"Mrzí mě to. Mohl jsem zase hrát proti svým, mohl jsem se ukázat. Ale bohužel, stala se mi taková věc," lituje jedenadvacetiletý fotbalista, který na Vysočině hostuje právě ze Sparty.
Zranění jste si přivodil v neděli, v domácím duelu s Příbramí. Jak k němu došlo?
Byla asi pátá minuta. Dostal jsem balon za sebe, v úrovni hlavy a nedoskočil jsem na něj. Tak jsem se otočil, chtěl jsem ho sebrat za běhu. Jenže, jak jsem vyskočil a natáhl nohu, tak mi v ní přeskočilo. Natáhl se mi sval a už to bylo na světě.
Tušil jste hned v první chvíli, že to bude vážnější zranění?
Nikdy jsem svalové problémy moc neměl, tak jsem věřil, že třeba jen přeskočila nějaká šlacha. Chtěl jsem to zkusit rozběhat. Ale další akce už nešla. Musel jsem si lehnout a nechat se vystřídat. Přesto jsem věřil, že tam bude jen nějaká krevní sraženina. To by nebylo tak hrozný. Ale ukázalo se, že nějaká menší trhlinka tam je. S tím nic nemůžu dělat, bohužel.
Dokdy byste mohl být fit?
Je to zranění tak na tři čtyři týdny. Vidím to tak, že ještě první týden letní přípravy bude probíhat tím způsobem, že spíš budu nabírat kondici. Protože přes dovolenou nezvládnu individuální plán. Ale uvidíme. Bude záležet, jak se to zranění bude vyvíjet.
Jak moc vás mrzí, že přijdete o pikantní sobotní duel na Letné, kde Sparta po utkání s Jihlavou bude před svými fanoušky přebírat mistrovský pohár?
Je mi to hrozně líto. Ale stejně nevím, jestli by Sparta vůbec dovolila, abych hrál. Určitě by se o tom muselo jednat.
Vaše hostování v Jihlavě v létě vyprší. Už tušíte, co bude dál?
Snažíme se to udělat tak, aby hostování probíhalo i další rok. Protože za rok je EURO (mistrovství Evropy hráčů do 21 let, které bude hostit Česko - pozn. red.). A pro mě by bylo dobré, abych pravidelně hrál. Neříkám, že bych se ve Spartě neprosadil. Ale je tam ohromná konkurence. V Jihlavě jsem přece jen už rok, tak si myslím, že mě znají. A kdyby se mi povedla příprava a bojoval bych o místo, mělo by to pro mě být možná lehčí.
Jak vlastně letošní rok na Vysočině hodnotíte? Byla to vaše první sezona v Gambrinus lize...
Určitě pozitivně. Jihlava mi dala šanci, kterou jsem snad chytil za pačesy. I když některé zápasy se mi taky úplně nepovedly. Výkony trošku laborovaly. Ale v některých zápasech jsem, myslím, užitečný byl. Tohle angažmá mi zkrátka pomohlo, víc jsem uklidnil a sbírám prvoligové zkušenosti.
Adam Jánoš (vlevo) z Jihlavy se snaží zastavit Lukáše Pleška z Příbrami..
Dokázal byste říct, který zápas se vám povedl nejvíc?
Na jaře asi s Duklou. První kola jsme sice hráli dobře, ale neudělali jsme víc bodů. Ale na Dukle se to zlomilo. Vyhráli jsme 3:0, i mě osobně se zápas povedl. Otevřel jsem skóre, pak jsem přihrával i na gól. Ale těch zápasů bylo víc. V Olomouci jsme sice prohráli 3:4, ale nebylo to špatné. A nebo můj první zápas doma se Znojmem. Vyhráli jsme 4:0, ke konci jsem měl povedenou asistenci.
Během sezony jste dal i dvě branky. Takže i tuhle premiéru máte za sebou. Jste spokojený?
Myslím, že jo. Nejsem moc gólový hráč, spíš bojovník ve středu hřiště. Takže jsem rád, že to tam alespoň takhle dvakrát spadlo. Mohlo by toho být i víc, ale na začátek je to dobré.
Váš otec Zdeněk byl skvělý gólman, v lize za Slavii, Jablonec a Příbram odchytal 285 zápasů. Vás to do branky netáhlo?
Já jsem - ještě když táta žil - hrával spíš tenis. Až po jeho smrti jsem přešel k fotbalu. Začínal jsem v poli, dostal jsem se až do Sparty. Pak jsem měl najednou nějaké zranění kolena, nemohl jsem se úplně zapojit do tréninkového procesu, tak jsem chytal. Pan Kouba (Petr Kouba, bývalý reprezentační gólman - pozn. red.) se mě ptal, jestli to náhodou nechci zkusit. Chvilku jsem se rozmýšlel, ale pak padlo jasné rozhodnutí. Protože v poli je víc možností hrát.
Říkáte, že fotbalu jste se začal věnovat až po otcově smrti. To vás k němu nevedl?
Tím způsobem, že bych byl v nějakém klubu, ne. Jezdíval jsem s ním na zápasy do Jablonce. Kopal jsem si za barákem, takže u fotbalu jsem furt byl. Ale můj první sport byl tenis. Až později jsem se zaměřil na fotbal.
