Neulehčil. Když se narodíte se jménem Cruyff, logicky žijete ve stínu proslulého jména. Jordi to pochopil rychle, proto se zbytečně netrápil: „Jsou jen dva typy fotbalistů – legendy a smrtelníci. Já jsem součástí většiny. Narodil jsem se, pracuju a jednou zemřu. Táta je legendou, která bude žít navždy.“
Jordi Cruyff se může stát legendou aspoň v Tel Avivu, kde jako sportovní ředitel skládá tým, který hodlá postoupit do Ligy mistrů. Aby to žlutomodré dresy Maccabi dokázaly, musí nejprve odpravit Plzeň. „Ale já nespěchám. Nebudu považovat za selhání, pokud se do Champions League nedostaneme letos,“ řekl Cruyff junior.
Mazaným přístupem brání mužstvo před tlakem, ale Ligu mistrů samozřejmě chce. Kanadský miliardář Mitch Goldhar, který Maccabi vlastní, žádá výsledky hned. Jinak to ani nejde, když klub investuje miliony. Maccabi má roční rozpočet přes 800 milionů korun, čili čtyřikrát vyšší než Plzeň.
„Končíš, jsi kámoš novinářů“
V červnu Cruyff provedl krajně riskantní tah. Vyhodil španělského trenéra Ayesterana, který vyhrál všechny tři izraelské trofeje. Cruyff mu vyčítal, že se moc kamarádíčkuje s novináři, a radši vzal srbského kouče Jokanoviče, který postoupil s Watfordem do anglické ligy. „Je to krok pro budoucnost. Věřím, že se nemýlíme,“ oznámil.
Cruyff s fotbalem prošel svět, proto mu nedělá problém pracovat v labyrintu různých národností. První, co po narození spatřil, byl zbrusu nový balon a malinké kopačky. S mámou Danny pak strávil dětství cestováním po zápasech, protože táta věčně neměl čas. Geny se projevily hned. Jordi se učil v Ajaxu, pak v Barceloně vedle Romária. V Manchesteru United marně bojoval o místo vedle Beckhama a Giggse.
Rozhodně to nebyl tuctový ofenzivní záložník. Za španělský Alavés si zahrál finále Poháru UEFA 2001. Možná si pamatujete úžasnou přestřelku s Liverpoolem, zrovna Cruyff v 89. minutě vyrovnal na 4:4. Smutně pikantní bylo, že medaile po utkání pomáhal rozdávat táta Johan. Syna po smolné porážce 4:5 nijak nekonejšil, jen mu podal ruku.
Jméno Cruyff přitahuje pozornost pořád. Z mládence, kterému dřív na hlavě neposedně poskakovaly blond vlasy, vyrostla osobnost, která se nebojí činů. Vlasy úplně zmizely, ambice nikoli.
Teď v cestě stojí Plzeň.
