Svěrkošův pocit pak může být o to příjemnější, že právě on má největší zásluhu na jarním vzestupu mužstva.
Když letos začátkem ledna do Sochaux z ostravského klubu přišel, francouzský tým se krčil na předposledním devatenáctém místě tabulky. Během dalších deseti kol postoupil na sedmnáctou příčku a Svěrkoš přispěl pěti góly z celkových dvanácti.
"Ale zatím si moc nevyskakujeme, protože od osmnáctého místa, z něhož se už sestupuje, nás dělí jen skóre."
Díky pěti gólům popularita českého fotbalisty ve francouzském městečku rychle stoupla.
"Sochaux je docela malé, takže lidi mě tam dobře poznávají a zastavují mě. Sice chodím dvakrát týdně na francouzštinu, ale ještě jim moc nerozumím. Jenže když někdo chce, abyste se mu podepsal, to by člověk pochopil všude."
Na hřišti se už se spoluhráči jakž tak domluví, ale v kabině je to horší.
"Nejvíc mě mrzí, když celá kabina zařičí smíchy po nějakém vtípku a já rozpačitě sedím v koutku. Vždyť to znáte, v žádné kabině na světě není o srandičky nouze," popisuje Svěrkoš.
Ani trenér prý nevidí rád, když někdo ve francouzštině nestíhá.
"Ale zatím mi to toleruje, nejspíš proto, že dávám ty góly. Teď to třeba s mými rozhovory funguje tak, že se mě ptají v angličtině a nechají mě odpovídat německy, protože to po angažmá v Mönchengladbachu, Hertě Berním a v Austrii Vídeň docela ovládám. Ale je mi jasné, že s tou francouzštinou musím rychle pohnout.
Ve smlouvě sice má klauzuli, že pokud mužstvo z první ligy sestoupí, bude volným hráčem. Jenže Svěrkoš věří, že jeho pobyt v Sochaux po půlroce neskončí.
"My totiž nesestoupíme," říká přesvědčivě. "Máme to propočítané, z devíti zbývajících zápasů potřebujeme čtyřikrát vyhrát. A s těmi, kteří jsou také ohroženi sestupem, hrajeme doma. Zkrátka, z mužstev, která jsou na tom všelijak, máme právě my nejpřijatelnější los."
Na otázku, zda by se přece jen necítil lépe v některém týmu z popředí tabulky, Svěrkoš reaguje: "Samozřejmě, že každý by radši hrál o poháry než o záchranu. Ale kdoví, jak by to se mnou jinde bylo. Takže v Sochaux si hlavně považuju toho, že hraju pravidelně."
V kádru národního mužstva je rád, tím spíš, že ho kouč Rada povolal na dva nesmírně důležité zápasy.
"Pravda je, že jak budeme hrát ve Slovinsku a doma se Slovenskem bude mít zásadní vliv na podzimní zbytek kvalifikace. Proto by bylo dobré udělat teď bodů co nejvíc," říká.
Trenér Rada dnes má k dispozici čtyři útočníky, z nich dva momentálně dávají góly málem jak na běžícím pásu. Jedním je Baroš z Galatasaray Istanbul, druhým právě Svěrkoš.
"S Milanem Barošem jsem toho v národním mužstvu moc nenahrál, to spíš na podzim v roce 2001 v Ostravě. Jenže tenkrát hrál v útoku jen on a mě trenér Jarabinský dával na defenzivního záložníka," zavzpomínal Svěrkoš na sezónu, kdy vstoupil na prvoligovou scénu.
Hrát v národním mužstvu v útoku vedle Baroše, to by si Svěrkoš představit dokázal.
"V Sochaux hraju podhrotového útočníka a na tom místě mi to svědčí. A s Milanem by to mohlo být podobné. On vepředu, já za ním a dával bych mu ty jeho míče do úniků. Jenže s tímhle vlastně musíte na někoho jiného," usmívá se Svěrkoš.
Vzápětí ještě přidává: "A když už mluvíme o těch míčích pro útočníky, uvědomuju si, jak moc v tomhle směru chybí Tomáš Rosický. Samozřejmě, že si musíme pomoct jinak, říká se, že nahraditelný je každý. Ale ty balóny, které dopředu dostanete od Rosy, to je skoro pokaždé přihrávka do šance. Prostě druhý takový fotbalista není."
A jak tedy Svěrkoš blížící se kvalifikační dvojzápas vidí?
"Řekl bych to asi takhle: věřím, že příští středu po zápase se Slovenskem se s klukama z národního mužstva budu loučit ve stejně dobré náladě, v jaké jsem se s nimi začátkem týdne vítal," uzavřel jarní střelec ze Sochaux.
