Údržbář z pražského ČVUT by se klidně mohl živit jako záchranář. Ve fotbalových kruzích platí: Když jste v průšvihu, zavolejte Dolejšovi. „Nebojím se jít do problémů. Kde to nefunguje, tam chci být,“ potvrzuje tulák. „Týmy už se mi dlouhou dobu samy ozývají, snažím se vždycky jít do co nejvyšší soutěže. Když jsem hrál přebor, vždycky mě obohacovalo hrát proti adeptům na divizi,“ říká.
Podle obvyklého klíče našel i angažmá pro jaro. Béčko Vltavína je po podzimní části 1. A třídy se třemi body beznadějně poslední. Po vzoru krizových manažerů by se mu vlastně mohlo přezdívat krizový fotbalista. Ale ani s manažerskou pozicí to v případě Dolejše není výstřel vedle. „Pracuju ve třetiligových Štěchovicích jako sportovní manažer. Pomáhá mi, že jsem za celý život ve fotbale poznal spoustu lidí. Znám hráče, trenéry i majitele. Každý klub mě obohatil,“ chválí si.
„Nebojím se jít do problémů. Kde to nefunguje, tam chci být.“ Jaroslav Dolejš, fotbalový cestovatel |
To však neznamená, že by ho funkcionařina odlákala ze hřiště. „Co nejdřív chci zvládnout padesátku klubů,“ tvrdí odhodlaně.
Kvůli zaměstnání hrál většinou v Praze nebo okolí, ale už má za sebou i zahraniční štace v německém Oderwitzu a polských Markocicích. A brzy by mohl přidat do životopisu pořádnou exotiku.
„Mám přítelkyni z Kolumbie, už jsem tam za ní čtyřikrát byl. Vypadá to na svatbu, příští rok v lednu bychom se měli brát. Žije v San Juan de Pastu a asi tam zůstaneme. Už jsem si hledal týmy v okolí, kam bych mohl jít. Vůbec se toho nebojím,“ těší se na další výzvu.
