Před dvěma týdny se poprvé dostal do nominace národního mužstva, ve čtvrtek si odbyl premiéru proti Kazachstánu (2:1). A všechny minuty odehrál i v neděli v Lotyšsku (2:1).
Dvě utkání, dvě výhry, postup na Euro. To je snový začátek v reprezentaci.
Myslel jste si, že by to takhle mohlo dopadnout?
Když jsem se dostal do nominace, čekal jsem, že tady budu tak trochu... Nechci říct záplata. Nečekal jsem, že do toho naskočím.
Opravdu ne?
Trenér mi říkal, ať jsem připravený, že šance může přijít okamžitě, když to budu zvládat.
Nakonec jste nastoupil v obou zápasech v základní sestavě a byl hned u postupu. To jste si vysnil?
Každopádně je to největší zážitek v životě.
Který zápas byl těžší?
Já bych to dal na stejnou úroveň. V Lotyšsku jsme sice vedli o dva góly, ale pak jsme si to zkomplikovali. Věděli jsme, jak hrají Nizozemci, a věděli, že to za každou cenu musíme udržet. A to nám trochu svazovalo nohy. Druhá půle byla z mého pohledu opravdu nejtěžší.
Měl jste obavy, že domácí vyrovnají?
Vždycky se vám to do hlavy trochu dostane, ale my jsme věřili, že to dáme. Ale měli jsme to odehrát jako v první půli - podržet míč, kombinovat.
Proč se to nedařilo?
Myslím si, že nás poznamenalo zranění Dana Koláře, museli jsme hru překopat a z tempa jsme trochu vypadli. Ale to je jen alibi, takže se nebudu vymlouvat.
