Slavnostní křest biografie Bouřlivák John se odehrál za velkého zájmu fanoušků, kteří si přišli poslechnout i vyprávění dalších olomouckých koučů, Karla Brücknera či Leoše Kalvody. „Myslím, že se to bude hodně číst. Jsou tam věci z mého života od roku 1969, kdy jsem šel do Sparty, až do roku 2012, kdy jsem kariéru ukončil,“ naznačil Uličný, který svoji prvoligovou trenérskou kariéru načal ve Zlíně.
Bylo náročné dát vzpomínky dohromady?
Vůbec ne. Jak jsem se rozhodl, že to budeme psát, tak za mnou Roman Smutný jezdil každý týden domů. Pocházím z Kroměříže, takže jsme začali odmalička tam a skončili jsme na Sigmě v roce 2012.
Co vás nejvíc pobavilo, když jste se ohlížel zpět?
Dobře se čtou vzpomínky jiných lidí, jako je Karel Brückner, Pavel Vrba, Petr Švancara, Pavel Hoftych a další. To se mi na knížce velice líbí. Vzpomínám na každý klub, kterým jsem prošel, ať už jako hráč, nebo trenér. Některé pro mě byly velmi úspěšné, jako je Sigma a Brno, a jiné neúspěšné, kde jsem byl šestkrát vyhozenej.
Jaký byl nejpikantnějí vyhazov?
Asi z Baníku Ostrava, to bylo nešťastné. Vystrčil jsem na mého hráče holý zadek a hned z pondělka na úterý mě vyhodili.
Najdou v knize čtenáři i historky, které ještě nikde nezazněly?
Určitě. Konkrétně o mé manželce, která mi dala zabrat, když přišla jednou domů. Jinak jsou tam ale hlavně moje prohřešky.
Při autorizaci jste musel některé části uhlazovat.
Řada lidí, kteří o mě psali, tam dávala i nějaké věci ze svého života, a některé byly i nevhodné. Párkrát jsem také použil ty svoje vulgarity, aby to bylo autentické, a kterými jsem koučoval. Tak je editoři v Praze dali pryč, přece jen to budou číst i děti.
Kniha se jmenuje Bouřlivák John. S takovým pojmenováním se ztotožňujete?
Bouřlivák jsem byl a za to jsem hodně platil. Pokud máte špatnou sebekontrolu, tak se stává, že uděláte něco špatného, a pak vás to mrzí.
Trénování jste nechal před třemi lety. Neláká vás to zase zpět na lavičku?
Je mi pětašedesát roků, takže si myslím, že je to nevhodné. Tu největší sílu máte kolem čtyřiceti roků a to už je dávno.
Pokřtít knihu přišel i Karel Brückner. Jak na něj vzpomínáte?
Hodně jsem o Karlovi psal, protože pro mě je nejlepší trenér v novodobé české historii. Byl jiný než já, velice chytrý, takticky velice vyzrálý, fotbal miloval. Já jsem byl víc bouřlivák, který fotbalisty kočíroval hlasivkami. Z Karla jsem si hodně vzal a musím upřímně říct, že je to Pan trenér.
Pan Brückner vzpomínal, že jste byl složitější hráč na trénování. Souhlasí to?
Byl jsem hráč-darebák. Takové hráče, jako jsem já, bych jako trenér vyhazoval. Uličného bych tedy nikdy trénovat nechtěl. Postupem času jsem byl ale klidnější. Od Karla Brücknera jsem se nejvíc naučil jako jeho asistent a pak už jsem šel svojí cestou. Byl to jeden z mých učitelů. Zažil jsem i Milana Máčalu a tito dva borci, to jsou velcí trenéři v České republice.
