Pak se dostanete ke zmatku, který vládl na Border guard stadium během podvečerního duelu Tuniska se Zambii. Skoro třicetitisícové hlediště byla takřka plně, z valné části obsažené tuniskými příznivci. Ti spolu s místními zvědavci vytvářeli neuvěřitelný kolorit.
Neustálý pohyb po tribunách, pokřikování, úpění i jásot, to všechno nenechalo nezvyklého Evropana na přecpaných tribunách vydechnout. Halasní Arabové zčásti se zájmem sledovali fotbal, z části jen tak ledabyle hartusili.
Zainteresovaní Tunisané v dresech, s vlajkami a ohni, pak vznětlivé reagovali na každý význačný okamžik utkání. Když zápas konečně nabral jimi požadovaný směr a tuniský tým směřoval k vítězství, doprovázely jej k němu oslavné písně a poskakování nadšených fandů.
Bujará oslava se pak přesunula za brány stadiónu, kde ji jen na chvíli přerušila nezbytná modlitba.
Zcela jiný zážitek nabídlo večerní střetnutí Guiney s Jihoafrickou republikou. Na čtyři stovky příznivců "Syli national", tedy guinejského týmu, od začátku spustili pastvu pro oči i uši. V jejich podání se sledování fotbalu proměnilo v nekonečnou party.
Za neutichajícího rámusu píšťalek, hlasivek i bubínku se pestré odění fandové kývali do rytmu, dole pod nimi pak vyvádělo na třicet nejzanícenějších nadšenců.
Divoké tance, výstřední kostýmy v národních barvách, pobíhání sem tam dokola, vřískání, to všechno nedovolilo přihlížejícím spustit oči z tohoto exotického tyátru.
"A představte si, jak to vypadá u nás doma! Tam takhle dovádí na třicet tisíc lidí," vykřikoval Jean-Pierre, oděný v obleku.
V podání guinejských fandů se fotbal stal skutečně čirou, pramenitou zábavou bez negativních jevů. Rozvášnění Afričané si zápas dokonale užívali.
"Fotbal odráží celou africkou kulturu," vysvětloval Jean-Pierre.
Ovšem nenechte se mýlit, při všem jejich dovádění většina z nich nespustila oči že hřiště. S povděkem hlasitým pokřikem i poskakováním kvitovali každý úspěšný zásah jejich týmu - obranný skluz, úspěšnou kličku, vybojovaný roh.
Když pak dvanáct minut před koncem Sambegou Bangoura naplnil touhy guinejských fanoušků vedoucím gólem, odstartoval vlnu šílenství. Spontánním tancům se oddal takřka každý z kotle Syli national, bláznivý rej dosáhl vrcholu. Už tak euforické fandy navíc krátce před koncem rozohnil druhý gól, následný mumraj nelze slovy popsat.
Celé představení vyvrcholilo děkovačkou šťastných hráčů, nejvřelejší a nejupřímnější, jakou jsem kdy viděl. Ostatně nikdy jsem nezažil tak bezprostřední, radostný prožitek z fotbalu, jaký se zračil v rozjásaných tvářích Guinejců.
Evropa by se od nich mohla v mnohem učit - přinejmenším v tom, jak si beze zbytku vychutnat a užít fotbal, bez škodlivých projevu agrese a nesnášenlivosti.
 Fanoušci na fotbalovém mistrovství Afriky. |
