Ze Zlína zmizel v roce 2007, dva roky před jeho sestupem z nejvyšší soutěže, předtím za něho stihl odehrát téměř stovku prvoligových utkání. Do známých míst se tak rodák z nedalekých Slušovic vrací po dlouhých osmi letech.
„Dýchla na mě atmosféra, když jsem odcházel. Pro mě se toho moc nezměnilo,“ rozhlížel se v šatně áčka. Znovu se potkal s matadorem Davidem Hubáčkem, s nímž zažil slavné duely s Atléticem Madrid v Intertoto Cupu, nejdéle se však zná s koučem Bohumilem Páníkem.
„Trénoval mě v žácích v šesté třídě. Vidím ho pořád stejně – přísný, ale spravedlivý trenér. Strašně rád na tu dobu vzpomínám. Fotbal byl náš koníček, radost,“ líčí Janíček.
Páník si od univerzála slibuje zpevnění defenzivy. „Budu se snažit odevzdat maximum, abychom jako mančaft byli úspěšní. Na osobní zásluhy nehledím,“ potvrzuje Janíček, že velká slova od něho neuslyšíte, byť svého času patřil k oporám Mladé Boleslavi.
V ambiciózním středočeském klubu ho brzdila častá zranění kolen, teď už ho ale prý netrápí. „Problémy jsou, doufám, za mnou. Zdraví docela drží, v Karviné jsem odehrál 26 zápasů,“ připomíná roční štaci ve Slezsku, odkud zamířil do Zlína.
S Karvinou na jaře ve Zlíně prohrál, sílu mužstva tak dokáže odhadnout. „Na jaře byli kluci suverénní, dařilo se jim hodně. Vyhráli šest zápasů v řadě a to nebyla náhoda,“ prohodil 32letý Janíček.
Je mu ale jasné, že nováčkovská sezona bude hlavně o záchraně. „Ale věřím, že Zlín má na to, aby hrál první ligu dlouhodobě,“ tvrdí Janíček.
