Po dlouhé době dostal Procházka šanci v základní sestavě, kde nahradil Koláře. Předtím nenastupoval kvůli slabší formě, poté i vinou zranění. Ani tentokrát nezářil, byl však u rozhodujícího okamžiku.
Co dál? Zajistil si místo v úvodní jedenáctce i pro další zápasy? „Netroufám si říct, máme dvacet pět vyrovnaných hráčů,“ říká slovenský středopolař.
Rozhodčí nakonec gól do zápisu uvedl gól jako vlastní. Jak jste to viděl ze svého pohledu?
Musím se na to ještě podívat, vlastně si ten moment ani moc nepamatuji. Před tou střelou jsem se srazil s Krmenčíkem, proto by asi šla úplně mimo. Naštěstí jsem ale trefil bránícího hráče a míč se šťastně odrazil do branky. Vůbec ale není podstatné, že mi gól nakonec nepřipsali. Jsem rád za tři body.
Jak složité bylo naskočit po delší době?
Nebylo to právě složité vůbec. Strašně jsem se těšil. Po zranění jsem se dal do pořádku, odehrál jsem i jeden zápas za juniorku. Byl jsem rád, že jsem tentokrát dostal důvěru.
Trenér Vrba říkal, že o finální podobě sestavy se rozhodl až odpoledne před utkáním. Kdy jste se dozvěděl, že jste v základu?
Neměl jsem informaci, že bych měl hrát. Přes týden jsme na tréninku něco nacvičovali, ale trenér hráče měnil, takže nebylo jasné, kdo nastoupí. Dozvěděl jsem se to až několik hodin před zápasem, ale to mi nevadilo.
Za Plzeň jste proti Spartě hrál poprvé. Cítil jste rivalitu?
Pro mě byl zápas první, ale několik utkání se Spartou jsem už viděl. Věděli jsme, že to bude o bojovnosti, hodně vyhecované… To se také potvrdilo. Tvrdé, nebylo tam však nic zákeřného.
Jakou roli hrály emoce?
Bylo by hloupé, kdybychom dali emocím větší průchod a nechali se třeba hloupě vyloučit. Museli jsme to krotit. Ale jak už jsem říkal, utkání bylo ostré, ale ne zákeřné. Do soubojů jsme chodili stejně tvrdě jako hráči Sparty, ale víc jsme jich vyhrávali. V tom jsme byli trochu lepší.
V pondělí jste po slabém výkonu prohráli v Jablonci. Jak těžké bylo se z utkání oklepat?
Některé věci jsme si během týdne vysvětlili. Tak to ve fotbale chodí, že za pár dní přijde další zápas, kdy dostanete šanci selhání napravit. To se nám podařilo.
Myslíte, že jste si vybojoval pozici v základu i pro další utkání?
To si netroufám říct. Do každého utkání dávám všechno. Máme dvacet pět vyrovnaných hráčů, trenér to má velmi těžké. Pokud dostanu šanci, pokusím se odvést maximum.
Teď vás čeká Řím. Těšíte se?
Samozřejmě, kdo by se na Ligu mistrů netěšil? (úsměv) Určitě pojedeme v lepší náladě. Jsou to ale dva úplně odlišné zápasy. Víme, jak moc těžké to bude.
