Někdejší český reprezentační obránce si vybudoval kariéru, o jaké většina hráčů v Česku jen sní. A v novoročním rozhovoru pro MF DNES, který občas v telefonu přeruší jeho děti Luka s Beátou, bez obalu vzkazuje: „Většina kluků z nové generace je pohodlnější. Měli by si uvědomit, že bez dřiny to nepůjde.“
Jaký byl rok 2016 u Rozehnalových?
Po soukromé stránce výborný. Všichni v rodině jsme zdraví, takže si nemůžeme stěžovat. Dcera šla teď poprvé do francouzské školky, zvládla to perfektně. Luka pokračuje skvěle ve francouzské škole. A po fotbalové stránce? Rozporuplný, protože konec minulé sezony nám nevyšel. I když jsme se dostali do play-off, tak nakonec jsme skončili na nepohárových příčkách. Ve finále se nadšení, které zavládlo po postupu do play-off, změnilo v mírné zklamání. Ale celkově se sezona může počítat jako dobrá, protože v Ostende se tohle ještě nezažilo. Začátek této sezony byl složitější, trenér mě dal úplně na bok. Na začátku přípravy jsem byl zraněný, potom jsem se do toho dostal, byl jsem připravený na první zápas, ale trenér měl jiný názor. A v prvních šesti zápasech jsem byl jen jednou s týmem, jinak jsem byl doma, jezdil po tribunách. Ale konec podzimní části nám i mně vyšel perfektně. Vždycky to může být lepší, ale s celým rokem jsem spokojený. Pokud nejde o život, tak jde o nic.
S Ostende jste čtvrtí. Máte pohárové ambice?
Určitě jo. Máme silnější kádr, už to není tak jak minulý rok, že když někdo vypadl ze základu, tak to pak byl průměr. Na belgickou ligu máme vyrovnaný tým. I hráči, kteří nehrávají, jsou schopni nastoupit bez větších problémů, aniž by snížili kvalitu. Naše myšlenky jsou směřovány k tomu, abychom se dostali do poháru. Jsme v semifinále belgického poháru, hrajeme s Genkem. Šance rozhodně je. Liga je strašně vyrovnaná. Bohužel jsme nezvládli poslední zápas doma, projeli jsme to s Eupenem...
...1:3. To bylo překvapivé.
Hodně překvapivé. Máme lepší tým než oni, ale bohužel jsme dostali v první minutě gól a bylo vidět na klucích, kteří nejsou tak zkušení, že je to hodně dostalo. Potom jsme ztráceli balony, kazili jednoduché přihrávky. Nepřidali se diváci, kteří se spíš přidali na jejich stranu. Ztratíte míč a celý stadion houká proti nám, to nám moc nepomohlo. A ve 46. minutě jsme dostali na 0:2, to nás položilo úplně. Měli jsme šance to otočit, ale nezvládli jsme to. Prohru jsme si zasloužili, protože jsme nebyli silní jako doposud. Někteří hráči už byli myšlenkami v autech směr dovolená. Ale jinak se nám půlsezona vydařila.
A vy jste ji končil v základní sestavě. Zabydlel jste se v ní?
Moje situace se oproti začátku sezony obrátila naruby. Jak se mnou trenér nejdřív moc nemluvil, dával mě na tribunu, byl jsem páté kolo u vozu, tak najednou se mnou mluví. Myslím, že jsem ho přesvědčil výkony. O to mi šlo - jen aby mě bral jako součást týmu. Jsem rád. Věřím, že zůstanu v sestavě, protože výsledky i výkony z naší i mé stránky byly. Vždy se snažím odvádět maximum. Věk nezastavíte, ale zkušenosti mám na rozdávání, takže se je snažím dávat týmu. Ještě mám dva dny volno, nachystám se na přípravu, která bude jen čtrnáctidenní, protože v polovině ledna máme první zápas poháru proti Genku. Chci ukázat trenérovi, že se mnou zase může počítat, tak doufám, že nebudu zklamaný. Ale i kdyby něco takového přišlo - ono už to přišlo několikrát -, tak jsem se přes to pokaždé dostal a trenéra na hřišti přesvědčil. Možná je to i lepší, že mám výzvu a pořád je o co bojovat.
Na podzim jste odehrál dvanáct zápasů. Dívá se i v cizině tolik na věk hráče, nebo je hlavní výkon?
Pro mě je špatné dívat se na hráče podle data narození. Hráč by měl být braný za to, co dává týmu, jak se chová v kabině, na hřišti, mimo hřiště. Za půl roku mi bude sedmatřicet a pořád cítím, že dokážu držet krok s osmnáctiletými kluky soupeře, a to mi dává sílu, odhodlání do dalších bojů, i když mě někdy bolí celé tělo. Pokud je hráč na tom dobře fyzicky, psychicky a má důvěru trenéra, tak dokáže hrát dlouho. Mně se vyhýbají zranění, musím to zaťukat. Vemte si Jágra, Ibrahimoviče. Pořád to jde. Ibrahimovič řekl, že je placený od toho, aby předváděl výkony. To by mělo být hlavní. Jestli má hráč dvacet, nebo čtyřicet, by mělo být jedno. Je spousta trenérů, kteří preferují mladé hráče. Řeknou vám, že potřebují rychlost, a tím vám nepřímo řeknou, že jste pomalej. To už jsem taky zažil. Věřím, že přínos pro tým pořád mám.
Zvlášť v Česku se však upřednostní mladý hráč s odkazem na potenciál a možnost prodeje.
To je problém Česka. Pokud nejste ve velkém týmu, který má peníze, tak to na jednu stranu chápu, ale na druhou stranu je to kruté a nespravedlivé. Znám spoustu velkých, ale i třeba průměrných hráčů, kteří jsou velcí profesionálové, ale jen proto, že přesáhli třicítku, už nejsou perspektivní a raději místo nich kluby dají méně zkušeného i horšího, ale perspektivnějšího hráče jen proto, že se na něj přijel někdo podívat. Já si to ještě pamatuju ze Sigmy. Také to tak bývalo už i za mě a nikdy se mi to nelíbilo.
I když jste byl v opačné pozici mladíka, kterého sledují skauti?
Byl jsem mladík, ale tenkrát byla jiná generace. Musel jsem se tím prokousat. Neměl jsem nic zadarmo. Čekal jsem za Míšou Kovářem, Martinem Kotůlkem, Oldou Machalou, který hrál do sedmatřiceti. Já byl perspektivní, ale nemyslím si, že jsem byl lepší. Prostě jsem musel čekat. Nevyskakoval jsem, makal jsem. Takhle jsem to bral automaticky. Teďka hráči mají manažera a ve dvaceti, jakmile neodehrají první tři zápasy, tak už manažer volá trenérovi, manažerovi týmu a ejhle, za pár dní už jsou zpátky v sestavě. Takhle by to nemělo být. Člověk si má pozici vybudovat, zasloužit. Nemělo by to být tak, že ten zná někoho nebo že se na něj jezdí dívat.
Vám to vyšlo krásně. V zahraničí se živíte fotbalem čtrnáctý rok.
Snil jsem o tom, že si zahraji v cizině. Chtěl jsem se tam udržet co nejdéle. Vždy mi to docvakne, až mi to někdo tak jako vy řekne. Když mi známí poví: Ty máš krásnou kariéru! A začnou mi vyjmenovávat, kde jsem hrál, tak odpovím: Jo, máš pravdu. Ale já to tak neberu.
Po sezoně vám končí smlouva...
Někdy toho mám upřímně plné zuby - cestování, únavy. Teď jsme hráli hodně zápasů středa-neděle. Ale potom hrajete, daří se celému týmu, je pozitivní atmosféra a mám chuť pokračovat strašně moc. Je to nahoru dolů. Spíš převládá chuť pokračovat, ale teďka je to na klubu, který ještě může uplatnit opci. Tak jak to udělal minulý rok.
Už jste se bavili, zda ji uplatní?
Nebavili, ale začnu to zkoušet, protože je dobrý čas. Ve smlouvě mám, že klub by se měl vyjádřit do konce března, abych věděl a mohl eventuálně řešit něco jiného. Jsou dobré výsledky i výkony, tak proč toho nevyužít.
Vracel jste se přes svátky domů, nebo doma je už pro vás v Lille?
Je pravda, že tady jsme už šestý rok, takže je zvláštní říct, kde jsme doma. Pro mě je pořád doma v Olomouci, i když tam moc nejsme. Ale teď jsme byli tady, protože děti už třetího ledna nastupují do školy a školky. Byli za mnou rodiče na Vánoce. Já musím také trošku běhat.
Dopřál jste si bramborový salát?
Salátek jsem si dopřál, ještě na Silvestra trošičku. A od prvního dne nového roku jsem už na to vletěl pořádně, abych se udržoval. Pokud chcete hrát ještě pár let, tak se potřebujete hlídat.
Dostal jste od trenéra domácí úkoly, které musíte přes svátky se sporttestrem odběhat?
Dostal, bylo to individuální. Hráči, kteří moc nehráli, toho měli asi víc. Já mám jen třikrát běhání, což je pohoda. A hned pátého ledna začínáme tréninky.
Vrátíte se jednou do Česka, nebo zůstanete v Lille?
Je to otevřené. Jsem víc pro to se vrátit do Česka, žena tak půl na půl. Nebráním se tomu, ale nechtěl bych zůstat venku a nic nedělat. Budoucí život by měl mít náboj. Věřím, že v Česku bych něco po delší dovolené dělal, byť zatím nevím co. V zahraničí bych nechtěl jen houpat nohama doma. Bude na to mít vliv, jestli dostanu smlouvu, či ne.
Chtěl byste zůstat u fotbalu?
Lákalo by mě to, ale spíš v pozici, ve které bych mohl rozdávat zkušenosti. Na trenéra nemám momentálně myšlenky. Vím, že se svojí povahou bych byl na hřišti jednou tolik, než jsem teď jako hráč. To by asi žena nebyla moc ráda. Nevím, jestli bych s mojí profesionalitou neměl problémy s vedením. Dnešní generace, nechci říkat všichni hráči, je pohodlnější. Nemluvím teď o české lize, mám příklady z francouzské i belgické. Kluci dostanou první smlouvy a hned mají koupené auto, i když pro ně znamená třeba jeden rok smlouvy. To je nepřemýšlení, prostě ukážu, že já mám všechno! A to nemluvím o výkonnosti. Jakmile už jsou v týmu áčka, uspokojí se a nechtějí dokázat víc. Tak jsem zraněný, tak je to v pohodě, tak nebudu hrát. Já jsem chtěl hrávat, i když jsem měl lehčí zranění. Jako trenér bych to měl asi těžší. Ale fungovat někde v klubu jako poradce bych se nebránil, pokud by byl zájem, který potřebuju cítit.
Radíte ve fotbale synovi?
Synovi se snažím předávat zkušenosti, ale moc mě neposlouchá. Nefunguje to. Vždy jsem mu říkal, že má strašnou výhodu ve mně, protože mu můžu poradit. To já jsem neměl, i když mi táta dal strašně moc. On byl ten, který mě dovedl k fotbalu a jako trenér mě ze začátku držel a podporoval v Sigmě. I když byl na mě velkej pes, ale jsem mu za to vděčný, protože díky němu kopu oběma nohama. Hlavně díky němu mám fotbalové začátky, ale zkušeností mám mnohem víc. Snažím se, ale je to těžký. Kluk je také nová generace, která má spoustu věcí, co děti odvádí od sportu - ipady, iphony. Když se podíváte do televize, tak je tam každých deset minut pohádka. To jsme neměli. My měli ve čtvrtek Magion a na ten jsme se těšili celý týden. Ale fotbal hraje, jsem za to rád. Nijak ho netlačím. Když bude chtít, pomůžu.
David RozehnalŠedesátinásobný český reprezentant má bronz z evropského šampionátu, v kariéře posbíral také celkem sedm klubových trofejí, s reprezentací do jedenadvaceti let vyhrál mistrovství Evropy. Šestatřicetiletý 191 centimetrů vysoký stoper, který s fotbalem začínal v Kožušanech u Olomouce a poté v Sigmě, fotbal hrál a trofeje sbíral v Bruggách, Paříži, Newcastlu, Hamburku, Laziu Řím či v Lille. Nyní působí druhou sezonu v belgickém Ostende. V zahraničí je už čtrnáctým rokem. Je ženatý, s manželkou Petrou mají syna Luku a dceru Beátu. |
Byl jste členem úspěšné generace českých reprezentantů kolem Nedvěda, Ujfalušiho a dalších. Teď národní tým prochází obměnou, trenér Jarolím nemá moc z čeho brát. Souvisí to právě s tou novou pohodlnější generací?
Myslím si, že to může být tím. Je pravda, že za našich let tenkrát nebyla moc možnost jít do Ruska, Turecka jen kvůli penězům. Teď jsou ty destinace moc otevřené. Na jednu stranu hráče chápu, protože když dostanete desetkrát větší plat, tak proč to nevyužít. Dva roky tam vám mohou zajistit polovinu života. My jsme ty možnosti neměli, mohli jsme jít většinou na Západ - do Belgie, Německa... Prostě jsme museli makat. Belgie nebyla o tolik lepší než česká liga, ale byla - finance tam byly dvakrát třikrát takové. Když jsem podepisoval v Bruggách, tak jsem peníze extra neřešil. Je pravda, že jsem věděl, že budu mít pětkrát tolik, ale šel jsem tam proto, že to jsou Bruggy - belgický velkoklub, že budu hrávat pravidelně Ligu mistrů, že jsem konečně v cizině. Přiznám se, že jsem trošku začal přemýšlet o penězích, až když jsem přestupoval do Newcastlu, kde se mi znovu zvětšil plat. Věděl jsem, že jdu do anglické ligy, ale také kvůli penězům. Už jsem byl starší. Dnes hráči dostanou nabídku, která se neodmítá, ale jdou třeba do Kazachstánu. Nechci se nikoho dotknout, ale hráč, který hraje v ruské i turecké lize a není v top mančaftu jako Galatasarayi, tak nemůže být taková persona jako Pavel Nedvěd, Vláďa Šmicer nebo Karel Poborský. Ale když hraje pravidelně třeba v německé lize, tak jako Vláďa Darida, který má dobře našlápnuto, tak může převzít vůdcovství. Nebo Gebre, Kadeřábek. Bude to trvat, ale pokud nebudeme mít hráče v německé, italské, anglické nebo španělské lize, kteří budou hrávat pravidelně, tak to nebude tak, jak to bývalo za nás. Naše v uvozovkách zlatá generace? Čech z Chelsea, Jankulovski z AC Milán, Ujfaluši z Fiorentiny, Grygera z Juventusu, Nedvěd, Galásek, Šmicer, Poborský... Vemte si, že jsme byli rozprášení na Západě.
V top ligách.
A ti hráči hráli v top týmech a byli vůdčí osobnosti. To nyní nemáme. Je pár hráčů, kteří by toho mohli dosáhnout, ale bude to ještě trvat.
Podobnou cestu jako vy zvolil obránce Jakub Brabec, který ze Sparty přestoupil do Genku. Pozorujete ho?
Proti nám se jim zápas moc nevyvedl, dostali 0:6, to byl chudák. Pak jsme se tomu zasmáli, ale myslím, že udělal dobrý krok. I když šel ze Sparty, velkého klubu. Možná si někdo řekl: Proč šel ze Sparty do Genku? Ale šel do lepší ligy, kvalitního týmu. Nemůžu hodnotit, jestli si po finanční stránce polepšil, už ve Spartě vydělával slušné peníze. Ale to by nemělo být důležité. Belgická liga je velmi sledovaná ve Francii, Německu... Mám informace od kamaráda, že tady do Lille lítá hodně lidí jen proto, aby sedlo do auta a jezdili se dívat do Belgie. Když hrajeme s velkým týmem - Standardem Lutych, Bruggami, Anderlechtem -, tak mi říká, že na hotelu mají patnáct skautů, kteří jedou na náš zápas. Brabec udělal mezikrok. Je krásné podepsat AC Milán, ale pak nehrát. Kdyby mě vzala Barcelona z Olomouce, byla by má kariéra úplně jiná. A nemyslím, že lepší. Brabec je skromný kluk, který se ještě vymyká nové generaci. Je slyšet na hřišti, není v kabině velká hvězda, což mám rád. Nezpůsobí rozruch, ale na hřišti je vidět a slyšet. Věřím, že to dotáhne daleko.
Sledujete národní tým v kvalifikaci na mistrovství světa?
Sleduju. Trenér Jarolím dává šanci hodně hráčům. Což je na jednu stranu dobře, na druhou nevím, jak to bude se sehraností, ale proč ne. Rozehrané je to špatně, ale malá šance pořád je. Věřím, že trenér dostane prostor a nároďák si vybuduje. Musíme si uvědomit, že v reprezentaci nemá dvacet hráčů z cizích lig a tři z české.
Ale téměř naopak.
Ať si každý říká, co chce, ale česká liga je méně kvalitní než belgická. Je strašně znát, když proti vám nastoupí tým, který má deset hráčů ze španělských top klubů. I Srbsko, Polsko má pořád hráče v top klubech. Bohužel jsme teď na takové úrovni, které jsme, a musíme brát ze zdrojů, které máme. Doufejme, že se kluci vykopou. Věřím, že bude líp. Hlavně by si měli uvědomit, že tomu musí dávat všechno, protože bez toho to nepůjde.
Věříte, že bude lépe i se Sigmou, která spadla podruhé po sobě?
Věřím, věřím. Četl jsem, že by se měla vyřešit struktura klubu, že má dluhy, to jsem ani nevěděl. Asi tam něco špatného je, protože už delší dobu to je nahoru dolů - sestoupí se, postoupí se. Je těžké mít klub, ve kterém je víc akcionářů. Na každou blbinu se musí scházet víc lidí a teď to někomu nevoní. Doufejme, že se to změní. Patřili jsme vždy do české špičky pěti nejlepších, teď už dlouhou dobu tam nepatříme. Bylo by dobré hrát klidný střed tabulky a třeba se pomaličku vykopávat. Když jsem tam byl já, tak v Česku byla hierarchie top klubů Sparta, Slavia, Baník a pak Olomouc. Sigma vždycky platila hráčům včas, nikdy nebyla v problémech a hráli jsme dobrý fotbal. Teď to tak bohužel není. Bylo by fajn se k tomu vrátit, protože region by si to zasloužil.
Sigma jedná s novým investorem, který chce většinu akcií.
To by bylo nejlepší. Když tam dáváte své miliony, chcete mít nad tím kontrolu a rozhodovat. Pokud se ten člověk obklopí lidmi, kteří tomu rozumí, potom se klub musí dostat zpátky. Když bych srovnával Sigmu s Ostende, tak to je, jako bych porovnával Real Madrid nevím s kým. Tak velký rozdíl to je v zázemí a infrastruktuře. Oproti Ostende je Sigma top klub, ale prostě to nefunguje. Velká škoda.
Láká vás uzavřít kariéru doma v Olomouci?
Mám to v hlavě, ale po zkušenostech, jak bylo zacházeno s hráči, kteří tam přišli s velkou pompou a potom byla všechna vina házena neprávem na ně, tak se toho bojím. Vždycky budu mít sen dokončit kariéru v Sigmě. Ale asi by to muselo být v jiné situaci.
Dáváte si předsevzetí?
Pár základních - ať je rodina zdravá. Bez zdraví to nejde. A fotbalové? Ještě zatnout zuby a makat. Dokázat, že ještě nepatřím do starého železa. Užívat si fotbal. Když jsem na hřišti, tak si pořád užívám, což mě hodně nabíjí. Nový rok začnu kvalitními tréninky a budu se snažit si půlrok, třeba i rok a půl, ještě užít.
Je to tak, že čím je hráč starší, tím víc si dokáže zápas užít a tolik se nesvazuje?
Ano, je to i tím, že cítíte, že kariéra se chýlí ke konci a už si neděláte takové starosti. Je pravda, že já mám výhodu, že jsem měl celkem úspěšnou kariéru, dokázal jsem vydělat peníze, takže už na nich nejsem závislý. Když to nevyjde, řeknu si: O .k., končím po sezoně. Když to vyjde, řeknu si: Fajn. Na hřiště jdu nervózní jako před každým zápasem, ale je to zdravá nervozita. Taky vidím, že pořád dokážu hrát na dobré úrovni proti top týmům belgické ligy. Dřív jsem se víc stresoval. Pořád mám pocit, že musím něco dokazovat, i když si myslím, že už by to tak nemělo být, ale tohle mě žene k tomu, abych nedělal chyby a hrál na sto procent.
