Osobní zpověď kontroverzního fotbalového obránce přináší MF DNES v sobotním vydání. Limberský promluvil poprvé po osmi měsících.
Přiznává, že...
po zářijové bouračce v opilosti padl na psychické dno: „Neomluvitelná chyba. Po večeři jsem si dal pár drinků a po půlnoci odvezl kamaráda.“
Vzpomíná, že...
po nehodě na vteřinu zpanikařil: „Ale že jsem před policajty utíkal? Že jsem zakopnul? Že jsem jim vyhrožoval? Lež vedle lži.“
Chápe, že...
ho veřejnost odsoudila, když pár dní poté oslavil gól zatočením volantu: „Nechtěl jsem poplivat svou omluvu. Bylo to spontánní.“
Odkrývá, že...
po průšvihu sám navrhl trenérům Plzně a národního týmu, ať s ním naloží, jak chtějí: „Kdyby mě vyřadili, respektoval bych to. Jsem jim vděčný, že mě podrželi.“
Popisuje, že...
se proti pokřikům a pískotu z tribun obrnil: „Žiju ve své bublině, ale nejsem ze železa.“
Váhá, jestli...
měl nedávno na sparťanské fanoušky vystrčit oba prostředníčky: „Prostředníčky nebyly nejchytřejší reakcí, ale po čtyřleté čočce, kterou od sparťanů dostávám, to snad pro někoho mohlo být pochopitelné.“
Připouští, že...
s ním není lehké vyjít: „Jsem paličák, důležité věci si moc nepřipouštím k tělu a většinou musí být po mém. Autority moc nemusím a bulvár už vůbec ne.“
Plánuje, že...
po mistrovství Evropy skončí v reprezentaci: „Kvůli nesnášenlivosti bych natruc zkusil hrát až do čtyřiceti, ale myslím, že po Euru je správný čas.“
