V sobotu po remíze v Liberci (1:1) nechtěl o reprezentaci mluvit. Krátce nato se však dozvěděl, že pozvánku do národního týmu po dvou a půl letech přeci jen dostal.
„Byl jsem doma a najednou mi zavolali, že jsem donominovaný. Jsem rád, že jsem se po takové době do reprezentace vrátil,“ popisuje 27letý střední záložník.
Překvapilo vás to?
Nečekal jsem to. Přes dva roky jsem tady nebyl, takže jsem reprezentaci neřešil. Soustředil jsem se na Slavii. Ale samozřejmě jsem rád.
Jaké byly dva roky bez reprezentace?
Naposledy jsem hrál v červnu 2014 proti Rakousku. Potom se mi nedařilo. Zranění, přestup do Itálie a zase zpátky do Sparty, nehrál jsem... Zkrátka jsem z toho vypadl. Spíš jsem se soustředil na klubové úspěchy.
Napadlo vás, že už se do reprezentace nikdy nepodíváte?
Věděl jsem, že už nejsem nejmladší a že hrají mladší kluci. Vlastně jsem byl smířený, že už se do reprezentace nikdy nevrátím.
Ale loňský přestup do Slavie vás zase probudil. Cítíte, že vám Slavia pomohla?
To je jasné, bez týmu bych tady nebyl. Kluci kolem mě jsou velmi kvalitní a já se o ně můžu opřít. Zase si fotbal víc užívám. Taky si na hřišti víc dovolím, než když se nedařilo.
V národním týmu máte za sebou devět zápasů. Vzpomenete si ještě na svůj jediný gól?
No jasně! Bylo to na jaře 2014 ve Finsku. David Limberský mi dal hezkou přihrávku a já to doklepával do prázdné brány. Jednoduchá situace.
Sledoval jste reprezentaci, když jste v ní nebyl? Jak vidíte šance na postup na mistrovství světa 2018?
Ještě je ve hře hodně bodů a může se stát cokoliv. Německo je jasný favorit a my musíme vyhrávat s těmi papírově slabšími soupeři a bojovat o druhé místo. Myslím, že je tady kvalitní tým. Jen musíme dávat víc gólů a taky začít vyhrávat doma, protože jsme zbytečně ztráceli body. Když nevyhrajete doma, tak můžete těžko pomýšlet na postup. Ale věřím, že šance pořád existuje.