Fotbalový trávník a přehlídkové molo, paralelní světy mosteckého útočníka Adama Klavíka, stříbrného Muže roku 2012.
"Můžou mi říkat, že se modelingem brzdí moje fotbalová kariéra, ale mně přijde, že dokážu oboje optimálně skloubit," tvrdí vysokoškolák, který po jarním příchodu do Mostu vystřílel týmu dvěma góly čtyři body. Možná právě ty budou rozhodující k záchraně 2. ligy.
Jak se člověk stane modelem?
Jednoduše. Já bych se do toho nehrnul, ale byl jsem v Praze a bral jsem to jako něco nového. Moje kamarádka Daniela Fantová mě zaregistrovala do jedné agentury, která mě pak přihlásila do Muže roku a já skončil druhý. Díky tomu jsem byl i v Bangkoku na celosvětové soutěži. A teď v březnu jsem dokonce vyhrál Tvář roku, akci módních návrhářů. Ale myslím si, že soutěží už bylo dost (smích).
Popichují vás spoluhráči v Mostě?
Snažím se modeling nezatahovat do kabiny, natož se chlubit. Po Muži roku mám různé nabídky na přehlídky, focení, ale s fotbalem mi to nekoliduje. Jasně že si kluci dělají srandu, i když někteří to ani nevědí. Ale spousta fotbalistů je manekýnů, přitom já se ani tak necítím. Je to koníček.
Jste na mole nervózní?
Na fotbale máte 500 fanoušků, ale já šel třeba přehlídku pro Terezu Maxovou, kde bylo 1 300 lidí. Fajn zkušenost, ne každý to zažije. Když jsem na mole nebo na hřišti, beru to úplně stejně. V momentě, kdy to začne, stres neřeším a chci odvést stoprocentní práci.
Nebojíte se kvůli modelingu zranění z fotbalu?
Fotbal je prvořadý. A ještě škola. Jít do souboje jen napůl se strachem, že mi někdo udělá odřeninu, tak to odnesu dvakrát tolik.
Jaký vůbec mají život modelové v Česku?
Kluci, co dělají jen modeling, nemají šanci se tím uživit, pokud se jim nepovede natočit nějakou reklamu. Jinak jsou jednorázové akce, kde si vyděláte pár tisíc. Nejlepší je vyjet do zahraničí. Holek modelek je o hodně víc, takže mají i o dost míň práce.
Adam KlavíkTřiadvacetiletý rodák z Písku v dorostu kopal za Slavii, v jejím béčku i s Necidem. Prošel Varnsdorf, Horní Měcholupy, Písek, má 7 ligových minut za Budějovice. Druhý v soutěži Muž roku 2012, ve volné disciplíně předvedl fotbalovou scénku. Z nemehla žonglujícího s míčem se stal virtuos. Natočil reklamy na notebook a herní konzoli pro Japonsko. Studuje Vysokou školu obchodní v Praze. Jeho spolužákem z gymnázia je Jan Morávek, záložník Augsburgu. |
Prý hráči v kabině žadoní, abyste jim dal číslo na nějaké modelky.
Znám dost zajímavých lidí. Ale ty kontakty chci využít jinak. Teď jsem vymyslel projekt, charitativní večer, který se bude konat v Brně. Už v pátek v Hotelu International. Moje akce s velkou kamarádkou. Celý ten večer půjde na nemocné děti cystickou fibrózou do Fakultní nemocnice v Brně. Bude tam Ilona Csáková, Inna Puhajková, fotbalista Petr Švancara, hokejista Petr Hubáček, moderuje Gábina Partyšová. Hrozně se těším, protože je to první taková věc. Tohle je ten můj volný čas. Když nemám školu, snažím se ho vyplnit takhle. Baví mě to. Nejsem takový, že bych hrál hry na počítači. Spíš jsem akční.
Proč jste vybral zrovna cystickou fibrózu a slané děti, kterým se tak říká kvůli slanému potu?
Na tom jsme se domluvili s Danielou, ona je Brňačka. A další kamarádka, modelka Táňa Makarenko, pořádá Miss Face. Loni na cystickou fibrózu přispívala. Je to nemoc, o které se moc nemluví. Třeba o AIDS se ví hodně, dost se podporuje, je to komerční. Zato o cystické fibróze veřejnost nemá moc informací, přitom jen polovina nemocných se dožije 32 let.
Je právě charita nebo organizace podobných akcí to, co chcete dělat po fotbalové kariéře?
Možná ano. Práce s lidmi mě baví, proto studuju management a marketing služeb. Mám bakaláře, teď pokračuji na magistrovi.
Celebrity potkáváte denně, přitom v Mostě jste se po zápase s Karvinou fotil se sportovním manažerem klubu Tomášem Řepkou.
Na památku. Já jsem strašně rád, že jsem Tomáše poznal. Pro mě je to asi největší fotbalista, s kterým jsem kdy přišel do styku. On je fakt profesionál, trénuje s námi, podporuje nás. Mrzí mě, jakou má kolem sebe bublinu od novinářů. K nám se chová v pohodě, je nad věcí.
Do Mostu si vás vytáhl kouč Zbyněk Busta. On vás už znal, že?
Už před rokem mě vedl v Písku ve třetí lize. I tam jsme byli v podobné situaci, hráli jsme o padáka a tu spolupráci o sestup máme spolu zažitou. Na podzim jsem byl v Horních Měcholupech taky v ČFL, je to rezerva Žižkova. Po slušném půlroku jsem čekal na druholigovou šanci. A jsem hrozně rád, že mi ji pan Busta dal v Mostě.
Už jste nedoufal?
Patřím Českým Budějovicím. Odkopal jsem zimní přípravu v Měcholupech, pak jsem měl čtyři pět kol pauzu, protože se Budějovice nemohly se Žižkovem domluvit na hostování. Stál jsem a byl jsem rozladěný, myslel jsem trošku i na konec fotbalu. Protože předtím jsem byl hodně zraněný. Nakonec mě z toho trenér Busta vytáhl. Těší mě, že jsem ve čtyřech zápasech v základní sestavě dal dva góly.
O první lize nesníte?
Každého láká. V Mostě mi v létě končí hostování. Doufám, že se zachráníme, pokusím se ještě dát nějakou branku a uvidíme, jestli mě někdo osloví.
