Jak dlouho jste se vzpamatovával z nedávné posezonní rozlučky, kterou měl na povel končící kapitán Tomáš Linhart?
Neděle po ní byla krušnější, ale zvládlo se to dobře. Zase tak divoké to nebylo (úsměv).
Když dával fotbalu „sbohem“ přímo na trávníku, prý jste se neubránil slzám...
Člověk to hraje celý život a přijde taková chvíle... Rozhodí ho to. S Tomášem jsme skoro stejně staří a strávili jsme bok po boku ty poslední čtyři roky, co jsem v Chrudimi. Bylo to dojemné pro něj, pro nás ostatní i pro lidi na tribuně. Pak navíc naskočil do utkání i jeho syn. Bylo to docela ostré.
Napadlo vás někdy, že byste coby útočník završil kariéru na stoperu, jako Jan Nezmar v Liberci?
Z legrace říkávám, že bych si to zkusit chtěl. Ve třetí lize ale ne, když tak až někdy dýl. Chodím jenom bránit standardky a odražené balony, moje silná stránka to není.
Našel byste na to v sobě dost tvrdosti, kterou byl třeba Linhart proslulý?
Tak jako Tomáš bych určitě nehrál, on na to měl i dispozice. Spíš bych musel použít jiný styl, předvídat, odskakovat. (Záložník) Petr Vladyka to někdy takhle hrával.
Bylo pro vaše pokračování v kariéře důležité, zda setrvá u mužstva trenér Jirousek?
Hodně. Pavel zůstává, bavili jsme se o tom. Měl by na vyšší soutěž, ale má práci, tak třeba někdy v budoucnu. Startoval to tady, je hlavně jeho zásluha, že hrajeme nahoře.
Na začátku sezony jste ale nehrál v základní sestavě, forma nebyla taková. Byl jste z toho rozmrzelý, nebo jste to bral s nadhledem?
Zkusili dát dopředu jiné hráče, já navíc přípravu začal déle a měl fyzické manko. Pak jsem zase naskočil. Vizitka útočníka jsou góly, a ty jsem potom dával.
Radim Holub (v červeném) z Chrudimi se prosazuje z penalty v duelu s Kladnem.
Na podzim dokonce deset za čtyři kola. Kde se to ve vás vzalo?
Předtím jsem měl období, kdy to tam nepadalo a několik zápasů jsme prohráli. Na Meteoru jsem však dal dva góly, nakoplo se to a já se dostal do pohody. Z každé šance jsem pak skóroval. Naopak teď na jaře jsem měl útlum, i když příležitosti byly. Tak to prostě je.
Nejvíc se vám zadařilo proti Strakonicím, ty jste porazil v podstatě sám čtyřmi brankami. Když si na to vzpomenete, nebránili vás při vaší pověsti trochu lajdácky?
Nemyslím si, že by bránili lajdácky. První gól padl ze standardky, druhý po výborném centru hlavou, kdy to přelétlo stopery, pak jsem trefil odražený balon. Čtvrtý gól jsem dával po parádním voleji Filipa Jarosze. Žádné náhody to nebyly.
Jak se vám zamlouvá dosavadní průběh mistrovství světa?
Jak jsem byl doma po tom zákroku, měl jsem čas koukat. Výsledky jsou někdy šokující. Sport se zkrátka vyrovnává. Před pár lety by bylo nemyslitelné, že Italové prohrají s Kostarikou. Všichni její hráči ale hrají ve kvalitních soutěžích. Líbí se mi Ghana, její zápas s Německem byl neskutečný zážitek, to si přejete, aby to neskončilo. Nebo Mexiko proti Chorvatsku... O jeho hráče bude zájem, udělali si velké jméno. Mohou dojít daleko.
Kdo vám imponuje z útočníků?
Přetřásá se dokola Neymar, Argentina má Messiho. To jsou hráči, kteří rozhodují. Výborný je Benzema, každý balon, co dostane, smrdí gólem.
