Od doby, kdy chytal v Turecku, je jeho poznávacím znamením plnovous. „Tam ho měli skoro všichni, tak jsem se taky přestal holit a pokračoval v tom i po návratu,“ vypráví Bičík. Čtyřiatřicetiletý brankář, kterému na Spartě nikdo neřekne jinak než Čibi.
Nikdy jste od té doby neuvažoval, že vousy sundáte?
Fakt ne. Prostě mě moc nebaví se holit a celkem proti tomu ani nikdo nic nenamítá. Jen sem tam nějaké rýpnutí, ani kluci v kabině mě kvůli tomu nehecují, žádné sázky nebo podobně. Promýšlet image a takové věci, na to už jsem starý. Jestli si mám dát patku doleva, nebo doprava, jestli mám vousy, nebo ne, to už vůbec neřeším. Spíš je to lenost.
Ještě déle než vousy se vás drží jiná tradice: zimní dovolená ve Spojených státech. Jak dlouho už tam létáte?
Nevím přesně, teď to bude posedmé nebo poosmé. Letím s rodinou, máme tam známé od ženy z práce, Čechokanaďany, kteří tam přes zimu žijí. Díky nim jsme se tam kdysi podívali poprvé a zalíbilo se nám to. Je tam oproti Česku teplo, takže si tam užijeme Vánoce i Nový rok. Na Floridě je pohoda, už se těším.
Jaké jsou Vánoce v Americe?
Amíci mají rádi kýč, všude vidíte výzdobu, Santa Clause, je to jiné než v Česku. Ale rozhodně je příjemné být čtyřiadvacátého v plavkách, ve vířivce a mít na hlavě santovskou čepici.
Jaký největší zážitek z dovolených za mořem máte?
Cestujeme po celé Floridě, v okolí je třeba národní park Everglades obrovské bažiny s aligátory. Taky plno zábavních parků, kde se vyřádí dospělí i děti. Mám malou dceru, ta je z toho nadšená. Ale hlavně se mi líbí, že je tam pořád pěkné počasí, svítí sluníčko, všichni se usmívají.
Na co se letos nejvíc těšíte?
Samozřejmě na moře, teplo, odpočinek. Po šesti sedmi měsících, kdy jsme neměli téměř žádné volno, už to potřebuju. Jinak dopředu moc neplánuju, spíš to řeším na poslední chvíli podle chuti nebo počasí. Ale určitě bych rád zašel na hokej, na zápas Tampy Bay devětadvacátého hrají doma s Montrealem, to bych chtěl vidět.
Máte kamarády mezi hokejisty v Tampě?
Znám se dobře s rodinou Franty Kaberleho, který má shodou okolností barák asi tři minuty od místa, kde budeme bydlet my. S nimi se určitě uvidíme, ale ze současné Tampy neznám nikoho.
Lákalo by vás vidět naživo i jiný sport? Basket, americký fotbal?
Americký fotbal se na Floridě hraje, taky bych rád vyrazil. Ale známý mi říkal, že to sice je zážitek, ale na obrovském stadionu sedíte tak daleko od hřiště, že je občas těžké postřehnout, co se vlastně děje. Pravidla znám, ale asi je nakonec lepší to sledovat ve sportbaru, kde vidíte všechno detailně.
A evropský fotbal? Kdyby se ozval třeba bohatý New York, nelákalo by vás si tam zachytat?
(smích) To by mě lákalo moc! Jen nevím, jestli zrovna ten New York. Ale takhle někde na Floridě nebo v Kalifornii by mi to určitě nevadilo. Uměl bych si představit i žít tam po kariéře, neměl bych s tím problém.
Až se vrátíte z Ameriky, čeká vás dřina v zimní přípravě. Snášíte ji ve vašem věku hůř, nebo díky zkušenostem naopak lépe?
Je pravda, že jako mladší jsem to asi snášel hůř. Ale zase si nemůžu teď na Floridě dovolit jen ležet a pít brčkem mojito. Dám si týden deset dní oddych, pak už budu muset něco dělat. Už kvůli tomu jarnímu zranění kolene, abych pak zase celou přípravu nemusel něco dohánět.
Jak se u moře budete udržovat?
Výhoda je, že otevřu dveře a jsem na pláži. Trénink v písku, který je nestabilní, je náročnější než běhání na trávě. Mám už taky koupený třeba nafukovací gymnastický balon, se kterým se dá cvičit venku i uvnitř. Budu mít i přístup do posilovny, která je poblíž. Určitě nebudu zahálet – to si nemůžu dovolit.
Zpátky ke Spartě: jak s odstupem hodnotíte podzim? Byl úspěšný?
Jako úspěch beru Evropskou ligu, kde jsme bez problémů postoupili, neprohráli a zažili vyrovnané zápasy se Schalke. Kaňka je vystoupení v lize, chtěli jsme být první. Ale nechci říct, že by to byl neúspěch. Chtěli jsme být výš, ale ztráta je minimální, dá se to lehce dohnat.
Sám jste řekl, že chyba ve Spartě je vidět pětkrát víc než v jiném týmu. Už jste si na to zvykl?
No, je to těžké. Ve Spartě a asi i v Plzni jste prostě nejvíc na očích. Chyba je rozmazávaná v novinách, potkávám lidi na ulici, ti si rýpnou, přisadí si... Ale to je Sparta, člověk se s tím musí naučit žít. Komu se to nepovede, asi tam nemá co dělat.
Když jste ve čtyřiadvaceti z Letné odcházel, napadlo vás, že se někdy vrátíte jako jednička?
Nenapadlo. Neodcházel jsem zapšklý, prostě jsem na to tehdy neměl. Odchytal jsem toho málo, chyběly zkušenosti. Když se mi pak dařilo v Liberci nebo ve Slovanu, přemýšlel jsem, co by mohlo být... Ale v době, kdy jsem šel ze Sparty pryč, jsem na to vůbec nemyslel.
Teď vám táhne na pětatřicet, Sparta má na hostování v Liberci talentovaného Koubka. Jak vidíte budoucnost?
V létě mi končí smlouva, takže jsem se na podzim soustředil na své výkony a na to, abych týmu pomohl. Jestli se to povedlo, nebo ne, to už musí vyhodnotit vedení. Budu nadšený, když přijdou s možností prodloužit. Snažil jsem se pro to udělat maximum, i když nějaké kaňky, jako třeba derby se Slavií nebo předkolo Ligy mistrů s CSKA Moskva, tam byly. Teď je to na Spartě.
Máte už v hlavě představu, dokdy chcete chytat?
To moc neřeším. Když budu zdravý, budu chytat, dokud budu mít výkonnost, bude mě to bavit a bude se mnou spokojenost. A snad nejsem ještě tak starý, ne?
Tak jsem to ani nemyslel...
Ale vyznělo to tak! (smích) Ne, vážně: když porovnám zápasy v nějakých pětadvaceti a teď, přijde mi, že jsem s většími zkušenostmi jistější. A asi si to i víc užívám.
