidi mi říkali, že Kolín je pro mladší, je to živější město. Leverkusen je klidný, není tam tolik vyžití," vysvětluje obránce, proč zvolil místo Leverkusenu se 170 tisíci obyvateli sousední milionový Kolín. "Ve městě žijí i brankář Leno nebo obránci Toprak a Wollscheid. Občas se domluvíme a zajdeme třeba někam na kafe."
"Známost nehledám, s kamarády si píšu přes Facebook"
Potkat na západě Německa Čecha už přece jen není tak běžné. Když proto Kadlec v roce 2008 přišel, brzy se k němu jeho krajané přihlásili. Navázal tak přátelství třeba s rodinou Pavla Bureše, který už desítky let pracuje v Bayeru. Místní známá chemická a farmaceutická firma, která ve městě zaměstnává asi dvacet tisíc lidí a po celém světě více než pětinásobek, je i stoprocentním vlastníkem klubu.
"Pak mám ještě dva české kamarády. Jeden pracuje na velké party lodi na Rýně, druhý má na starosti hotel. Otec dalšího německého kamaráda vlastní hřiště, kam chodím hrát golf. S tím se taky občas stýkám, chodíme na obědy nebo na kafe," zmiňuje Kadlec své přátele.
Michal Kadlec Narodil se 13. prosince 1984. Syn bývalého reprezentanta Miroslava Kadlece prožil díky angažmá svého otce dětství v Německu. S fotbalem začal v klubu SV Alsenborn, poté přešel do 1. FC Kaiserslautern. Od roku 1998 působil v Uherském Hradišti, odkud jej v lednu 2005 koupila Sparta Praha, s níž získal dva tituly. V létě 2008 odešel do německého Bayeru Leverkusen, kde hraje dodnes. V české reprezentaci odehrál na pozici levého obránce nebo stopera 44 zápasů, v nichž nastřílel osm branek. Zúčastnil se dvou mistrovství Evropy (2008, 2012). |
Přiznává však, že nejvíc času tráví ve svém bytě. "Nevadí mi, když mám svůj klid. Člověk si na to zvykne. Jste furt na cestách, když pak máte volno, tak je nejlepší v klidu posedět doma, podívat se na film, zahrát si hry na PlayStationu, třeba teď jsem v televizi nadšeně sledoval zimní sporty."
Vzhledem k tisícikilometrové vzdálenosti od Uherského Hradiště za ním další kamarádi i rodiče dorazí spíš výjimečně. Donedávna za Kadlecem jezdila z Prahy přítelkyně Nicole, dcera sparťanské legendy Jiřího Novotného. Před několika měsíci se však rozešli. A další známost český fotbalista nijak intenzivně nehledá.
"Až to bude mít přijít, tak to přijde. Je to těžké, když je člověk v zahraničí a v Praze má za měsíc maximálně jeden volný den před srazem reprezentace. Samozřejmě existuje Facebook, ale seznamte se tak s někým na dálku... Je to smutné, ale to je jediná možnost, jak být s lidmi z Česka v kontaktu," přiznává otevřeně.
Představit by si dovedl i německou přítelkyni. "Člověk by se musel zamilovat. Teď to mám postavené tak, že bych se chtěl určitě jednou vrátit do Česka. Muselo by se stát něco mimořádného, abych tady po kariéře zůstal. Uvidíme, co život přinese." A přiznává, že právě teď je se životem spokojený. "Odvíjí se to od toho, jestli člověk hraje a jestli se daří klubu. Jinak jsem v Německu spokojený, je to můj druhý domov," pochvaluje si Kadlec.
Když proto mluví o možné změně, o dalších špičkových ligách příliš neuvažuje. "Španělská liga se hraje hodně večer a nejsem typ člověka, který má rád přehnané vedro. U Anglie si zase nejsem jistý, jestli by mi seděl způsob hry. Ale vždycky záleží na konkrétní nabídce, jestli i trenér řekne, jakou bych měl mít pozici v týmu," zamýšlí se reprezentační obránce. "Je pravda, že Leverkusen je takový klub, že odsud není moc kam jít."
