Michal Ordoš vychází z Androva stadionu, po pár krocích si dřepne, roztáhne dlouhé ruce, jako by chtěl obejmout celý svět, a chytí svého malého synka, který za tátou utíkal ještě nejistým klusem. Sluneční paprsky přitom pálí tak, že oba musí na sebe očima mhouřit. Idylka? Zdání klame.
Jednatřicetiletá opora fotbalové Olomouce si na jaře ještě nekopla do míče. "Zase ta achilovka," povzdechne urostlý střelec, neboť ho doprovází nejistota, zda vůbec pomůže Sigmě k záchraně, a je znát, že ho to sžírá. Obvykle veselý klaun hází vtípky o něco méně.
"Ale zase se můžu odrazit nahoru," věří. Ví, o čem mluví. Nahoře už byl. A není to tak dávno. Někdejší král ligových kanonýrů sázel góly, až se dočkal: loni si připsal své premiérové starty za český národní tým v přípravě se Slováky doma v Olomouci a v Turecku. V rozhovoru pro MF DNES však říká, že více si cení vítězství ve finále českého poháru. "Jsem klubový hráč."
Michal Ordoš31letý podhrotový hráč působí v Olomouci od roku 2008 s půlroční přestávkou, kdy byl v Kapfenbergu. Vrátil se ale, aby pomohl Sigmě k záchraně, a sám se vzdal části mzdy, kterou dostal, až když se klub zachránil. V lize odehrál 198 zápasů, vstřelil 54 branek. Letos má bilanci 15/2. Na jaře nehraje kvůli achilovce. Má dva starty za český tým, kde nakoukl jako třicetiletý. Ordoš je vtipálek, který se nebojí říct názor, jako když po podzimu tvrdě kritizoval vlastní tým. "Měli bychom se zamyslet, na co máme smlouvy. Pokud se neprobereme, může to skončit i druhou ligou." |
Zranění vás stále ještě nepustilo na hřiště. Jak se cítíte, Michale?
Zatím nic moc. Jsem po léčbě měsíc a půl, zapojil jsem se do tréninku, a prakticky mi to zůstalo stejně, více méně se mi to vrátilo.
Lékaři si s vaší achilovkou nevědí rady?
Určila se nějaká diagnóza, ale pořád nevíme, jak to léčit. Podstoupil jsme skoro všechno, co jde.
Je to ten samý problém, jaký jste měl už minulou sezonu?
Hmm, je to ten samý. Já už to mám jednou operované, je to skoro to stejné místo.
Je to bolestivé?
Je to bolestivé tak, že kulhám i ve všední den. Když jsem po zátěži, třeba zkouším trénovat, tak ráno dvacet minut kulhám, než se trošku rozchodím. Ale stejně mě to furt bolí.
A máte vyhlídky, kdybyste mohl být fit na hřišti?
Vůbec teď nemám vyhlídky. Rozhodne se po dalším vyšetření v Brně.
Je pro vás hodně frustrující pozorovat tým, který bojuje o záchranu, a vy mu nemůžete pomoct?
Frustrující je to určitě, protože už je to třetí měsíc, co s nimi trénuji, ale pořád se neví, co mi je. To je na tom nejhorší. Ale nějaká zranění jsem si už prošel, takže vím, co to obnáší. Ale fakt je lepší si raději zlomit nohu a vědět, že jste za čtyři měsíce zpátky, než když to měsíc léčíte, zkusíte trénovat, je to špatné, pak to zase měsíc léčíte, a je to zase špatné. Takhle se to táhne tři měsíce a je to stále k ničemu.
Pomáhá vám, že jste se stal otcem a doma rozptýlení od fotbalu máte?
Rozptýlení mám každý den, když otevřu dveře a přijdu domů. To je to jediné, na co se myšlenkami upínám. Snažím se chodit na stadion každý den – aspoň do posilovny. S klukama jsem pořád v kontaktu. Trošku mě to mrzí, ale takový je fotbalový život. S tím nic nenadělám.
Věříte spoluhráčům, že ligu zachrání i bez vás?
Věřím tomu. Mančaft na to sílu určitě má. Je to hodně mladý tým, je to o psychice. Když nastartujeme nějakou šňůru, tak můžeme klidně šest zápasů za sebou neprohrát a je to zachráněné. Tady vždycky série a výkyvy byly. Nikdo nepanikaří. Bude to dobré.
Pořádné výkyvy jste si teď prožil vy. Ještě před rokem jste byl na svém vrcholu, dostal jste se do reprezentace. A teď jste řečeno Cimrmanem "totálně bez míče". Nepropadáte trudomyslnosti?
Nechci říkat, že je to jenom zdravotním stavem, ale od doby, kdy se nakupila zranění – byl jsem na operaci achilovky – a letní příprava byla kratší, jsem to všechno honil na poslední chvíli. Jako mančaft jsme nechytili začátek ligy. Pak už to bylo dobré, v polovině podzimu jsem se cítil dobře, ale bohužel jsme to nepotvrdili na hřišti a s tím jsem se svezl i já. Aspoň je zase kam se odrážet. Víte, jak to je: nahoru můžete vždycky.
Vzpomínáte na přípravné zápasy za Česko proti Slovensku a Turecku? To už vám nikdo nevezme, ani achilovka.
Jo, je to krásný pocit, když stojíte tady na stadionu, hraje hymna a vidíte rodiče, kteří mají skoro slzy v očích. Ale je to jednou v životě, tak si to člověk užije…
… dvakrát.
Vidíte, dvakrát. Já mám hlavně radost, že Radim Kučera nemá ani jeden start za nároďák a ty moje dva ho strašně štvou. (směje se)
A byla reprezentace vaším nejsilnějším fotbalovým zážitkem?
To ne. Já jsem spíš klubový hráč, takže pro mě to zase nebyl tak velký zážitek. Finále českého poháru to překonalo. Zisk trofeje byl pro mě určitě víc než start v repre, ale ten je zase u lidí více hodnocený. Má svoji váhu.
Zpátky k Sigmě. Jak vnímáte, že se tady za poslední sezony točilo mnoho trenérů a teď je zase zpátky u kormidla Zdeněk Psotka, který vás už jednou nechtěl, a tak jste šel do Rakouska?
On mě furt nechce! (usměje se)
Vážně, fanouškům může chybět u klubu koncepce, když vidí, že trenéra Pivarníka odvolá ze čtvrtého místa, a další sezonu hraje Olomouc jen o záchranu.
Poslední rok je to taková plácaná, musím říct. Co se týče vedení, tak hráči vnímají změny, ale nemůžeme se vymlouvat na to, že jeden ředitel odešel a přišel druhý, pak nový trenér. Kdybychom my hráli dobře, tak i situace v klubu je jiná, protože sponzorům záleží na tom, jak hrajeme. A my jsme za poslední rok hráli fakt špatně. Bylo to docela nepovedené. Peníze dnes moc ve fotbale nejsou. Ale když budeme hrát dobře a budeme nahoře, tak sponzoři přijdou. A že je teď divoká situace ve vedení, kde se hodně lidí protočilo? To patří k fotbalu.
Ale kabina to musí vnímat.
Vnímáme to všichni. Teď jsem se bavil s Alešem Škerlem, že ze zápasu s Evertonem jsme tady už jenom tři.
Vidíte, to mi ani nedošlo, že se za necelých pět let obměnil praktický celý kádr. Ale to jsme pak zase u koncepce...
Ani mně to nedošlo, je to docela zajímavé. Těch dvacet hráčů se tady protočilo.
Tím třetím mušketýrem je stoper Pavel Dreksa.
Jo, ale zase na druhou stranu už je to pět let. Ale jsme tady už jen tři.
A trenér Psotka. Věříte, že to zase dokáže nastartovat a vrátit do Olomouce poháry?
Věřím. Všichni ví, že je to schopný, kvalitní trenér. A hlavně tady všechny zná. Ví, co může od mančaftu čekat. Nebude to problém.
Vy jste neměl u týmu problém, když jste po podzimu na české poměry sympaticky otevřeným způsobem kritizoval defenzivu týmu? My novináři oceníme, když se fotbalista neschovává za fráze, ale co kabina?
Někdy to není dobré. Někteří to kousali těžce, měli s tím problém. Ale já jsem neřekl nic, co bych neřekl jim. Možná bych teď nejmenoval. Chtěl jsem to říct za mančaft. Nemyslel jsem to tak, že já hraju jak Lionel Messi a oni hrají na... Některých se to dotklo, ale aspoň se trošku vyčistil vzduch a je to lepší. Měl jsem na to spoustu odezev z řad fanoušků, že to, co jsem řekl, byla pravda. Neříkám, že ten rozhovor byl dobrý, ale cítil jsem to tak a chtěl jsem to říct, protože takové to "uvidíme příště" už bylo dost. Chtěl jsem na něco poukázat, a možná si z toho někdo něco vzal.
