Navíc se trenérovi daří naplňovat vlastní kréda, z nichž některá nejsou pro nizozemský fotbal obvyklá.
Slyšte tedy hlavní přikázání „svatého Marka, syna Boha“, jak se Bastenovi jako hráči přezdívalo.
"Fotbal musí být hezký, a to i u národního mužstva."
"Jen dobří hráči nestačí, nejdůležitější je kolektiv, jiná cesta není."
"K čemu jsou mi slavná jména, já potřebuju skvělé fotbalisty."
"Je u nás spousta talentů, tak proč je nevyzkoušet."
Nejsou to jen slova. Zdá se, že Van Basten ví, jak je naplnit. Dejte si všechna jeho přesvědčení dohromady a dostanete klíč k tomu, proč dosud s Nizozemskem neprohrál.
Je to bilance terminátora: ve 14 zápasech na lavičce Nizozemska zatím Van Basten ani jednou nesklonil hlavu. A ve většině případů plní i kuriózní klauzuli, kterou si s klidem nechal napsat do smlouvy: že musí hrát útočný a výrazný fotbal.
Bude pro trenéra Van Bastena přetěžké vyrovnat se vlastní slávě hráče z přelomu 80. a 90. let, kdy se stal evropským šampionem, čtyřikrát bral evropský pohár a třikrát Zlatou kopačku.
Bude to přetěžké, nicméně za pokusem o to se někdejší kanonýr rozjel famózně.
"Vyhodil hvězdy, které hrály na sebe, a vytvořil kompaktní tým, ve kterém všichni hrají za jednu věc: za úspěch," líčí český kapitán Tomáš Galásek, jenž se s trenérem „oranžových“ dobře zná.
Oslavný článek o Van Bastenovi coby trenérovi je přitom vlastně paradox: ještě když útočník hrál, důrazně tvrdil, že trenérem být nechce a nikdy nebude. Říkal: "Jen jeden z deseti takzvaných špičkových trenérů může opravdu zlepšit výkony mužstva. Šest z nich aspoň nenadělá škodu, zbylí tři tým oslabí."
Vypadá to, jako by byl právě Van Basten tím jedním vyvoleným z deseti. Od mládeže Ajaxu úspěšně přešel k národnímu týmu, to je strmá, bezmála zázračná cesta nahoru.
Čeští fotbalisté teď musí doufat, že nic neroste do nebe. Když proti nim Van Bastenova vítězná cesta kvalifikací začala, nebylo by stylové, aby se stejným soupeřem i zhasla?
