Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Fotbal v Africe: mumraj, modlitba a euforie

23 2006
Alexandria - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Obě své nejpřitažlivější tváře odhalil africký fotbal během nedělního večera v egyptské Alexandrii. V rámci kontinentálního šampionátu se tu vystřídalo kouzlo arabské vznětlivosti i středoafrického karnevalu. Zkuste si představit největší možný chaos a vynásobte ho dvěma.

Pak se dostanete ke zmatku, který vládl na Border guard stadium během podvečerního duelu Tuniska se Zambii. Skoro třicetitisícové hlediště byla takřka plně, z valné části obsažené tuniskými příznivci. Ti spolu s místními zvědavci vytvářeli neuvěřitelný kolorit.

Neustálý pohyb po tribunách, pokřikování, úpění i jásot, to všechno nenechalo nezvyklého Evropana na přecpaných tribunách vydechnout. Halasní Arabové zčásti se zájmem sledovali fotbal, z části jen tak ledabyle hartusili.

Zainteresovaní Tunisané v dresech, s vlajkami a ohni, pak vznětlivé reagovali na každý význačný okamžik utkání. Když zápas konečně nabral jimi požadovaný směr a tuniský tým směřoval k vítězství, doprovázely jej k němu oslavné písně a poskakování nadšených fandů.

Bujará oslava se pak přesunula za brány stadiónu, kde ji jen na chvíli přerušila nezbytná modlitba.

Zcela jiný zážitek nabídlo večerní střetnutí Guiney s Jihoafrickou republikou. Na čtyři stovky příznivců "Syli national", tedy guinejského týmu, od začátku spustili pastvu pro oči i uši. V jejich podání se sledování fotbalu proměnilo v nekonečnou party.

Za neutichajícího rámusu píšťalek, hlasivek i  bubínku se pestré odění fandové kývali do rytmu, dole pod nimi pak vyvádělo na  třicet nejzanícenějších nadšenců.

Divoké tance, výstřední kostýmy v národních  barvách, pobíhání sem tam dokola, vřískání, to všechno nedovolilo přihlížejícím spustit oči z tohoto exotického tyátru.

"A představte si, jak to vypadá u  nás doma! Tam takhle dovádí na třicet tisíc lidí," vykřikoval  Jean-Pierre, oděný v obleku.

V podání guinejských fandů se fotbal stal skutečně čirou, pramenitou zábavou bez negativních jevů. Rozvášnění Afričané si zápas dokonale užívali.

"Fotbal odráží celou africkou kulturu," vysvětloval Jean-Pierre.

Ovšem nenechte se mýlit, při všem jejich dovádění většina z nich nespustila oči  že hřiště. S povděkem hlasitým pokřikem i poskakováním kvitovali každý úspěšný  zásah jejich týmu - obranný skluz, úspěšnou kličku, vybojovaný roh.

Když pak dvanáct minut před koncem Sambegou Bangoura naplnil touhy guinejských  fanoušků vedoucím gólem, odstartoval vlnu šílenství. Spontánním tancům se oddal  takřka každý z kotle Syli national, bláznivý rej dosáhl vrcholu. Už tak  euforické fandy navíc krátce před koncem rozohnil druhý gól, následný mumraj nelze slovy popsat.

Celé představení vyvrcholilo děkovačkou šťastných hráčů, nejvřelejší a  nejupřímnější, jakou jsem kdy viděl. Ostatně nikdy jsem nezažil tak bezprostřední, radostný prožitek z fotbalu, jaký se zračil v rozjásaných tvářích Guinejců.

Evropa by se od nich mohla v mnohem učit - přinejmenším v tom, jak si beze zbytku vychutnat a užít fotbal, bez škodlivých projevu agrese  a nesnášenlivosti.

Fanoušci na fotbalovém mistrovství Afriky.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze