Zažil jste už trenéra Karla Brücknera. Jak moc se od té doby reprezentace změnila?
Protože jsem tady od roku 2007, tak jsem zažil většinu top hráčů. Tedy až na Pavla Nedvěda, který po mistrovství světa 2006 skončil. Tenkrát tady byla spousta kvalitních hráčů a pro mě byla čest být s nimi v týmu. Byl to jeden z nejlepších českých nároďáků v historii, který v roce 2004 skončil třetí na mistrovství Evropy v Portugalsku a hrál výborný fotbal. Hráči tehdy působili v nejlepších klubech...
...zato teď?
Teď většina z nás hraje v průměrných týmech. Musíme to uhrát víc jako kolektiv.
Ale tým je mladý. Může se na někdejší úroveň vrátit?
Určitě. Je tady hodně hráčů, kteří potřebují čas, aby mohli růst. Potřebují hrát, ale kvalita tady je. Chce to s těmi mladými hráči pracovat a dát tomu nějaký čas. Podívejte na Belgii, která dlouho nikam nepostoupila, ale pak se tam zaměřili na mládež, i když to nějakou dobu trvalo. Teď devadesát devět procent belgických reprezentantů hraje v top evropských klubech.
Pod kterým trenérem se vám nejlépe hrálo? Pod kým jste nejradši reprezentoval?
Nechci říkat jedno jméno. Pro mě vždycky byla čest reprezentovat, ať už jsem hrál, nebo seděl na tribuně. Ale hezké období bylo třeba za trenéra Ivana Haška, i když tady byl krátce.
V čem to bylo výjimečné?
Ještě tady byli ti nejlepší hráči. Ivan Hašek je člověk, který umí zacházet s lidmi a jako bývalý fotbalista ví, jak to všechno chodí. Panovala tady super atmosféra. A je to férový člověk.
A kdy to bylo naopak?
Atmosféra tady byla dobrá vždycky, i když se nám třeba nedařilo. Kdykoliv jsem přijel, tak všichni byli v pohodě a chtěli odvést co nejlepší práci a udělat maximum pro vítězství.
To jste na trenéry nebyl naštvaný ani ve chvíli, kdy jste v roce 2012 na poslední chvíli vypadl z nominace na Euro?
Člověka to spíš mrzí. Ale po nějakých dnech to vyprchá a má před sebou novou výzvu. Bojoval jsem dál a chtěl se jednou na Euro dostat. Jsem rád, že jsem byl na mistrovství alespoň letos.
Co byl váš nejhorší okamžik v reprezentaci?
Asi právě tahle nominace. Byl jsem na soustředění a vypadalo to, že bych v kádru pro Euro měl být. Věřil jsem, že pojedu. Vždyť jsem předtím nastoupil i v baráži. A pak zničehonic přišlo, že nejedu... Byl jsem z toho zklamaný, ale tohle po několika dnech odezní. Jel jsem kluky do Polska i podpořit. Já jsem na nároďák ani po tomhle nezanevřel a furt jsem chtěl reprezentovat pod jakýmkoliv trenérem.
Takže vás nenapadlo skončit s reprezentací, abyste šetřil energii na klubové zápasy, jako to udělal třeba Petr Čech?
Petr toho pro český nároďák udělal dost. A nemůžeme se mu divit, že takové rozhodnutí udělal, protože zápasů v Arsenalu má kvanty. Premier League, dva domácí poháry, Liga mistrů...
A vy?
Já to mám taky dost nabité, takže bych mohl říct, že odehraju víc než 50 zápas za sezonu a na reprezentační srazy jezdit nebudu. Ale zatím to tak necítím. Uvidíme, jak se bude kvalifikace vyvíjet. Pokud by to nešlo dobrým směrem a přišli bychom o šanci na postup, tak by mohli dostat přednost mladí, kteří se potřebují zdokonalovat a nasát atmosféru, aby byl nároďák za pět nebo šest let zase nahoře.
Přispěl k tomu, že jste nad koncem nepřemýšlel, trenér Karel Jarolím, se kterým se znáte ze zlatého období ve Slavii?
Já nikdy nad koncem v reprezentaci nepřemýšlel. Kdyby přišel jakýkoliv jiný trenér a zavolal mi, že chce, abych přijel, tak rád přijedu. Jen mám rád jednání na rovinu - když trenér řekne, že budu druhý levý obránce, tak s ním nemám problém a vždycky rád přijedu.
Trenér Jarolím takhle na rovnu jedná?
Ano, s lidmi jedná přímo. Řekl mi, že chce, abych reprezentoval. A já odpověděl, že jsem vždycky připravený.
Jaký spolu vlastně máte vztah?
Vždycky jsme měli výborný vztah. Po stagnování v Liberci mi pomohl do Slavie, která kvůli zranění Dušana Šventa hledala někoho na levého záložníka. A pak jsme to dotáhli až k titulu.
Na minulém srazu, kdy reprezentace prohrála v Německu a remizovala s Ázerbájdžánem, jste kvůli zranění chyběl. Má podle vás Česko ještě reálnou šanci na mistrovství světa postoupit?
Bude se to odvíjet od pátečního zápasu s Norskem. Pokud to dopadne dobře, jak všichni věříme, tak šance pořád je. My se musíme porvat o každou šanci.
