Jenže ne, že by nestačil fyzicky, trápí ho pata. „Každý krok byl strašně bolestivý, už se to nedalo,“ vysvětlil Pospěch. „S tou bolestí jsem odehrál spoustu zápasů, ale je nějaká hranice, přes kterou nechci jít.“
Máte potíže s patou už dlouho?
Od té doby, co jsem se vrátil z Německa (před touto sezonou – pozn. red.). Nejprve mě bolela jedna, teď druhá. Už se to nedalo. Už mi nezabírají ani prášky proti bolesti.
Takže se dá čekat, že ve středu ve Zlíně hrát nebudete?
Bohužel věk je tady, regenerace už není tak rychlá. Když mě to bude dva dny bolet, tak asi opravdu hrát nebudu, nebudu to zatěžovat. Nechci už brát prášky, abych si na ně nějak nezvykl.
Jak jste viděl duel s Karvinou?
Bylo to takové mdlé. Karviná je silné a zkušené mužstvo, ale z naší strany to hlavně v prvním poločase nebylo dobré, nedokázali jsme se dostat do kombinace, neudrželi jsme balony. Karviná posbírala hodně odražených míčů, byla hernější a zdála se mi i rychlejší.
A měla i více šancí.
To vyplynulo z toho, že se dostali více do hry a byli nebezpečnější.
Aspoň jste ale udrželi jarní domácí neporazitelnost, že?
To se počítá, ale chtěli jsme se trochu posunout nahoru, což se nám tou remízou nepovedlo. Ale doufejme, že zbývající čtyři zápasy odehrajeme v lepším tempu než dneska a udržíme si formu, jakou máme na jaře.
Hraje se vám doma hůř než venku?
Problém je v tom, že k nám mančafty přijedou většinou bránit, takže než se člověk přes ně k brance dostane, může to vypadat, že nám jde hra ztuha. Na svém hřišti se naši soupeři musejí snažit aspoň nějak kombinovat. Ale je fakt, že venku se nám hraje lépe, protože máme více prostoru na útočení.
