I nejzkušenější z českých fotbalových agentů drží jedno eso. Cena talentovaného Patrika Schicka se šroubuje přes miliardu.
Před dvanácti lety jste mi vyprávěl, že už nečekáte žádný přestupový boom. A teď mluvíte o explozi. Co se to děje?
Ekonomika se dostala z recese a fotbal z toho těží. Světové federace FIFA i evropská UEFA se sice pokoušely nastavit platební limity, stanovily pravidla finanční fair play, ale bylo to jen kosmetické omezení. Fotbal je takovým fenoménem, že je nezastavitelný a Evropa mu nestačí. Proto spousta týmů jezdí na letní turné do Asie a Ameriky, což jim zároveň vydělává enormní peníze.
K tomu musíme přičíst čínské investory, ruské oligarchy, šejky od Perského zálivu.
Vždycky se najdou bohatí lidé, které fotbal lapne tak, že nasadí klapky na oči, investují a žijí v naději, že jednou vyhrají Ligu mistrů. I proto je v celé Evropě exploze. Ve všech špičkových ligách se prorazily rozumné limity. Real, Barcelona, Paříž, Bayern, k tomu celá Anglie, která prodává za mimořádné peníze televizní práva na Premier League. Vždyť poslední tým tam vydělává daleko víc než všechny kluby české ligy dohromady.
Vlna velkých nákupů teď dorazila i do Česka. Jste zvědavý na cizince, které přivedly Sparta a Slavia?
Ne, proč? Čím mě překvapí? Všechny je znám. Jestli jsem na něco zvědavý, pak na výsledky. Kluby pošilhávají po tom, že příští rok jde vítěz přímo do Ligy mistrů, ale radovat se bude jen jeden.
Kam tím míříte?
Že je to risk, který někomu nevyjde. Transfery a platy jsou opravdu mimořádné. První vlaštovkou byl loňský návrat Václava Kadlece z Midtjyllandu do Sparty. K tomu se objevili čínští investoři v Edenu, což nastartovalo Slavii. Když Sparta přidá, Slavia nabídne víc a naopak.
Zatímco dřív?
Dřív bylo limitem patnáct milionů korun. Maximálně dvacet, a to už muselo být. Teď není stropem ani padesát.
Jako manažerovi by vám to mělo vyhovovat. Jde přece taky o vaši provizi.
Jsem prezidentem asociace českých fotbalových agentů, a když se s kolegy bavím, nadšení nejsou. Byznys dělají vlastně jen zahraniční agenti. Sparta přivedla deset cizinců a žádný český agent u toho nebyl. Peníze jdou ven. Tečka.
„Majitele Sparty Dana Křetínského chápu. Dvanáct let to zkoušel ze všech stran a nic. Teď bouchnul do stolu.“ |
Jak dlouho může nákupní horečka trvat?
Nedokážu odhadnout. Osobně si myslím, že všichni brzy vystřízlivějí a další podobná exploze už nebude. Možná se mimořádný transfer občas objeví, ale už ne nic tak převratného, jako teď předvádí třeba Sparta.
Váš komentář, prosím.
Vsadila na jednu kartu, kterou je Liga mistrů. Na jednu stranu majitele Dana Křetínského chápu. Dvanáct let to zkoušel ze všech možných stran, měnil strategie, trenéry, hráče a nic. Asi si řekl: Udělám úplně něco jiného. Bouchnul do stolu a já mu přeju, ať to vyjde.
Ale?
Byl bych mnohem radši, kdyby se víc pozornosti a peněz investovalo do českých hráčů. Historie nám ukazuje, že dokážeme vychovat silné jedince, kterým stačilo škvárové hřiště a gumové kopačky. Teď velké persony nevidím. Pořád hledám odpověď, proč chybějí.
Jak si odpovídáte?
Zásadní problém je v proměně společnosti. Dřív byli kluci hladovější a měli větší touhu prosadit se. Kuka, Němec, Poborský, Berger, Šmicer... Rozhodli se pro fotbal a hráli ho celým svým srdcem. Ten přístup mi dnes schází. Navíc dřív byly děti všeobecně lépe sportovně připravené. Spousta dětí dneska neudělá ani kotrmelec. O výmyku nemluvě.
Co s tím?
Třeba anglické kluby hledají talentované kluky i na předměstí velkých měst. V sociálně slabších místech. Je ti dvanáct třináct? Hraješ fotbal? Máš zájem se zlepšovat? Pokud ano, pojď k nám. Kluby hledají, přestože mají vlastní akademie.
Akademiím fandíte?
Záleží na úhlu pohledu. Když mladý český hráč odchází do akademie, musí si připadat jako v pětihvězdičkovém hotelu. Nemá tvrdou postel, tvrdé hřiště, naopak se o něj všichni starají. Chelsea, Arsenal, Bayern, Lyon, Ajax... A kolik našich kluků se tam prosadilo? Ono se taky může stát, že jak Sparta se Slavií zaměstnávají zahraniční posily, tak brzy bude hrát v sestavě deset jedenáct cizinců.
Jako svého času Arsenal nebo Chelsea?
Anglie se z toho hrabala patnáct let. Nedokázala kvůli tomu postavit silnou reprezentaci. Teď konečně vychovala generaci, která tu mezeru zaplnila, a vyhrála mistrovství Evropy devatenáctek.
I Němci měli problém.
A jaký! Po debaklu s naší reprezentací na Euru 2004 se pustili do práce, postavili vlastní systém výchovy a produkují plno talentů. Konfederační pohár v Rusku teď vyhráli víceméně s béčkem. Euro jedenadvacítek ovládli bez sedmi klíčových hráčů, kteří jeli s áčkem. Tím směrem musíme jít taky. A čím dřív, tím líp. Pokud za naše elitní týmy budou nastupovat vesměs cizinci, kde pak najdeme reprezentanty?
Zrovna se dívám na vaši zarámovanou fotku. Je všeříkající. Obr Koller slaví gól a visí na něm mlaďoši Baroš s Rosickým.
Geniální momentka, přesně vystihuje, o čem mluvíme. Honza Koller drží generaci, která přichází po něm. Co máme teď? Jaká je síla českého fotbalu? Ubývá osobností. Zbývají jen tři. Tomáš Rosický s Milanem Barošem a Petr Čech v Arsenalu. Až skončí, nastane vakuum. Generace kolem šestadvaceti osmadvaceti se na nejvyšší úroveň pravděpodobně nikdy nedostane.
Nepřepadá vás nostalgie?
Spíš obavy. Rosický s Barošem, i když to jsou úplně odlišné persony, měli obrovský hlad po fotbale. Tomáš má mimořádnou píli a profesionální přístup, žádný jemu podobný hráč neexistuje. Milan je výjimečný zrovna tak, jen trochu živější. Představte si, že šel v devatenácti do Liverpoolu. Ne do akademie. Do áčka! A hrál tam.
Kdo by si to nepamatoval, byl hvězdou. Asi se nedivíte, že si oba po pětatřiceti letech ještě prodlužují kariéru.
Oni fotbal milují. Pokud se budou udržovat a zůstanou zdraví, klidně můžou hrát do čtyřiceti.
Jenže zdraví je hlavně u Rosického velký problém. Jak jste vnímal jeho poslední trable? Kvůli achilovce zase nehrál skoro rok.
Je to strašně těžké a citlivé téma. Víte, jak dlouho spolupracujeme? Dvaadvacet let! Rosický je výstavní značka a nejlepší značkou je, když může být na hřišti. To mi chybí a Tomášovi ještě víc.
Proto se odhodlal k další operaci, aby se ještě jednou vrátil?
Jen kvůli tomu. Tomáš nechce končit jako zraněný nebo kvůli nedostatku motivace. Chce se loučit na hřišti a nejlépe na vrcholu. Odhaduju, že úspěch Sparty v této sezoně závisí hlavně na tom, jestli Tomáš bude hrát. On to nikdy nevzdal, takový charakter nenajdete.
Vy jste mu nikdy nenaznačil, že by možná bylo lepší skončit?
To on nerad slyší. To nemůžu!
A nechá si od vás ještě poradit?
To spíš já od něho. Sleduje mladé hráče, má trefné názory.
Ve firmě mu chystáte kancelář?
Rád bych, aby to tak dopadlo. Přechod z kariéry do normálního života nebývá snadný. Někdo se rozhodne, že si bude užívat volna, golfu, rodiny. Někteří chtějí pracovat dál. A Tomáš? Ten má předpoklady, aby ve velkém fotbalu zůstal.
A Baroš, jenž se vrátil do Ostravy?
U Milana je to jednoduché. Baník je jeho láska, musel tu nabídku vzít. Dřív, když jsem ho chtěl pozlobit, říkal jsem mu: „Mám pro tebe Spartu. Bereš?“ On by to nikdy neudělal, to nešlo. Ti kluci jsou srdcaři. Stejně jako před nimi Kuka, Šmicer, Berger, Koller.
Přestup Milana Baroše je zpečetěn. Vlevo majitel ostravského klubu Václav Brabec, vpravo agent Pavel Paska.
Tohle už nostalgie je.
Pořád máme vynikající mladé kluky, jen potřebují absorbovat to, čím vynikaly dřívější generace. A kluboví trenéři by měli zlepšit výchovný efekt, žádat tvrdší disciplínu, mít vyšší nároky. Chceš mít profesionální kariéru? Tak makej!
Zrovna jste prodal mladého Graiciara z Liberce do Fiorentiny, Schick ze Sampdorie může stát přes miliardu. Koho zajímavého máte v portfoliu dál?
To je citlivá otázka. Když řeknu jména, může jim to uškodit. Ale máme čerstvě patnáctiletého kluka, kterého už teď zvou do akademie Arsenal i Liverpool. Nespěcháme.
Talent jako Rosický?
Hodně podobný, jen je to útočník. Když jsem poprvé viděl Tomáše, jak prochází s míčem přes půl hřiště, bylo mi všechno jasné.
Pořád chodíte sledovat zápasy dvanácti-třináctiletých?
No jistě. Často je to daleko větší zábava než liga. Tam ještě vidím ryzí fotbalovou krásu. Kluci kličkují, šmrdlají to s míčem, mají volnost. Ne že bych prioritně hledal naděje, mě to baví. Zároveň si ale kontroluju, jestli to moje oko pořád funguje.
Myslíte oko na talent?
Ano. Kdo spí na vavřínech, je out. A já nechci být out. Fotbalu jsem obětoval skoro celý svůj život, a abych zůstal nahoře, musím pracovat se stejnou intenzitou. Takže pořád jedu na plné pecky.
