Internacionalizace na trenčínský způsob? Mladíci útočí, tvoří, riskují

Na soupisce mají hráče, jejichž věkový průměr je přesně dvaadvacet let. Poháry nemohou hrát na vlastním stadionu, azyl našli v Myjavě a Žilině. A v létě nedali za posily ani korunu. Přesto fotbalisté Trenčína ve čtvrtek ve 3. předkole Evropské ligy způsobili senzaci.

Fotbalisté Trenčína slaví drtivé vítězství na Feyenoordem Rotterdam. | foto: Profimedia.cz

Doma - tedy pardon, na umělé trávě v Žilině - rozstříleli slavný Feyenoord Rotterdam 4:0.

Trenčínští sestřelili Feyenoord

Úvod 3. předkola Evropské ligy

A pozor: s pouhými dvěma slovenskými hráči v poli a jedním v brance. Že by mezinárodní cesta, o kterou se pokouší i Sparta, přece jen v česko-slovenských podmínkách mohla fungovat? Trenčín dokazuje, že ano. Jen je potřeba přesně vědět, co vlastně chcete.

„Trenčín už to dělá tak dlouho, že nabral zkušenosti. Není to záležitost roku nebo dvou, zahraniční hráči tam chodí dlouhodobě,“ upozorňuje David Holoubek, bývalý kouč Sparty, který teď vede slovenský Ružomberok a čtvrteční trenčínskou kanonádu sledoval přímo z tribuny žilinského stadionu.

Zároveň je třeba dodat: Trenčín vzal internacionalizaci z úplně jiného konce než Sparta. Že by platil obrovské peníze hotovým hráčům s velkými jmény? Ne! Nizozemský majitel Tscheu La Ling rozhodl, že se bude sázet na mladé, poctivě vysledované hráče z ciziny, kteří přesně pasují do odvážného stylu hry.

Sparta a Trenčín se v červnu utkaly v přípravném dvouutkání a oba týmy si připsaly po jedné výhře. Jejich pohárový osud je o pár týdnů později zcela odlišný.

Ten leckdy připomíná harakiri. V minulé ligové sezoně Trenčín skončil pátý, ale nastřílel zdaleka nejvíc gólů ze všech. Jednou vyhraje 8:1 nebo 7:0, jindy vybouchne 1:5. Ale nezpronevěřuje se filozofii, kterou jasně vystihují slova trenéra Ricarda Monize z tiskové konference před zápasem s Feyenoordem.

Pravidlo č. 1: Ovládnout emoce

Jeho klub má v krédu: Cesta je důležitější než cíl. A Róbert Rybníček, generální manažer fotbalového Trenčína, se jím poctivě řídí. „Pokud nemáte vizi a jednáte jen podle emocí, je to špatně,“ líčí. „My víme, jak chceme hrát, a snažíme se podle toho vybírat hráče i trenéry. Když to nevíte, těžko můžete někam směřovat.“

Na co tedy kladete důraz?
Na současné trendy. Když chcete hrát náročný celoplošný fotbal s okamžitým napadáním, potřebujete správné typy ve správném věku. Nebereme hotové hráče, ale ty, kteří mají potenciál. Většinou přijdou jako úplně neznámí, bez zkušeností. A my s nimi pracujeme.

Také Sparta přivádí zahraniční hráče, ale sází na velká jména. Je vaše cesta v československých podmínkách vhodnější?
Nevím, jestli mám právo to hodnotit. Ale největší problém českého fotbalu vidím v tom, že má obrovský odpad talentovaných hráčů od devatenácti do třiadvaceti. Nedostanou šanci, protože v Česku se řeší zkušenosti a odehrané zápasy. Přitom trend je jiný: rychlost, intenzita, dynamika. V tom je slovenský fotbal už teď napřed a myslím, že brzy se to ukáže naplno.

V čem tedy dělá Sparta chybu?
Hlavní problém je ten, že Sparta má nastavené úplně jiné finanční poměry: to s sebou nese potíže s motivací hráčů. Přichází takoví, kteří už mají něco za sebou, a jejich platy jsou vyhnané do extrému. Přitom mladí neznámí kluci mají mnohem větší chuť něco dokázat, což je klíčová věc. Hodně lidí řekne: My jsme Sparta, my touhle cestou jít nemůžeme. S tím já nesouhlasím. Výsledky samozřejmě potřebujete, ale když koukáte jen na ně, nemůžete se divit, že trenér vydrží tři měsíce. Emoce ve fotbale jsou strašná věc a jsem rád, že jsme se je naučili ovládat. Když to neumíte, nemáte nic pod kontrolou, stojí vás to obrovské peníze a neumíte se z toho vymotat.

Co z toho plyne pro Spartu?
Opravdu nechci být rádcem, to mi nepřísluší. Ale když jako majitel nedržíte opratě v rukách, ztrácíte možnost věci ovlivňovat. Při vší úctě - zdá se mi, že právě tohle se ve Spartě děje. Jednotlivé složky tam asi vzájemně nefungují, klub není zdravý. Pak to nemůže ladit ani na hřišti.

„Naše priorita? Útočit, být kreativní, střílet góly a hrát riskantně,“ vypálil. „Máme v týmu spoustu talentů, které chceme dostat na evropskou úroveň. A zápasy jako tenhle nám ukážou, jestli už na to mají, nebo jestli zůstávají v průměru.“

Průměr? To slovo k Trenčínu nesedí. V letech 2015 a 2016 urval slovenský titul, pokoušel se o Ligu mistrů, ale pro šéfa La Linga byl vždycky na prvním místě herní styl. Uvažuje pragmaticky, nelétá v oblacích a netlačí na výsledky.

Hlavní cíl? Přivést mladičké zahraniční hráče za minimální nebo přímo nulové náklady, ukázat je Evropě a výhodně prodat. Výsledky, jako ten čtvrteční, z téhle vize mohou logicky vyplynout, protože neznámá jména žene touha vytáhnout se před zraky pozorovatelů.

Sparta je historicky nastavená jinak. Výsledky jsou pro ni na prvním místě, když pravidelně nesbírá body, doléhá na ni silný tlak. „Kdo tam nebyl, nemůže to pochopit,“ potvrzuje Holoubek. „Když nemáte výsledky, tak vás to mele, mele, mele... Až vás to nakonec doběhne.“

V Trenčíně je větší klid na práci, kouč nemá neustále hlavu na špalku. Důkaz? Situace z letošního léta: trenéra Cifraniče sice po sezoně šéf klubu z funkce sesadil, ale nechal ho u týmu jako asistenta nově příchozího Nizozemce Monize.

Ten trenérskou kariéru začínal jako asistent právě ve Feyenoordu a ve čtvrtek svůj bývalý klub dokonale vyškolil. Nizozemský gigant nechal doma několik opor včetně útočníka van Persieho, v Žilině dokonce úplně vypustil předzápasový trénink. Moc pozdě si uvědomil, že podcenit Trenčín se nevyplácí.

Cesta, kterou odvážlivci ze Slovenska zvolili, není pro každého, ale může vést k úspěchům. Třeba k historické účasti v Evropské lize, které se Trenčín ve čtvrtek přiblížil.