„Máme spoustu zraněných, což určitě přičítám i tomuto,“ myslí si Rabušic. Už tak vyhlíží sobotu, kdy se při přípravném duelu v Dunajské Stredě hráči poprvé postaví na přírodní trávu. „To bude super,“ tvrdí třebíčský rodák. „Ale pak se zase určitě vrátíme na umělku. Takže je to takový boj. A my ho musíme přežít.“
Mluvíte o boji a přežití. V čem tedy je hlavní rozdíl mezi „umělkou“ a přírodním trávníkem?
Co si budeme povídat, fotbal na přírodním a umělém trávníku, to jsou dva jiné sporty. Umělka je super v tom, že nemusíme být někde na škváře. Ale balon na ní úplně jinak poslouchá, je to fakt odlišné. Přírodní trávu vám nic nenahradí.
Z tohoto pohledu je hodně nepříjemné, že jihlavský klub letos v zimě necestuje ani na žádné zahraniční soustředění. To v seniorské kategorii zažíváte asi poprvé, že?
Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Když jsem v Jihlavě začínal, jelo se třeba do Itálie, co si pamatuji. Tohle je ale fakt poprvé, co v zimě nejedu nikam.
Jak to vnímáte?
Situace je prostě taková, takže to musíme zvládnout. Na jednu stranu to bereme tak, že si pak nebudeme muset zvykat na přechod z tepla do zimy. Takže aspoň nějaké pozitivum. Ale uvidíme, kolik tréninků před Slavií (první jarní kolo, sobota 18. února - pozn. red.) na přírodní trávě vůbec stihneme. Jsem zvědavý, jak to všechno bude.
Zatím to vypadá, že v přípravě zkoušíte různé rozestavení. Je to náročné?
Fotbal je furt stejný. Jde o to, že bychom třeba na jarní sezonu chtěli něco změnit, nebo se o to aspoň pokoušíme. Ale v kádru je nás dvanáct třináct zdravých. Takže se udělá takové rozestavení, aby mohli hrát všichni.
Takže spíš znouzectnost?
Proto doufám, že se brzy dáme do kupy. Že se začne vyprazdňovat marodka, že se všechno začne chystat. Technickou přípravu, videa, to vše máme. Takže víme, co hrát. Ale to nacvičíte jen na hřišti. A bohužel, zatím nejsme zdraví.
Příliš povzbudivé asi nejsou ani dosavadní výsledky. V posledních dvou zápasech jste prohráli se dvěma druholigovými týmy, Vlašimí a Českými Budějovicemi (shodně 2:3). Vnímáte to, nebo to v přípravě tak neberete?
Samozřejmě víme, že jsme prohráli s druholigovým mančaftem. Ale nás zajímá výkon. Proti Vlašimi jsem odehrál první poločas, pak jsme odjeli, takže jsem druhý osobně ani nesledoval. Ale měli jsme video, takže jsme viděli, že posledních dvacet minut, kdy soupeř otočil z 2:0 na 2:3, bylo špatných.
A proti Dynamu?
Tam jsme předvedli triviální chyby. Ale jak jsem říkal, každý zápas odehraje někdo jiný, na úplně jiných postech. Takže teď jde spíš o to, abychom měli takovou zátěž, jaká by měla být. Samozřejmě, výsledky jsou důležité. Ale v sezoně budou mnohem důležitější.
Když už zmiňujeme jaro, vás během něj čeká boj o záchranu. Co říkáte na to, že v zimním přestupovém termínu zatím dorazily pouze dvě nové tváře. Nechtělo by to tým před klíčovou částí sezony více posílit?
Kdyby přišla nějaká posila, samozřejmě by to nebylo na škodu. Ale vedení dalo důvěru nám. Řeklo, že věří, že máme dobrý tým. Já v to věřím taky, síla tam je. A proto si myslím, že to zvládneme.
Vy osobně asi zatím můžete být docela spokojený. Ve čtyřech přípravných duelech jste nastřílel pět branek.
Jenže tohle jsou fakt přáteláky. Samozřejmě, každý gól potěší, ale je to fakt jen příprava. Jde o to se dobře nachystat na ligu. Ano, je super, že se mi zatím daří. Ale nijak bych to nepřeceňoval.
Minulou sobotu jste vynechal jedno přípravné utkání - kvůli narození dcery. Můžete prozradit, jak k tomu došlo?
Čekali jsme na to. Manželku jsem nechal v Liberci, protože během přípravy bych na ni neměl čas. V pátek jsem se chystal na trénink, byl jsem zrovna doma u snídaně, asi v osm hodin, a ona volala, že jí praskla voda. Tak jsem se ozval trenérovi, že jedu do Liberce. A zvládli jsme to. (usmívá se) Bylo to ale dlouhé, malá se narodila asi ve čtyři hodiny. Tak jsem pak ještě mluvil s trenérem, jestli by mě omilostnil i ze soboty.
Takový důvod se dá pochopit.
Byl jsem fakt hotový, protože jsem celý den nejedl. Navíc jsem potřeboval nějaké věci zařídit. Trenér byl na mě hodný, volno mi dal. A v pondělí už jsem se normálně hlásil na tréninku.
Byl jste s manželkou na porodním sále?
Celou dobu. Bylo to náročné i pro mě.
Stříhal jste i pupeční šňůru? Já ano, i když jsem to doktorům nejprve nejistě odmítl.
Já jsem nestříhal. V tu dobu už jsem seděl v křesle, s nohama nahoře. Takže jsem tu otázku ani nedostal. (usmívá se)
Neměli lékaři nakonec více práce s vámi?
To zase ne, pomáhal jsem. Všechno, co po mně chtěli, jsem zvládl. Až ke konci, když už byla malá skoro venku, jsem řekl, že už si raději půjdu sednout. (směje se)
Už máte dceru doma?
Jo, holky už pustili z nemocnice, takže jsme společně v Liberci. Já s nimi budu jen dvě noci, v pondělí zase jedu do Jihlavy a celý týden tam budu sám. Přijedou za mnou až další týden.
Takže si ji zatím moc neužijete.
Zatím jsem spíš na telefonu. O to víc volám, protože mě zajímá, jak se malá má. Rodina vás změní, fotbal už není na prvním místě, jak to bylo doteď. Ale je to další krok a já jsem za něj strašně šťastný. Malá je moc hodná, takže je to super.
A co rodičovské povinnosti? Už jste se stihl zapojit?
Zatím teprve koukám a učím se. Ale manželka bude určitě ráda, a že jí později budu s přebalováním a dalšími věcmi pomáhat. Moc se mi do toho nechce, ale asi budu muset. (směje se)
