Rousseffová úkonem inaugurovala nový či z gruntu předělaný stadion pro mistrovství světa, které už ve čtvrtek začíná. Už jen z toho, jak nejjednodušší fotbalový pohyb prováděla, je poznat, že míč nepatřil k průvodcům jejího dětství.
Šestašedesátiletá žena patří k překvapivě početné skupině Brazilců, pro které je vášeň většiny národa pro fotbal otravnou pošetilostí. Jenže nyní bude s domácí reprezentací dýchat. Neymar a spol. hrají i za lepší vyhlídky její politické kariéry.
Nechuť k „turnaji turnajů“
Předchůdce Rousseffové, charizmatický socialista Lula da Silva, dokázal u planetárních sportovních orgánů prosadit, aby Brazílie získala pořadatelství MS 2014 a pak v těsném, dvouročním závěsu i letní olympiády. Pomohla argumentace, že Latinská Amerika byla při výběrech organizátorů těchto megaakcí dlouhodobě opomíjená, a také to, že brazilské hospodářství se v posledním desetiletí výrazně zlepšilo. Sportovní svátky měly tento nepochybný úspěch podtrhnout.
Jenže za Rousseffové, kterou Lula národu prosadil jako nástupkyni, se ekonomický růst zpomalil. Pro Brazilce, kteří čím dál kritičtěji viděli dlouhodobě špatnou úroveň školství, zdravotnictví a infrastruktury, začalo být doma příliš draho. Do toho se množily zprávy, jak se ve výstavbě stadionů utápějí miliardy potřebné na sociální rozvoj. Turnaj, který původně podporovaly čtyři pětiny občanů, dnes jako pozitivní vidí slabá polovina Brazilců.
Když se přesně před rokem v Sao Paulu konaly protesty proti mírně zvýšenému jízdnému v metru, rychle přerostly v masové hnutí, jehož sjednocující linkou byl právě odpor proti předraženým stadionům. Po měsíci neklid v ulicích ustal, ale nechuť vůči šampionátu (nikoliv však národnímu týmu) zůstává.
"Rousseffová stále o mistrovství světa mluví jako o turnaji turnajů, aby ukázala, že jde o něco výjimečného. Její socialisté na něj vsadili všechno, takže nadále musí říkat, jaký to byl skvělý nápad hostit ho," komentuje Marcos Guterman, autor populární knihy Jak fotbalem vysvětlit Brazílii.
Hlavně nenaštvat občany
Situace je pro Rousseffovou o to prekérnější, že v říjnový volbách bude obhajovat prezidentský post. I když její dřívější obliba je tatam, v dosavadních průzkumech zatím nad protikandidáty jasně vede. Všechno však může změnit divoký průběh mistrovství - třeba střety manifestujících s pořádkovými silami. Je jasné, že další demonstrace během zápasů vypuknou nanovo, ovšem nikdo netuší, zda opět přilákají do ulic masy.
Roli v tom přirozeně mohou mít i výkony fotbalových "kanárků". Předčasný neúspěch (například prohra v osmifinále, kde Brazílii nejpravděpodobněji hrozí střet buď se Španělskem, či Nizozemskem) může u sportovně frustrovaných obyvatel uvolnit ventil společenské frustrace.
Naopak zisk rekordního, šestého titulu političce moc plusových bodů přinést nemusí. Před rokem Brazilci jasně vyhráli Konfederační pohár, ale na síle protestů to nijak neubralo. Ve finále dokonce domácí reprezentace porazila úřadující světové šampiony Španěly 3:0, ale Rousseffová se raději ani neukázala na tribunách v obavě z vypískání.
Zahajovacímu utkání mistrovství světa, ve kterém ve čtvrtek domácí vyzvou Chorvatsko, se už vyhnout nemůže, nejspíš si však z preventivních důvodů odpustí zahajovací řeč. Místo toho se bude modlit, aby její hoši vyhráli a nekomplikovali její už tak dost složitou situaci.
