Na konci dubna oslaví osmatřicáté narozeniny, krátce poté se chce loučit. „Zjišťuju, že fotbalový život hrozně rychle uteče. Je potřeba si to užít a ve správnou chvíli skončit.“
Jak těžké bylo to rozhodnutí?
Směřoval jsem k němu, už v létě jsem si vše urovnával v hlavě. Je to těžký krok. Vlastně celý život nedělám nic jiného než hraní fotbalu, měl jsem to štěstí, že fotbal bylo mé zaměstnání. Byly to krásné roky. Teď nastane něco jiného, nového. Sám jsem zvědavý, co to bude.
Neexistuje žádná šance na to, že byste si hráčskou kariéru ještě prodloužil?
Jak zaznělo v Kmotrovi, třeba dostanu nabídku, která se neodmítá. (směje se) Možné je vždycky všechno, ale už s tím nepočítám.
Na podzim jste říkal, že pokud přežijete zimní přípravu, tak třeba ještě budete pokračovat.
Zimu jsem přežil, možná až překvapivě dobře. Myslel jsem si, že to bude horší. Ale už cítím, že směřuju ke konci.
Říká si o něj tělo, nebo vám chybí další motivace?
Jde spíš o to tělo. Zatím sice drží, ale cítím, že zdravotně už jsem dost na hraně. I neustálé dojíždění z Brna dá člověku zabrat. Jedete hodinu a čtvrt sem, odtrénujete a zase máte sedět hodinu a čtvrt v autě.
Libor Došek
Libor Došek
Končíte ve chvíli, kdy jste na vrcholu, že?
Ještě lepší by bylo loučit se titulem. Asi bych zdravotně ještě zvládl další rok v pozici střídajícího hráče, ale nevím, jestli by mě to naplňovalo. Přemýšlel jsem nad tím, rozhodování je těžké, ale radši skončím takto důstojně.
Dokážete se teď ještě namotivovat pro jarní část sezony?
Stoprocentně, s tím já jsem nikdy neměl problém. I proto jsem chtěl už v předstihu o své budoucnosti říct veřejnosti, aby bylo jasno. Navíc bodů moc nemáme a já bych nerad hrál o záchranu celé jaro. Už z Příbrami je nutné něco dovézt.
Co byste chtěl v jarní části ligy ještě dokázat?
Bude to náročné. Máme před sebou těžké zápasy, kde potřebujeme urvat body. Je tady hodně mladých kluků, kterým by pomohlo, abychom se co nejdřív dostali do klidu.
Co plánujete po konci kariéry?
Slovácko mi něco nabídlo, uvidíme, jak vše dopadne. Musí být spokojení všichni, klub i já. Být tady jen z nějaké lítosti, to by nemělo smysl. S ředitelem Krejčím jsme něco probírali, uvidíme.
Trenérem být nechcete?
To asi ne, na trenérské povolání nemám nervy, trpělivost. Maximálně vést děti, to by mě bavilo. Když nepřišel mému malému trenér, tak jsem zaskočil, ale to je něco jiného než vést dospělé.
Láká vás spíš kancelářská práce, nebo byste se dál chtěl pohybovat kolem ligového týmu?
Moc jsem nad tím zatím nepřemýšlel, chci se soustředit jen na jarní část ligy, pak bude čas si v klidu sednout. Možnosti ve Slovácku jsou samozřejmě omezené. Buď se domluvíme, nebo ne, život by musel jít dál. ̈
Libor Došek (vlevo) ze Slovácka prochází obranou Plzně.
Libor Došek (vlevo) a Michael Lüftner v souboji o míč v utkání Teplice - Slovácko.
Mohl byste působit i v rodném brněnském klubu?
Možností je víc, ale je zbytečné teď spekulovat co by kdyby.
Stále platí, že ke Slovácku máte ze všech vašich působišť nejblíž?
Zažil jsem tady nejkrásnější období. Přišel jsem ve 33 letech a pět následujících bylo báječných. Dařilo se mi střelecky, ani lidi tady na mě moc nenadávali, což jsem za svou kariéru moc nepoznal. Všude jinde, v Brně, Spartě, Teplicích, Liberci, jsem byl hromosvodem, když se nedařilo. Tady prožívám něco, co jsem myslel, že nezažiju. Užívám si to.
Nemáte na rozdíl od toho k Brnu chladnější vztah?
Ten vztah nemůže být chladný. Pracuje tam máma, brácha, to bych k nim nemohl přijít na oběd... Je pravda, že před pár lety jsem měl možnost jít do Brna, ale řediteli Kúdelovi jsem vysvětlil, že kvůli lidem, kteří na Slovácku na fotbal chodí, nemůžu jít hrát jinam.
Plánujete kariéru zakončit nějakým speciálním utkáním?
Já na rozlučkové zápasy moc nejsem, nejsem takový showman jako Peťa Švancara nebo Pavel Horváth. Spíš si říkám, jestli nepozvat fanoušky na poslední domácí utkání s Olomoucí, aby jich přišlo co nejvíc. Rozloučit se před plným domem, to by byla krása.
A co životopisná knížka?
Asi ne. Nerad bych se pak viděl ve výprodejích za 49 korun.
