Byl to pohádkový konec utkání, které se některým jevilo jako zbytečné. Nejen Hořava, ale i spokojené publikum na Andrově stadionu by s tímto tvrzením nesouhlasili.
"Góly jsou vždycky koření fotbalu a lidi si jich vždycky nejvíc všímají. Takže jsem rád, že jsem před domácím publikem skóroval," hodnotil střízlivě odchovanec místní Sigmy, od léta ve službách plzeňské Viktorie.
Bylo znát, že jste se od prvního doteku s míčem cítil v pohodě. Pomohli vám olomoučtí fanoušci?
Je fajn, že stadion znám, odehrál jsem tu spoustu zápasů, v tom to pro mě určitě byla výhoda.
Přece jen ale šlo o utkání národního týmu a ne o běžný ligový zápas.
To ano, ale na druhou stranu hrajeme v Plzni hodně zápasů v Lize mistrů i v lize. Jejich sled je hodně rychlý a člověk snad ani nemá čas být nervózní.
Dal se souboj s Kanadou srovnat se zápasy Ligy mistrů? Tentokrát přece jen o nic nešlo.
Nešlo o nic, ale je to nároďák a člověk nikdy neví, kdy se sem znovu dostane. Je potřeba vždycky podat dobrý výkon.
Vy jste si ho vylepšil gólem, který padl po pěkné a rychlé akci.
Byla nádherná. Matěj Vydra skvěle vytáhl míč po pravé straně, našel Bořka Dočkala a ten mi to krásně předložil. Nejdřív jsem to chtěl hrát na druhou stranu, ale balón šel proti mně, tak jsem si vyhodnotil, že bude lepší střílet do protipohybu. Trochu to asi gólman lízl, ale udělal jsem to dobře. Musím poděkovat klukům, protože ti to sehráli skvěle, já jsem byl až na konci.
Může vám gól pomoct do reprezentace nastálo?
To se uvidí. Musím podávat pořád stabilní výkony. Samozřejmě je to pro mě osobně plus.
Měl jste v hledišti své vlastní fanoušky?
Byla se určitě podívat mamka, tak doufám, že jsem jí udělal radost.
Jak jste na lavičce prožíval první poločas, kdy to týmu tolik nešlo?
Bylo to tam jednodušší. Psalo se, že Kanada je outsider, ale prakticky jim o nic nešlo a hráli úplně uvolněně. Kluci na hřišti to neměli jednoduché.
Překvapil vás něčím soupeř?
Trochu ano, tím, že se nebáli hrát s míčem a byli i solidně technicky vybavení. Určitě i pochvala pro Kanadu.
Váš příchod ve druhém poločase rozhýbal hru národního týmu. Ve srovnání s ostatními jste se snažil hrát na jeden dotek, rychle z nohy - přenesl jste si plzeňské návyky?
Je to možné. Trenér Vrba mě k tomu tlačí, abych hrál balón co nejrychleji, tak to zkouším.
Je u reprezentace velký rozdíl v herním systému proti Viktorce?
Je to rozdíl v tom, že v nároďáku spolu trénujeme tři dny, kdežto na klubové úrovni se potkáváme každý den, takže je tam větší sehranost.
